7 C 279/2021-80 — Okresní soud v Třebíči

<b>ve smyslu ustanovení § 157 odst. 4 občanského soudního řádu:</b> 1. Jako předmět daného řízení byl posuzován nárok žalobkyně proti žalované na zaplacení částky 8 000 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení z titulu smlouvy o zápůjčce uzavřené dne 5. 8. 2015 mezi právní předchůdkyní žalobkyně ([právnická osoba]) a žalovanou. 2. Obvodní soud pro Prahu 8 vyzval žalobkyni k doplnění tvrzení mj. ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované a k označení důkazů k prokázání těchto tvrzení. Žalobkyně reagovala v tom směru, že nemá k dispozici ani smlouvu o zápůjčce, ani žádné informace nebo důkazy k prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalované a alternativně navrhla, aby jí soud přiznal žalovanou částku z titulu bezdůvodného obohacení, shledá-li smlouvu o zápůjčce neplatnou. 3. V souladu s ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen„ o. s. ř.), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili, resp. neměli k tomuto postupu námitky. 4. Na podkladě listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k následujícím skutkovým závěrům: Z prohlášení [číslo] ze dne 5. 8. 2015 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla úvěr ve výši 8 000 Kč za poplatek ve výši 3 440 Kč. Splatnost byla sjednána ke dni 14. 9. 2015. V prohlášení žalovaná uvedla číslo účtu [bankovní účet]. Fakturou [číslo] ze dne 5. 8. 2015 vyúčtovala právní předchůdkyně žalobkyně žalované k úhradě částku 11 440 Kč splatnou dne 16. 9. 2015. Z potvrzení o provedené platbě bylo zjištěno, že dne 5. 8. 2015 převedla právní předchůdkyně žalobkyně na účet č. [bankovní účet] částku 8 0000 Kč. Žalovaná dosud žalobkyni ani její právní předchůdkyni neuhradila ničeho. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2017 přešla pohledávka za žalovanou na žalobkyni. Oznámení o postoupení pohledávky spolu s výzvou k úhradě bylo žalované odesláno dne 26. 1. 2018. 5. Po právní stránce soud žalobou uplatněný nárok posoudil podle ust. § 2395 a násl., § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „o. z.“) a dále podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona č. 43/2013 Sb. (dále též jen„ ZoSÚ“). Otázku úroku z prodlení pak soud posuzoval dle § 1970 o. z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 6. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, avšak pouze z části. Soud nemá za prokázané, že by mezi žalobkyní a žalovanou byla platně uzavřena smlouva o zápůjčce/spotřebitelském úvěru. Žalobkyně totiž s odbornou péčí neposoudila schopnost žalované jako spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, resp. netvrdila ani neprokázala, že by tak její právní předchůdkyně učinila. Smlouva o zápůjčce je proto ve smyslu ust. § 9 odst. 1 ZoSÚ neplatná. 7. Soud přitom vycházel nejen ze znění v odst. 5 uvedených právních předpisů, ale i z relevantní judikatury Nejvyššího soudu (zejm. z rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) a Ústavního soudu (zejm. z nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). 8. S ohledem na shora uvedené tak má žalobkyně vůči žalované právo na to, aby jí žalovaná zaplatila zůstatek (nesplacenou část) poskytnutých finančních prostředků (tj. 8 000 Kč), a to z titulu vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odst. 1 a odst. 2 o. z. Ve vztahu k částce 8 000 Kč má proto má žalobkyně právo na to, aby jí žalovaná zaplatila úroky z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění platném k prvnímu dni prodlení žalované. 9. Do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení se přitom žalovaná dostala až po té, co byla k zaplacení vyzvána, neboť smlouva o zápůjčce/úvěru je neplatná jako celek, tedy i co do ujednání o splatnosti. Žalovaná byla prokazatelně k vrácení dlužné částky vyzvána nejdříve v oznámení o postoupení pohledávky ze dne 19. 1. 2018, odeslané dne 26. 1. 2018, a to bez určení lhůty k úhradě. Z pravidelného chodu věcí a ustanovení § 573 o. z. je možno očekávat, že se zásilka obsahující takovou výzvu mohla dostat do sféry žalované nejdříve dne 31. 1. 2018. Pohledávka se tak stala splatnou dne 1. 2. 2018 a ode dne 2. 2. 2018 je tedy žalovaná v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení. 10. Soud proto žalobě vyhověl ve výroku I. co do částky 8 000 Kč a z ní plynoucích úroků z prodlení ode dne 2. 2. 2018. 11. Ve zbylém rozsahu požadovaných úroků z prodlení soud ve výroku II. žalobu jako nedůvodnou zamítl. 12. O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci obsažené v ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo. Důvody hodné zvláštního zřetele opodstatňující mimořádnou aplikaci § 150 o. s. ř. soud v projednávaném případě neshledal. Poměr úspěchu a neúspěchu žalobkyně ve věci je 88%: 11% (celkově byla žalována částka 12 007 Kč včetně zákonného úroku z prodlení kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku, přičemž úspěšná byla žalobkyně ohledně částky 10 640 Kč opět včetně příslušenství kapitalizovaného k datu vyhlášení rozsudku). 13. Podle § 14b odst. 1 bodu 1 AT žalobkyni přísluší náhrada nákladů vynaložených na zastupování advokátkou spočívající v odměně advokátky za tři úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, výzva k plnění před podáním žalobního návrhu a podání soudu s návrhem ve věci samé) ve výši 600 Kč (tedy 200 Kč za každý z úkonů), dále pak paušální náhrada hotových výdajů právního zástupkyně, a to ve výši 100 Kč v souvislosti s každým úkonem právní služby (§ 14b odst. 5 písm. a/ vyhlášky č. 177/1996 Sb.), celkem 300 Kč, a podle § 137 odst. 3 o. s. ř. náhrada za daň z přidané hodnoty, jíž je zástupkyně žalobkyně plátcem, a to ve výši 21 % z odměny a paušálních náhrad, tedy 189 Kč Náklady právního zastoupení žalobkyně tak činí 1 089 Kč a náklady řízení (s připočtením zaplaceného soudního poplatku 400 Kč) celkově 1 489 Kč. V poměru úspěchu a neúspěchu žalobkyně (77 %), činí výše náhrady nákladů řízení, k níž je žalovaná jako převážně neúspěšná účastnice povinna, částku ve výši 1 147 Kč. 14. Způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokátky žalobkyně nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř.; lhůta k jejich úhradě vychází z ustanovení § 160 odst. 1 téhož právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení.