12 C 151/2022-26 — Okresní soud v Třebíči

Podanou žalobou ze dne 29. 12. 2021 domáhala se žalobkyně stanovení povinnosti žalovanému zaplatit jí částku ve výši 233 564,82 Kč s příslušenstvím z titulu splnění obsahu závazku ze smlouvy o úvěru, uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným jako smluvními stranami. Předseda senátu ve věci nařídil jednání na den 30. 8. 2022. Žalovaný, kterému byly řádně doručeny do vlastních rukou žaloba i předvolání k jednání, to vše tedy při zachování zákonem stanovené desetidenní lhůty před jednáním, a který byl o následcích nedostavení se poučen v předvolání k tomuto jednání, bez důvodné a včasné omluvy první jednání, které se ve věci konalo, zmeškal. Žalobkyně, jenž se k jednání shora uvedenému dostavila, navrhla soudu, aby v takto nastalé procesní situaci rozhodl ve věci rozsudkem pro zmeškání. V této souvislosti soud shledal, že v daném případě byly splněny všechny zákonné podmínky pro využití postupu podle ustanovení § 153b odst. 1 občanského soudního řádu, upravující procesní institut rozsudku pro zmeškání, když povaha projednávané věci připouští možnost v ní uzavřít smír a vydaným rozsudkem ani nedochází ke vzniku, změně nebo zrušení právního poměru mezi účastníky (ustanovení § 153b odst. 3 občanského soudního řádu a contrario). S ohledem na tyto skutečnosti soud pokládal tvrzení žalobkyně obsažená v žalobě o skutkových okolnostech, týkající se sporu, za nesporná a na jejich základě dospěl k závěru, že žalovaný uzavřel se žalobkyní smlouvu o poskytnutí úvěru ve výši 400 000 Kč, žalovaný se však v průběhu tohoto závazkového vztahu dostal do prodlení se splněním dluhu, v důsledku čehož byl úvěr prohlášen za splatný. Dlužnou částku ve výši celkem 233 564,82 Kč (stávající z jistiny, kapitalizovaného příslušenství, poplatků a smluvní pokuty) však žalovaný i přes výzvu neuhradil. Po právní stránce soud posuzoval věc podle ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku. S ohledem na výše uvedené proto soud o žalobě rozhodl tak, jak je obsaženo ve výroku I. tohoto rozsudku. Konkrétní délka lhůty stanovené žalovanému ke splnění povinností uložených tímto rozsudkem nachází své opodstatnění v ustanovení § 160 odst. 1 občanského soudního řádu. O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci obsažené v ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Důvody hodné zvláštního zřetele opodstatňující mimořádnou aplikaci ustanovení § 150 občanského soudního řádu soud v projednávaném případě neshledal, tedy ve věci plně úspěšné žalobkyni přiznal proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení, spočívající v soudním poplatku ve výši 9 343 Kč, navýšené odměně advokáta o 21% DPH ve smyslu ustanovení § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ve výši 4x 9 260 Kč za čtyři poskytnuté úkony právní služby, 4x 300 Kč jako paušální částky náhrady výdajů podle ustanovení § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu.