5 C 219/2022-44 — Okresní soud v Třebíči

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 26. 8. 2022 domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude zrušeno a vypořádáno podílové spoluvlastnictví účastníků k nemovitostem zapsaným na [list vlastnictví] pro obec a [katastrální uzemí]. Žalobu odůvodnil tím, že účastníci jsou podílovými spoluvlastníky předmětných nemovitostí s podílem každý id. ½. Žalobce již nadále nechce v podílovém spoluvlastnictví setrvávat a má v úmyslu předmětné nemovitosti užívat pro potřeby bydlení rodiny a disponuje dostatečnými finančními prostředky pro vyplacení spoluvlastnického podílu žalované, která žije v Domově pro seniory v [obec] a předmětné nemovitosti neužívá. Navrhl proto, aby předmětné nemovitosti byly přikázány do jeho výlučného vlastnictví s tím, že vyplatí žalované na vypořádání jejího spoluvlastnického podílu částku 3 500 000 Kč převyšující obvyklou cenu podílu žalované zjištěnou znaleckým posudkem. Opatrovník žalované se zrušením podílového spoluvlastnictví souhlasil a souhlasil rovněž se žalobcem navrženým způsobem vypořádání spoluvlastnictví. 2. Žalobce i opatrovník žalované se práva účasti na jednání soudu výslovně vzdali. Soud proto dle § 115a o.s.ř. věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti. 3. Z kupní smlouvy ze dne 2. 8. 2022 uzavřené mezi žalobcem jako kupujícím a [jméno] [příjmení] jako prodávajícím i aktuálního výpisu z katastru nemovitostí soud zjistil, že tvrzení žalobce ohledně vlastnických vztahů k předmětným nemovitostem jsou pravdivá. Ze znaleckého posudku vypracovaného znalcem Ing. [jméno] [příjmení], jehož správnost nebyla žalobcem ani opatrovníkem žalované zpochybněna, i znalcem pořízené fotodokumentace, vzal soud dále za prokázané, že předmětný dům na adrese [adresa]. [adresa] [anonymizováno], je zjevně určen k bydlení jedné rodiny, a jeho reálné rozdělení dle spoluvlastnických podílů účastníků není dobře možné. Obvyklá cena domu a k němu náležejících pozemků byla znalcem stanovena porovnávací metodou na 5 770 000 Kč. Z výpisu z účtu žalobce u [právnická osoba], vzal soud dále za prokázané, že žalobce disponuje dostatečnými finančními prostředky k vyplacení spoluvlastnického podílu žalované. 4. Podle § 1140 odst. 1 občanského zákoníku nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat. Podle § 1143 občanského zákoníku nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků. Podle § 1144 odst. 1 občanského zákoníku je-li to možné, rozhodne soud o rozdělení společné věci; věc ale nemůže rozdělit, snížila-li by se tím podstatně její hodnota. Podle § 1147 věta první občanského zákoníku není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. 5. Na základě shora uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Nebyly tvrzeny ani soudem zjištěny žádné závažné důvody, pro které by nebylo možné či vhodné spoluvlastnictví účastníků k předmětným nemovitostem zrušit. Jsou dány rovněž důvody pro zrušení a vypořádání spoluvlastnictví soudem, neboť mezi žalobcem a opatrovníkem žalované sice došlo k dohodě, nicméně vzhledem ke zdravotnímu stavu žalované zjištěnému v řízení proběhlém u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. [spisová značka] lze považovat postup žalobce za odpovídající. Reálné rozdělení předmětných nemovitostí není z důvodů uvedených shora dobře možné, a je tak odůvodněno jejich přikázání do výlučného vlastnictví žalobce, který je využije k zajištění svých bytových potřeb, zatímco žalovaná žije v Domově pro seniory v [obec] a vzhledem k jejímu zdravotnímu stavu nelze předpokládat, že by byla schopna nemovitosti užívat a starat se o ně. Částka 3 500 000 Kč představující dohodnutý vypořádací podíl žalované převyšuje obvyklou cenu jejího vypořádacího podílu zjištěnou znaleckým posudkem a nelze proto dovodit, že by tato částka i krátká lhůta k jejímu zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku nebyly v souladu s oprávněnými zájmy žalované. Ze všech důvodů uvedených shora proto soud žalobě ve věci samé vyhověl. 6. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého by obecně příslušelo právo na náhradu nákladů řízení ve věci úspěšnému žalobci. Protože se však žalobce práva na náhradu nákladů řízení výslovně vzdal, rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.