5 C 197/2022-17 — Okresní soud v Třebíči

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 20. 5. 2022 domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 134 616,75 Kč s příslušenstvím z titulu splnění závazků ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným. Žalobu odůvodnil tím, že mezi právním předchůdcem žalobce [právnická osoba] a žalovaným byla dne 18. 2. 2016 uzavřena smlouva o úvěru, na základě které poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr právnímu předchůdci žalobce splatit v pravidelných měsíčních splátkách po 6 495 Kč počínaje měsícem březen 2016. Kromě jistiny úvěru ve výši 50 000 Kč se žalovaný zavázal zaplatit žalobci další náklady spotřebitelského úvěru ve výši 40 930 Kč, které se skládají z úroku ve výši 4 814 Kč, úplaty za poskytnutí úvěru ve výši 20 000 Kč, nákladů na vyhodnocení úvěrového případu ve výši 3 616 Kč a poplatku za inkaso plateb v hotovosti v bydlišti žalovaného ve výši 12 500 Kč. Při prověření schopnosti žalovaného splácet úvěr vycházel právní předchůdce žalobce z údajů o příjmech žalovaného z podnikání a jeho nákladů na bydlení, dopravu a měsíčních splátek stávajících půjček uvedených v žádosti žalovaného o úvěr. Dále byla mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným sjednána pro případ porušení povinnosti platit měsíční splátky žalovaným smluvní pokuta ve výši 0,5 % z dlužné částky denně, přičemž v tomto řízení požaduje žalobce pouze zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně za období od 19. 4. 2017 do 8. 11. 2018, tedy částky 25 000 Kč. Ke dni zahájení řízení zaplatil žalovaný právnímu předchůdci žalobce i žalobci na úhradu svých závazků vyplývajících z předmětné smlouvy pouze částku 11 810,16 Kč a tuto částku právní předchůdce žalobce započetl na jistinu dluhu a smluvně sjednané příslušenství pohledávky. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 22. 12. 2021 byla předmětná pohledávka vůči žalovanému postoupena žalobci a postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Ke dni zahájení řízení činil dluh žalovaného z předmětné smlouvy na jistině úvěru 43 984,72 Kč, na kapitalizovaném smluvním úroku 3 710,14 Kč, na poplatku za poskytnutí úvěru 17 402,09 Kč, na nákladech za vyhodnocení úvěru 3 146,52 Kč, na inkasním poplatku 10 876,37 Kč a na smluvním úroku za období od 19. 4. 2017 do 29. 11. 2021 celkem 30 457,91 Kč. Dále žalobci vzniklo dle smlouvy právo na zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 39 Kč. Žalovaný dosud žalobci spornou částku ani částečně nezaplatil a nereagoval ani na výzvu žalobce zaslanou mu před zahájením řízení. 2. Žalobce i žalovaný souhlasili s projednáním a rozhodnutím věci v jejich nepřítomnosti. Soud proto dle § 115a o.s.ř. věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti. 3. Soud provedl dokazování žádostí žalovaného o předmětný úvěr z 18. 2. 2016, smlouvou o úvěru uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným uzavřenou stejného dne, standardní informací o spotřebitelském úvěru, potvrzením o vyplacení jistiny úvěru žalovanému, smlouvou o postoupení pohledávek mezi právním předchůdcem žalobce a žalobcem z 22. 12. 2021 včetně její přílohy, oznámením o postoupení pohledávky z 10. 1. 2022 včetně podacího archu a výzvou žalobce adresovanou žalovanému z 2. 5. 2022 včetně podacího archu. Z těchto důkazů a skutkových tvrzení žalobce, jejichž správnost nebyla žalovaným v průběhu řízení zpochybněna, vzal soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobce [právnická osoba] a žalovaným byla dne 18. 2. 2016 uzavřena smlouva označená jako smlouva o úvěru, která je posouzeno podle obsahu smlouvou o zápůjčce dle § 2390 a následujících občanského zákoníku, neboť se jedná o tzv. reálný kontrakt, při kterém smlouva vznikla přenecháním předmětu zápůjčky vydlužiteli, zatímco smlouva o úvěru se řadí mezi tzv. konsensuální kontrakty a vzniká souhlasným projevem vůle účastníků smlouvu uzavřít. 4. Na základě této smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému částku 50 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku právnímu předchůdci žalobce splatit v pravidelných měsíčních splátkách po 6 495 Kč počínaje měsícem březen 2016. Kromě žalovanému poskytnuté jistiny ve výši 50 000 Kč se žalovaný zavázal zaplatit žalobci další náklady označené jako náklady spotřebitelského úvěru ve výši 40 930 Kč, které se skládají z úroku ve výši 4 814 Kč, úplaty za poskytnutí úvěru ve výši 20 000 Kč, nákladů na vyhodnocení úvěrového případu ve výši 3 616 Kč a poplatku za inkaso plateb v hotovosti v bydlišti žalovaného ve výši 12 500 Kč. Při prověření schopnosti žalovaného splácet úvěr vycházel právní předchůdce žalobce z údajů o příjmech žalovaného z podnikání a jeho nákladů na bydlení, dopravu a měsíčních splátek stávajících půjček uvedených v žádosti žalovaného o úvěr, což vzhledem k výši úvěru lze považovat za dostačující. Dále byla mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným sjednána pro případ porušení povinnosti platit měsíční splátky žalovaným smluvní pokuta ve výši 0,5 % z dlužné částky denně, přičemž v tomto řízení požaduje žalobce pouze zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně za období od 19. 4. 2017 do 8. 11. 2018, tedy částky 25 000 Kč. Ke dni zahájení řízení zaplatil žalovaný právnímu předchůdci žalobce i žalobci na úhradu svých závazků vyplývajících z předmětné smlouvy pouze částku 11 810,16 Kč a tuto částku právní předchůdce žalobce započetl na jistinu dluhu a smluvně sjednané příslušenství pohledávky. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 22. 12. 2021 byla předmětná pohledávka vůči žalovanému postoupena žalobci a postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Co do výše vychází žalobou uplatněný nárok na zaplacení jistiny dluhu, smluvního úroku, nákladů za vyhodnocení úvěru a poplatku za inkaso plateb v hotovosti i nákladů spojených s uplatněním pohledávky z obchodních knih právního předchůdce žalobce, o jejichž správnosti nemá soud pochyb. Soud přitom v těchto částech neshledal žádné důvody smluvního ujednání právního předchůdce žalobce a žalovaného v předmětné smlouvě označené jako smlouva o úvěru, neboť zaplacení nákladů na vyhodnocení úvěru i poplatku za hotovostní inkaso splátek v bydlišti žalovaného lze považovat za služby poskytnuté právním předchůdcem žalobce žalovanému na základě platných smluvních ujednání. Žalobu tak považuje soud za důvodnou ohledně nesplacené jistiny zápůjčky ve výši 38 189,84 Kč představující rozdíl mezi jistinou ve výši 50 000 Kč a platbami žalovaného ve výši 11 810,16 Kč, smluvních úroků vyplývajících ze smlouvy ve výši 4 814 Kč, poplatku za vyhodnocení úvěru ve výši 3 616 Kč a nákladů na uplatnění pohledávky ve výši 39 Kč, tedy celkem ohledně částky 59 158,16 Kč. Žalovaný se rovněž již přede dnem 19. 4. 2017 ocitl nejprve vůči právnímu předchůdci žalobce a následně vůči žalobci v prodlení se splněním peněžitého závazku a žalobci proto dle § 1968 a § 1970 občanského zákoníku vzniklo právo na zaplacení úroků z prodlení z jistiny vedle plnění, přičemž žalobcem požadovaná výše úroků z prodlení ve výši 8,05% ročně odpovídá ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění platném ke dni zahájení řízení i repo sazbě ČNB platné k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí. Ohledně částky 59 158,16 včetně úroků z prodlení z jistiny soud jako důvodné vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit přiznanou částku žalobci v obecné třídenní lhůtě k plnění dle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť neshledal důvody pro případné výjimečné stanovení lhůty žalovanému delší nebo umožnění plnění žalovanému ve splátkách. 5. Jiná je však situace ohledně žalobou uplatněného nároku na zaplacení smluvní pokuty, smluvního poplatku za poskytnutí úvěru, zbývající části žalobou uplatněného nároku označeného jako kapitalizovaný úrok a úroků z prodlení převyšujících úroky z prodlení přiznané ve výroku I. rozsudku. Soud si je vědom, že v době uzavření předmětné smlouvy označené jako smlouva o úvěru dosud nebyl platný zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru), nicméně již tehdy nepochybně existovaly důvody, pro které byl tento zákon přijat. V předmětné smlouvě sjednaná smluvní pokuta 0,5% denně v případě porušení povinnosti žalovaného zaplatit jakoukoliv splátku dle smlouvy pětinásobně převyšuje limit smluvní pokuty stanovený v § 122 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru a takovéto ujednání je neplatné nejen dle tohoto ustanovení, ale i dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku, podle kterého je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Na neplatnosti tohoto ujednání nemůže nic změnit ani skutečnost, že v řízení se žalobce domáhá pouze zaplacení části sjednané smluvní pokuty. V této části proto soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. 6. Za neplatné dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku pro rozpor se zákonem považuje soud rovněž ujednání o úplatě za poskytnutí úvěru ve výši 20 000 Kč. V ob