21 C 2/2022-325 — Okresní soud v Třebíči

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 12. 1. 2022 domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 136 875 Kč s příslušenstvím z titulu zaplacení smluvní pokuty. Žalobu odůvodnil tím, že mezi účastníky byla dne 1. 12. 2015 uzavřena rámcová smlouva obsahující oprávnění žalovaného vypůjčovat si od žalobce knihovní jednotky. V čtenářské kartě podepsané stejného dne žalovaným se žalovaný zavázal dodržovat ustanovení knihovního řádu žalobce. Dle knihovního řádu v té době platného vyplývá, že se žalovaný zavázal v případě prodlení s vrácením výpůjčky smluvní pokutu ve výši 5 Kč za každý den prodlení s vrácením každé knižní jednotky. Dne 18. 1. 2016 byla dle této rámcové smlouvy mezi účastníky smlouva o výpůjčce, na základě které si žalovaný vypůjčil celkem 25 knih podrobně v žalobě specifikovaných názvem, jménem a příjmením autora a signaturou žalobce (dále jen předmětné knihy), a žalovaný se zavázal tyto knihy vrátit nejpozději do 8. 2. 2016. Tuto svoji povinnost žalovaný dosud ani částečně nesplnil a nereagoval ani na písemné výzvy žalobce ze dne 23. 6. 2016 a 15. 12. 2017. Žalobci tak vzniklo právo na zaplacení sjednané smluvní pokuty ode dne následujícího po dni uplynutí výpůjční lhůty. O smluvní pokutě za období do 18. 12. 2017 bylo již pravomocně rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Třebíči ze dne 24. 9. 2019, č.j. 12 C 144/2019-81, kterým byla žalovanému uložena povinnost vydat žalobci předmětné knihy, a v případě nemožnosti plnění zaplatit žalobci náhradu škody ve výši jejich katalogové ceny. Dále byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 50 080 Kč s příslušenstvím z titulu zaplacení smluvní pokuty do 18. 12. 2017 ze stejného právního titulu jako v tomto řízení a náhradu nákladů řízení ve výši 5 140 Kč. Žalobce v tomto řízení požaduje úhradu smluvní pokuty za období od 1. 1. 2019 do 31. 12. 2021 ve výši 136 875 Kč (1095 dnů prodlení x 5 Kč denně x 25 knih), přičemž k úhradě této smluvní pokuty žalovaného vyzval dopisy ze dne 5. 2. 2020 a 20. 10. 2021. Dále žalobce zdůraznil, že je státní příspěvkovou organizací, nevyvíjí podnikatelskou činnost za účelem zisku a na právní vztah mezi účastníky se proto nemohou vztahovat zákonná ustanovení o spotřebitelských smlouvách.2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s tím, že předmětné knihy vrátil nejpozději 19. 1. 2016 do biblioboxu žalobce prostřednictvím jiných osob (studentů), jejichž jména již nezná. K vrácení knih touto formou byl nucen tím, že si dne 19. 1. 2016 ve vlaku při zvedání tašky s knihami obnovil předchozí zranění zad z roku 2012. Neměl důvod pochybovat, že tyto osoby knihy řádně vrátily. Dále uvedl, že žalobce nepředložil dostatečné důkazy o existenci výpůjčky předmětných knih žalovaným ani knihovní řád účinný v době výpůjčky a nebyl upozorněn na nebezpečí vracení knih do biblioboxu. Žalobce mu nezaslal žádné upomínky a pro svůj nepříznivý zdravotní stav a bydliště odloučené od možnosti přepravy hromadnou dopravou se nemohl přesvědčit, zda byly předmětné knihy řádně vráceny, o existenci problému s vrácením knih se dozvěděl až v červnu 2019 v rámci řízení vedeného u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 12 C 144/2019 a v tomto řízení se žalobce částečně domáhá i nároků, které mu již byly přiznány v tomto řízení a je ohledně nich již nařízena exekuce. Dle jeho názoru žalobce účelově vyčkával, aby navýšil výši smluvní pokuty. Vznesl rovněž námitku promlčení žalobou uplatněného nároku.3. Předně je třeba uvést, že ze spisu Okresního soudu v Třebíči sp. zn. 12 C 144/2019 soud zjistil, že v tomto řízení bylo mezi stejnými účastníky rozhodnuto o nároku žalobce na zaplacení smluvní pokuty do 18. 12. 2017, zatímco v tomto řízení se žalobce domáhá přiznání smluvní pokuty od 1. 1. 2019. Ve věci tak nemůže být dána překážka věci rozhodnuté dle § 159a odst. 4 o.s.ř.. ani jiná překážka řízení. Soudu proto nic nebránilo v projednání a rozhodnutí věci. Dále soud z tohoto spisu zjistil, že v něm žalovaný skutkově netvrdil ztrátu předmětných knih.4. Z originálu potvrzení o výpůjčce podepsaného žalovaným, který nezpochybnil autentičnost svého podpisu na něm i čtenářské kartě, a čtenářské karty žalovaného vzal soud za prokázané, že mezi účastníky byla dne 1. 12. 2015 uzavřena smlouva opravňující žalovaného vypůjčovat si od žalobce knihovní jednotky a žalovaný skutečně dne 18. 1. 2016 předmětné knihy od žalobce převzal. Sám žalovaný přitom připouští, že není schopen výpovědí svědků či jiným způsobem prokázat jejich vrácení žalobci. Svědkyně , tituly před jménem, , jméno FO, , která byla zaměstnankyní žalobce podílející se v lednu 2016 na manipulaci s biblioboxem žalobce, ve své výpovědi popsala bezpečnostní praxi při manipulaci s tímto kovovým boxem umístěným před budovou žalobce s tím, že neví o případu, že by se z něj nějaká kniha někdy ztratila a považuje za vyloučené, aby 25 knih bylo vráceno, aniž by bylo zaznamenáno jejich vrácení. Soud vzal proto za prokázané, že žalobce předmětné knihy od žalobce převzal a dosud je nevrátil.5. Z knihovního řádu žalobce platného ke dni 1. 12. 2015 i 18.1.2016 účinného od 1. 9. 2015 i jeho přílohy obsahující ceník placených služeb a poplatků, který jako součást smlouvy mezi účastníky potvrdil žalovaný svým podpisem jeho čtenářské karty, vzal soud dále za prokázané, že součástí smlouvy mezi účastníky bylo sjednání smluvní pokuty ve výši 5 Kč denně za jednu knihu. Za žalobcem vymezené období od 1. 1. 2019 do 31. 12. 2021 tak ve finančním vyjádření činí výše smluvní pokuty za 25 nevrácených knih 136 875 Kč. Byť nebyla smluvní pokuta sjednána přímo v rámcové smlouvě, ale odkazem na knihovní řád žalobce a jeho přílohy, nezakládá tato skutečnost dle názoru soudu neplatnost tohoto ujednání. Soud v této souvislosti souhlasí s názorem žalobce, že smlouva mezi účastníky není spotřebitelskou smlouvou dle § 1810 a následujících občanského zákoníku a zákona č. 634/1992 Sb. o ochraně spotřebitele ve zněních platných ke dni uzavření smlouvy mezi účastníky. Základní podmínkou pro uplatnění principu ochrany spotřebitele dle § 1810 občanského zákoníku či § 2 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele je to, že na druhé straně vystupuje podnikatel, tedy osoba samostatně vykonávající na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost za účelem dosažení zisku ve smyslu ustanovení § 420 odst. 1 i 2 občanského zákoníku. Žalobce je přitom nepochybně státní příspěvkovou organizací, není zapsán v žádném veřejném rejstříku, neprovozuje svoji činnost na základě nějakého individuálního oprávnění a neprovozuje činnost za účelem dosažení zisku, nýbrž je knihovnou poskytující veřejné knihovnické a informační služby dle § 1 odst. 1 zákona č. 257/2001 Sb. (knihovní zákon). Na právní vztah mezi účastníky se tak nevztahuje nález Ústavního soudu ČR ze dne 11. 11. 2013, ve věci I. ÚS 3512/11, týkající se platnosti smluvních ujednání ve spotřebitelských smlouvách obsažených pouze v obchodních podmínkách podnikatele. Soud proto shledal ujednání účastníků o předmětné smluvní pokutě za platné.6. Soud se proto musel předně zabývat otázkou důvodnosti námitky promlčení vznesené žalovaným. Podle § 609 věta první občanského zákoníku nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Podle § 610 odst. 1 věta první občanského zákoníku k promlčení soud přihlédne, jen namítne-li dlužník, že je právo promlčeno. Podle § 619 odst. 1 občanského zákoníku jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. Podle § 629 odst. 1 občanského zákoníku promlčecí lhůta trvá tři roky. Podle § 629 odst. 2 občanského zákoníku se majetkové právo promlčí nejpozději uplynutím deseti let ode dne, kdy dospělo, ledaže zákon stanoví jinou promlčecí lhůtu. Podle § 648 věta první občanského zákoníku uplatní-li věřitel v promlčecí době právo u orgánu veřejné moci a pokračuje-li řádně v zahájeném řízení, promlčecí lhůta neběží.7. V projednávané věci se žalobce domáhá zaplacení smluvní pokuty za období od 1. 1. 2019 do 31. 12. 2021, přičemž ke staven běhu promlčecí lhůty došlo dnem zahájení řízení. Podle § 82 odst. 1 o.s.ř. je řízení zahájeno dnem, kdy došel soudu návrh na jeho zahájení. Žaloba byla doručena soudu dne 12. 1. 2022 a tříletá promlčecí doba tak žalobci počala běžet 12. 1. 2019. Je proto zřejmé, že za období od 1. 1. 2019 do 11. 1. 2019 je nárok žalobce na zaplacení smluvní pokuty promlčen a v této části je námitka promlčení vznesená žalovaným důvodná. Za 11 dnů tak činí promlčený žalobou uplatněný nárok 1 375 Kč (11 x 25 x 5) a ohledně této částky s příslušenstvím musel proto soud žalobu jako nedůvodnou zamítnout. Jiná je však situace ohledně promlčení zbývající části žalobou uplatněného nároku.8. Soudní judikatura již opakovaně dovodila například v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 11. 2011 ve věci vedené u něj pod sp. zn. 23 Cdo 3854/2011, že smluvní pokuta nepředstavuje příslušenství pohledávky, nýbrž je samostatným právním nárokem. Z tohoto zá