7 C 62/2021-24 — Okresní soud v Třebíči

Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným ke zdejšímu soudu dne 4. 1. 2021 domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 37 340,70 Kč z titulu smlouvy o bankovních produktech a službách ze dne 14. 2. 2018. Jednalo se o účet spojený se službou Flexicredit. Ve věci byl zdejším soudem vydán dne 8. 1. 2021 elektronický platební rozkaz č. j. EPR 446/2021-5 a žalovaný byl v tomto platebním rozkazu dle § 114b odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále též jen „o.s.ř.“) písemně vyzván, aby se nejpozději do 30 dnů od uplynutí lhůty k podání odporu proti platebnímu rozkazu ve věci písemně vyjádřil a aby v případě, že nárok uplatněný v žalobě neuznává, ve svém vyjádření vylíčil rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu, a předložil nebo označil důkazy k prokázání svých skutkových tvrzení. Současně byl žalovaný poučen, že pokud se bez vážného důvodu na tuto výzvu soudu nevyjádří ani soudu nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání, bude se mít za to, že nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznává. Shora uvedený platební rozkaz byl žalovanému doručen společně s návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu do vlastních rukou dne 17. 2. 2021. Žalovaný podal k poštovní přepravě dne 4. 3. 2021 v zákonné lhůtě proti tomuto platebnímu rozkazu odpor, v němž však současně nárok žalobkyně uznal a požádal o možnost úhrady žalované částky ve splátkách po 5 000 Kč měsíčně. Soud proto dle § 153a odst. 1 o.s.ř. žalobě ve věci samé rozsudkem pro uznání vyhověl bez nařízení jednání (§ 153a odst. 4 o.s.ř.) a žalovanému uložil uhradit žalobkyni částku 37 340,70 Kč včetně požadovaného příslušenství, když vyhověl žádosti žalovaného o možnost úhrady žalované částky ve splátkách. Ohledně samotného žalobního nároku stanovil soud výši měsíční splátky na 4 000 Kč, neboť stejným způsobem s ohledem na kladné stanovisko žalobkyně, umožnil žalovanému splácet i náklady řízení (viz níže). V případě, že žalovaný neuhradí řádně a včas byť i jedinou splátku, stane se splatným celý dluh. O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci obsažené v ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Důvody hodné zvláštního zřetele opodstatňující mimořádnou aplikaci ustanovení § 150 o.s.ř. soud v projednávaném případě neshledal, tedy ve věci plně úspěšné žalobkyni přiznal proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení, vyčíslenou jako součet následujících položek: soudní poplatek ve výši 1 494 Kč, odměna advokáta ve smyslu ustanovení § 14b odst. 1 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále též jen„ AT“), ve výši 3 x 2 620 Kč za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, žaloba), celkem 7 860 Kč, 3 x 300 Kč jako paušální částky náhrady výdajů podle ustanovení § 13 odst. 4 AT, příslušející jednotlivě za shora uvedené úkony právní služby, celkem 900 Kč. Shora přiznané náklady řízení (s výjimkou zaplaceného soudního poplatku jako hotového výdaje) jsou dále navýšeny o 21% jako částku odpovídající sazbě daně z přidané hodnoty (dále též jen„ DPH“), neboť právní zástupce žalobkyně je coby registrovaný plátce daně z přidané hodnoty povinen tuto daň odvést dle zvláštního právního předpisu. DPH přitom činí 1 839,60 Kč. Způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř., přičemž soud žalovanému umožnil též úhradu nákladů řízení v pravidelných měsíčních splátkách po 1 000 Kč.