5 C 295/2021-18 — Okresní soud v Třebíči

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 20. 8. 2021 domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 18 352 Kč s příslušenstvím z titulu splnění závazku ze smlouvy o půjčce uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou. Žalobu odůvodnil tím, že mezi právním předchůdcem žalobce [právnická osoba] a žalovanou byla dne 9. 8. 2007 uzavřena smlouva o půjčce [číslo] na základě které poskytl právní předchůdce žalobce žalované peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku a souhrnný poplatek ve výši 8 352 Kč právnímu předchůdci žalobce vrátit v pravidelných týdenních splátkách po 384 Kč, poslední splátka byla splatná 14. 8. 2008. Žalovaná svoje závazky vyplývající ze smlouvy řádně a včas neplnila. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 byla předmětná pohledávka vůči žalované postoupena žalobci a postoupení pohledávky bylo žalované dne 6. 1. 2021 písemně oznámeno. Žalovaná na splnění svých závazků z předmětné smlouvy dosud zaplatila pouze 2 000 Kč. Ohledně zbývající částky 18 352 Kč s příslušenstvím žalovaná dosud svoje závazky vyplývající ze shora uvedené smlouvy nesplnila a nereagovala ani na výzvu žalobce zaslanou jí před zahájením řízení. 2. Žalobce i žalovaná se práva účasti na soudním jednání vzdali a soud proto dle § 115a o.s.ř. věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti. 3. Ze smlouvy o půjčce [číslo] uzavřené dne 9. 8. 2007 mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou a smluvních podmínek právního předchůdce žalobce obsažených na stejné listině vzal soud za prokázané, že na základě této smlouvy uzavřené dle § 657 a následujících tehdy platného občanského zákoníku poskytl právní předchůdce žalobce žalované finanční prostředky ve výši 12 000 Kč. Žalovaná se zavázala tuto půjčku a co do obsahu nikterak nespecifikovaný souhrnný poplatek ve výši 8 352 Kč právnímu předchůdci žalobce splatit v pravidelných týdenních splátkách po 384 Kč s tím, že první splátku je povinna zaplatit sedmý den od data uzavření smlouvy. Poslední splátka byla splatná do 14. 8. 2008. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a žalobcem, její přílohy obsahující seznam postupovaných pohledávek a oznámení o postoupení pohledávek ze dne 6. 1. 2021 vzal soud dále za prokázané, že předmětná pohledávka vůči žalované byla postoupena žalobci a postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno. Ze skutkových tvrzení žalobce, jejichž správnost nebyla v řízení žalovanou zpochybněna, pak vyplývá, že dosud žalovaná zaplatila právnímu předchůdci žalobce na splnění svých závazků z předmětné smlouvy pouze částku 2 000 Kč. Za této situace záviselo rozhodnutí soudu zejména na posouzení otázky, zda je předmětná smlouva o půjčce platná i v části týkající se smluvního souhrnného poplatku, který nebyl co do důvodu ve smlouvě i smluvních podmínkách právního předchůdce žalobce nikterak specifikován. 4. Předmětná smlouva o půjčce byla nepochybně uzavřena dle zákona č. 40/1964 Sb. ve znění platném ke dni jejího uzavření (dále jen občanský zákoník). Podle § 657 občanského zákoníku smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle § 658 odst. 1 občanského zákoníku lze při půjčce peněžité dohodnout úroky. 5. Z předmětné smlouvy o půjčce nelze, a to ani pomocí výkladu jejího textu a smluvních podmínek právního předchůdce žalobce, zjistit důvod sjednaného souhrnného poplatku. Nelze tedy na rozdíl od pozdějších verzí smluv stejného právního předchůdce žalobce zjistit, zda a případně v jaké výši zahrnuje tento poplatek dohodnuté úroky, či se má jednat o úplatu za jiné konkrétní služby poskytované dle této smlouvy žalované. Je proto třeba dovodit, že v této části je smlouva o půjčce neplatná pro neurčitost projevu vůle jejích účastníků dle § 37 odst. 1 občanského zákoníku, přičemž se jedná o neplatnost absolutní, ke které musí soud přihlížet z úřední povinnosti. Právnímu předchůdci žalobce proto právo na zaplacení sjednaného smluvního poplatku nevzniklo, a nemohl je proto ani následně platně postoupit žalobci. Tomu tak vzniklo vůči žalované pouze právo na zaplacení jistiny půjčky a zákonných úroků z prodlení dle § 517 odst. 2 občanského zákoníku. Soud proto žalobě vyhověl jako důvodné pouze ohledně částky 10 000 Kč a zákonných úroků z prodlení z této částky od 15. 8. 2008 do zaplacení, neboť dnem následujícím po splatnosti půjčky se žalovaná vůči žalobci ocitla v prodlení se splněním peněžitého dluhu a žalobci dle § 517 odst. 2 občanského zákoníku ve znění platném do 31. 12. 2013 vzniklo právo na zaplacení zákonných úroků z prodlení, přičemž žalobcem požadovaná výše úroků z prodlení odpovídá ustanovení § 1 tehdy platného nařízení vlády č. 142/1994 Sb. v tehdy platném znění. Přiznanou částku s příslušenstvím uložil soud žalované zaplatit v obecné třídenní lhůtě k plnění dle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť neshledal důvody pro případné výjimečné stanovení lhůty delší nebo umožnění plnění žalované ve splátkách. Ve zbývající části včetně příslušenství pohledávky pak žalobu jako nedůvodnou zamítl. 6. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť každý z účastníků měl ve věci úspěch pouze částečný, a vzhledem k poměru úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci dospěl k závěru, že povaze věci nejlépe odpovídá výrok, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.