4 C 113/2022-68 — Okresní soud v Třebíči

1. Podanou žalobou domáhala se žalobkyně stanovení povinnosti žalovanému zaplatit jí částku 252 404,43 Kč s příslušenstvím v podobě smluvního úroku z úvěru a zákonného úroku z prodlení z titulu smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru s pojištěním schopnosti splácet Konsolidaci půjček [číslo] uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně ([právnická osoba]) a žalovaným jako smluvními stranami dne 12. 12. 2019. Aktivní legitimace žalobkyně vyplývá ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 9. 2021 uzavřené mezi žalobkyní a společností [právnická osoba] Na základě úvěrové smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 305 000 Kč za účelem konsolidace ve smlouvě o úvěru specifikovaných dlužných závazků žalovaného a žalovaný se zavázal tento úvěru splatit v pravidelných 108 měsíčních splátkách ve výši 4 767,01 Kč, a to počínaje dnem 11. 3. 2019. Za poskytnuté prostředky se žalovaný dle Smlouvy zavázal platit úrok ve výši 10,50 % p.a. a dále poplatky dle smlouvy a dle platného sazebníku. Žalovaný nedodržel svůj závazek splácet poskytnutý úvěr řádně a včas a dostal se s hrazením splátek do prodlení, a proto právní předchůdce žalobkyně prohlásil dne 7. 9. 2020 celý úvěr za okamžitě splatný, neboť byl žalovaný k tomuto dni v prodlení se splátkou. Žalovaný proto dluží částku 252 404,43 Kč na jistině dluhu, částku 10 524,64 Kč na dlužném smluvním úroku ke dni splatnosti, částku ve výši 16 994,10 Kč na zákonném úroku z prodlení ke dni 16. 9. 2021 a úrok z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 252 404,43 Kč od 17. 9. 2021 do zaplacení a smluvní úrok ve výši 10,50 % ročně z částky 252 404,43 Kč od 17. 9. 2021 do zaplacení. Právní předchůdkyně žalobkyně žalovaného o zaplacené dlužné částky bezúšpěšně upomínala. Žalovaný nereagoval ani na předžalobní výzvu ze dne 12. 11. 2021 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ačkoliv k tomu byl soudem vyzván. 3. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen„ o. s. ř.“), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (žalobkyně), resp. ohledně tohoto postupu neměli námitky, přestože byli vyzváni k vyjádření (§ 101 odst. 4 o. s. ř.) - žalovaný. 4. V rámci zjišťovaného skutkového stavu věci soud po provedeném řízení učinil závěr, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 11. 2. 2019 smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet - Konsolidace půjček s výši poskytnutého úvěru 305 000 Kč. Roční úroková sazba byla sjednána ve výši 10,50 %. Měsíční splátka úvěru s úhradou pojištění činila 4 767,01 Kč. Výše dlužné částky byla zjištěna z výpisu z úvěrového účtu vedeného právní předchůdkyní žalobkyně. Právní předchůdkyně žalobkyně prohlásila úvěr za splatný ke dni 7. 9. 2020 z důvodu opakovaného porušování smluvních podmínek. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16. 9. 2021 přešla pohledávka za žalovaným na žalobkyni. Oznámení o postoupení pohledávky bylo žalovanému zasláno dne 29. 9. 2021, předžalobní výzva pak dne 12. 11. 2021. 5. Po právní stránce soud žalobou uplatněný nárok posoudil následujících ustanovení zákona č. 89/2012, občanského zákoníku (dále též jen„ o. z.“) účinného od 1. 1. 2014. <i>6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 (dále též jen„ o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>7. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.</i> <i>8. Podle § 2001 o. z. od smlouvy lze odstoupit, ujednají-li si to strany, nebo stanoví-li tak zákon.</i> <i>9. Podle § 2002 o. z. poruší-li strana smlouvu podstatným způsobem, může druhá strana bez zbytečného odkladu od smlouvy odstoupit. Podstatné je takové porušení povinnosti, o němž strana porušující smlouvu již při uzavření smlouvy věděla nebo musela vědět, že by druhá strana smlouvu neuzavřela, pokud by toto porušení předvídala; v ostatních případech se má za to, že porušení podstatné není.</i> <i>10. Podle § 1970 o. z. věta první po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný.</i> <i>11. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).</i> 12. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Ačkoli právní předchůdkyně žalobkyně dostála všem svým povinnostem, jež jí ukládá citované ustanovení § 2395 o. z. a jemu následující, jakož i sjednaným povinnostem smluvním, žalovaný ji porušováním sjednaných podmínek smlouvy o úvěru přiměl k zesplatnění úvěru, přičemž přes kvalifikovanou výzvu do dnešního dne nepoukázal žalobkyni (ani její právní předchůdkyni) splatnou finanční hotovost a dostal se tak do prodlení se splněním tohoto svého závazku. Vzhledem k tomu, že samotný rozsah žalobou uplatněného nároku nebyl žalovaným v řízení nikterak zpochybněn a soud jej má za prokázaný listinami předloženými žalobkyní, stanovil soud žalovanému povinnost k jeho úhradě k návrhu žalobkyně výrokem I. tohoto rozsudku. S ohledem na skutečnost, že mezi žalovaným a žalobkyní byl platně sjednán úrok z úvěru, přiznal soud žalobkyni i tento nárok. 13. V části žaloby týkající se příslušenství pohledávky v podobě zákonného úroku z prodlení má pak soud za zcela prokázané, že žalovaný se neuhrazením dlužné částky dostal do prodlení s plněním peněžitého závazku. Žalobkyně tak důvodně ve smyslu shora uvedeného zákonného ustanovení uplatnila proti žalovanému i právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění platném k prvnímu dni prodlení. Soud proto žalobě i v této části vyhověl. 14. O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci obsažené v ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Důvody hodné zvláštního zřetele opodstatňující mimořádnou aplikaci ustanovení § 150 o.s.ř. soud v projednávaném případě neshledal, tedy ve věci plně úspěšné žalobkyni přiznal proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení, vyčíslenou jako součet následujících položek: soudní poplatek ve výši 10 097 Kč, odměna advokáta ve smyslu ustanovení § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“) ve výši 3 x 9 340 Kč za tři poskytnuté úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva a písemné podání soudu týkající se věci samé), 3 x 300 Kč jako paušální částky náhrady výdajů podle ustanovení § 13 odst. 4 AT příslušející jednotlivě za shora uvedené úkony právní služby. 15. Shora přiznané náklady řízení (s výjimkou zaplaceného soudního poplatku jako hotového výdaje) jsou dále navýšeny o 21 % jako částku odpovídající sazbě daně z přidané hodnoty (dále jen„ DPH“), neboť právní zástupce žalobkyně je coby registrovaný plátce daně z přidané hodnoty povinen tuto daň odvést dle zvláštního právního předpisu. 16. Způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř.; lhůta k jejich úhradě vychází z ustanovení § 160 odst. 1 téhož právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení.