7 C 225/2021-21 — Okresní soud v Třebíči

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 26. 3. 2021 domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 8 850 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o půjčce [číslo] uzavřené dne 18. 4. 2014 mezi právní předchůdkyní žalobkyně ([příjmení] [anonymizována dvě slova], dále též jen„ [anonymizováno]“) a žalovaným. Na základě uvedené smlouvy byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 10 000 Kč, a to v hotovosti. Dále se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 3 650 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o půjčce [číslo] uzavřené dne 22. 12. 2013 mezi právní předchůdkyní žalobkyně ([anonymizováno]) a žalovaným. Na základě této smlouvy byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 10 000 Kč, a to v hotovosti. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, ačkoliv k tomu byl soudem vyzván. 3. V souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen„ o. s. ř.“), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili, resp. ohledně tohoto postupu soudu neměli námitky, přestože byli vyzváni k vyjádření (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). 4. Na podkladě listinných důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým závěrům: Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne 22. 12. 2013 uzavřena smlouva o půjčce. Právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému na základě této smlouvy poskytla finanční hotovost ve výši 10 000 Kč za souhrnný poplatek ve výši 7 400 Kč složený z poplatku za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč, úroku ve výši 1 400 Kč a z poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč. Žalovaný se smlouvou zavázal uhradit celkovou dlužnou částku ve výši 17 400 Kč uhradit formou 58 týdenních splátek po 300 Kč. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne 18. 4. 2014 uzavřena další smlouva o půjčce. Právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému na základě této smlouvy opět poskytla finanční hotovost ve výši 10 000 Kč za souhrnný poplatek ve výši 7 400 Kč složený z poplatku za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč, úroku ve výši 1 400 Kč a z poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč. Žalovaný se smlouvou zavázal celkovou dlužnou částku ve výši 17 400 Kč uhradit formou 58 týdenních splátek po 300 Kč. Žalovaný však své závazky vůči právní předchůdkyni žalobkyně nehradil řádně a včas. Na smlouvu o zápůjčce ze dne 22. 12. 2013 uhradil dosud částku 13 750 Kč a na smlouvu o zápůjčce ze dne 18. 4. 2014 uhradil pouze částku 8 550 Kč. V bodě 2. každé ze smluv je přímo sjednán úrok pevnou částkou (viz tento odstavec výše), ve smluvních podmínkách obou smluv, v bodě 1.2 je uvedena úroková sazba ve výši 23,72% ročně v případě úhrady dlužné částky v 58 splátkách. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 přešly obě pohledávky za žalovaným na žalobkyni. Z karty zákazníka ze dne 22. 12. 2013 bylo zjištěno, že žalovaný žije v podnájmu, nemá žádné nezaopatřené dítě, není majitelem vozu, nemá půjčku u [anonymizováno], ale u jiné společnosti ano. Dále uvedl, že pracuje jako OSVČ v oboru zedník s měsíčním příjmem ve výši 25 000 Kč. Výdaje žalovaného jsou vyčísleny na celkovou částku 20 250 Kč měsíčně, z čehož 5 000 Kč měsíčně jde na splátky půjček. Jako ověřené dokumenty je zaškrtnut občanský průkaz, výplatní pásky, výpis z účtu a živnostenský list. Z karty zákazníka ze dne 18. 4. 2014 bylo zjištěno, že většina údajů z předchozí karty zůstala beze změn, pouze žalovaný uvedl, že bydlí v nájmu a má půjčku u [anonymizováno] i u jiné společnosti. Příjmy a výdaje zůstaly beze změn. Jako ověřené dokumenty je zaškrtnut občanský průkaz, faktury, živnostenský list a nájemní smlouva. Postoupení obou pohledávek bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 6. 12. 2019. Předžalobní výzva byla žalovanému zaslána dne 23. 2. 2021. 5. Po právní stránce soud žalobou uplatněný nárok v části týkající se smlouvy ze dne 22. 12. 2013 posoudil podle právních předpisů účinných do 31. 12. 2013, a to s odkazem na § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012, občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014, tj. zejména podle ust. § 657 odst. 1, § 658 a § 524 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále též jen„ obč. zák.“). Otázku zákonného úroku z prodlení pak posoudil podle ust. § 517 obč. zák. ve spojení s nařízením vlády č. 142/1994 Sb. Část žalobního nároku týkající se smlouvy uzavřené dne 18. 4. 2014 pak posoudil dle ust. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen„ o.z.“) ve znění účinném od 1. 1. 2014, a to zejména dle ust. § 2390, § 2392, § 2394, § 1879 a § 1880 tohoto právního předpisu. Otázku zákonného úroku z prodlení pak posoudil podle ust. § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 6. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, avšak pouze z části. Soud má za prokázané, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne 22. 12. 2013 platně uzavřena smlouva o půjčce dle ust. § 657 a násl. obč. zák. a dne 18. 4. 2014 platně uzavřena smlouva o zápůjčce ve smyslu ust. § 2390 a násl. o.z. Ačkoli právní předchůdkyně žalobkyně nesporně dostála svým povinnostem, jež jí ukládají uvedená zákonná ustanovení, resp. svým povinnostem smluvním, žalovaný přes kvalifikovanou výzvu do dnešního dne řádně nesplnil své závazky z těchto smluv a dostal se tak do prodlení se splněním těchto svých závazků. V důsledku této skutečnosti je žalovaný kromě dlužné jistiny povinen uhradit žalobkyni též platně sjednané poplatky za administrativní činnost, za hotovostní inkaso splátek a také úroky sjednané pevnou částkou přímo ve smlouvách. Vzhledem k tomu, že se žalovaný ocitl vůči žalobkyni, resp. její právní předchůdkyni, v prodlení s úhradou peněžitých závazků, je také povinen uhradit žalobkyni zákonný úrok z prodlení z dlužných částek. 7. Soud však zamítl žalobu v části týkající se žalobkyní požadovaného nároku na zaplacení další částky 7 418,73 Kč představující kapitalizovaný úrok ve výši 23,72% ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 6 815,65 Kč od 30. 5. 2015 do 6. 12. 2019, úroku ve výši 23,72% ročně z částky 6 815,65 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení a dále v části žalobkyní požadovaného nároku na zaplacení částky 3 276,58 Kč představující kapitalizovaný úrok ve výši 23,72% ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 2 811,13 Kč od 2. 2. 2015 do 6. 12. 2019 a úroku ve výši 23,72% ročně z částky 2 811,13 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení. V této části nemá žaloba dle názoru soudu oporu ve smlouvách uzavřených mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným. V textu obou smluv opatřených podpisy obou smluvních stran byl sjednán pouze úrok v pevných částkách (viz odstavec 4.). Žalobkyní nárokovaný úrok z půjčky, resp. zápůjčky ve výši 23,72% nelze přiznat, neboť ve smlouvách sjednán nebyl. Předmětné smlouvy je třeba posuzovat jako smlouvy spotřebitelské ve smyslu ust. § 1810 a násl. o. z. I kdyby ujednání o dalším úroku bylo přímo součástí textu smlouvy, bylo by na zvážení, zda lze toto ujednání považovat za platné či nikoli. Dle názoru soudu totiž jde o ujednání matoucí spotřebitele ohledně skutečné výše sjednaného úroku. Soud proto výrokem II. žalobu ve shora specifikované části zamítl. 8. O nákladech řízení rozhodoval soud dle ust. § 142 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád s tím, že náklady řízení nepřiznal žádnému z jeho účastníků. Žalovaná částka činila v součtu žalovaných jistin, kapitalizovaných smluvních úroků a kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ke dni vyhlášení rozsudku celkem 32 809,52 Kč, přičemž částka přiznaná žalobkyni činí pouze 16 914,85 Kč. Každý z účastníků byl tedy úspěšný zhruba v jedné polovině a sporu, a proto soud nepřiznal náhradu nákladů řízení žádnému z nich.