7 C 186/2022-19 — Okresní soud v Třebíči

1. Jako předmět daného řízení byl posuzován nárok žalobkyně proti žalovanému na zaplacení částky 16 420 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení z titulu regresního nároku za náhradu škody vyplacenou žalobkyní v důsledku dopravní nehody způsobené žalovaným 2), který z místa nehody bez důvodu hodného zřetele ujel, přičemž vozidlo, které řídil nemělo tzv. povinné ručení a jeho vlastníkem byl žalovaný 1). 2. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen„ o. s. ř.“), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili, resp. ohledně tohoto postupu neměli námitky, přestože byli vyzváni k vyjádření (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). 3. Soud měl při svém rozhodování k dispozici následující listiny: záznam Policie ČR o dopravní nehodě č. j. KRPJ-775/DNTR-2018-HOT, výpis z databáze pojistných smluv, potvrzení Policie ČR o přijatém oznámení ze dne 24. 10. 2018, kupní smlouva ze dne 7. 10. 2018, plná moc ze dne 8. 10. 2018, fotodokumentace obou vozidel, zápis o prohlídce ze dne 16. 1. 2019, kopie velkého technického průkazu poškozeného vozidla, výpis z internetové inzerce pro stanovení obecné ceny poškozeného vozidla, stanovení výše skutečné škody, likvidační zpráva č. ŠU 2019 -000464-9999, vyrozumění o výsledku šetření škodné události ze dne 26. 2. 2019, prohlášení o výši odměny za likvidaci škodních událostí, detaily transakce pro závazek 143472, detaily transakce pro závazek 143550, uplatnění práva na náhradu plnění ze dne 21. 3. 2019 vůči oběma žalovaným, 2x předžalobní upomínka ze dne 12. 7. 2021 včetně podacího archu ze dne 13. 7. 2021. 4. V rámci zjišťovaného skutkového stavu věci soud po provedeném řízení učinil závěr, že žalovaný 2) dne 13. 12. 2018 ve 22:06 hodin řídil motorové vozidlo tov. zn. Fiat Bravo, [registrační značka], v [obec] na místní komunikaci na ulici Eliščina, přičemž nerespektoval svislou dopravní značku B2 a vjel do jednosměrné ulice, kde před domem čp. 44 narazil do zde zaparkovaného osobního automobilu zn. Opel Astra, [registrační značka]. Po nárazu z místa dopravní nehody odjel, aniž by věc nahlásil. Vozidlo odstavil na ulici Eliščina před čp. 155/4 a z místa odešel. Provedeným šetřením bylo zjištěno, že řidič [celé jméno žalovaného] nevlastní řidičský průkaz. Vlastníkem poškozeného vozidla [příjmení] [příjmení] je [jméno] [příjmení], bytem [adresa], avšak na základě kupní smlouvy ze dne 7. 10. 2018 přešlo vlastnictví tohoto vozidla na žalovaného 1). Ten však nesplnil svoji povinnost a nezajistil přepis vozidla v příslušné evidenci. Vozidlo [příjmení] Bravo dle této evidence nemá od 29. 11. 2018 sjednáno povinné ručení. Při dopravní nehodě vznikla na motorovém vozidle tov. zn. Opel Astra hmotná škoda ve výši 14 000 Kč. Šlo o tzv. totální škodu, neboť opravy na vozidle by přesáhly jeho celkovou hodnotu. Poškozená Věra Doležalová nahlásila škodní událost žalobkyni dne 13. 12. 2018. Žalobkyně následně dne 26. 2. 2019 uhradila částku 14 000 Kč jako vzniklou škodu namísto žalovaných 1) a 2) a dne 5. 3. 2019 částku 2 420 Kč společnosti Contin, s.r.o. jako odměnu za likvidaci pojistné události. Žalobkyně vyzvala žalované 1) a 2) dne 21. 3. 2019 a znovu dne 12. 7. 2021 k úhradě žalované celkové částky ve výši 16 420 Kč. 5. Po právní stránce soud žalobou uplatněný nárok posoudil podle zákona č. 168/1999 Sb., o provozu na pozemních komunikacích (dále též jen„ zákon“). <i>6. Dle ust. věty první § 3 odst. 2 zákona uzavřít pojistnou smlouvu o pojištění odpovědnosti je povinen vlastník tuzemského vozidla nebo řidič cizozemského vozidla, nestanoví-li tento zákon jinak.</i> <i>7. Dle ust. § 24 odst. 2 písm. b) zákona kancelář poskytuje z garančního fondu poškozenému plnění za újmu způsobenou provozem vozidla, kterou je povinna nahradit osoba bez pojištění odpovědnosti, byl-li provoz tohoto vozidla podmíněn pojištěním odpovědnosti podle tohoto zákona.</i> <i>8. Dle ust. § 24 odst. 9 zákona výplatou plnění z garančního fondu vzniká Kanceláři nárok na náhradu jedné třetiny toho, co plnila poškozenému podle odstavce 2 písm. a), b) a g) včetně nákladů na jinou osobu pověřenou Kanceláří vyřízením případu a poskytnutím plnění poškozenému nebo uplatněním tohoto práva, nejvýše však 300 000 Kč. Vůči pohledávce Kanceláře na náhradu podle věty prvé jsou solidárními dlužníky provozovatel a řidič vozidla, jehož provozem byla způsobena újma; řidič pouze tehdy, pokud má povinnost újmu nahradit. Za podmínek podle § 10 má Kancelář nárok podle vět prvé a druhé na náhradu toho, co plnila poškozenému včetně nákladů podle věty prvé, bez omezení.</i> <i>9. Dle ust. § 10 odst. 1 písm. c) zákona pojistitel má proti pojištěnému právo na náhradu toho, co za něho plnil, jestliže prokáže, že pojištěný bez zřetele hodného důvodu opustil místo dopravní nehody nebo jinak znemožnil zjištění skutečné příčiny vzniku dopravní nehody.</i> <i>10. Dle ust. § 2927 odst. 1 věta první zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) kdo provozuje dopravu, nahradí škodu vyvolanou zvláštní povahou tohoto provozu.</i> <i>11. Dle ust. § 2910 věta první o.z. škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil.</i> 12. Otázku úroku z prodlení pak posuzoval podle ustanovení § 1968 věta první a § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 13. Po provedeném dokazování má soud zato, že žaloba je zcela důvodná. Soud má za prokázané, že žalovaný 2) způsobil dopravní nehodu vozidlem [příjmení] [příjmení] ve vlastnictví žalovaného 1), při které vznikla škoda na vozidle jiného účastníka silničního provozu. Žalovaný 1) přitom porušil hned několik ustanovení zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, čímž se dopustil několika přestupků specifikovaných v tomto zákoně. Žalobkyně následně vyplatila z garančního fondu za nehodu způsobenou nepojištěným vozidlem náhradu škody způsobenou žalovaným ve výši 14 000 Kč a dále servisní společnosti [právnická osoba] uhradila částku 2 420 Kč za likvidaci pojistné události. Žalobkyni proto vznikl nárok na tzv. regres vůči žalovaným 1 a 2), kteří dle shora citovaných zákonných ustanovení odpovídají za vzniklou škodu společně a nerozdílně. Ačkoliv žalobkyně oba žalované k úhradě této částky vyzvala, a to ve lhůtě do 20. 4. 2019, žalovaný 1) ani žalovaný 2) jí dosud ničeho neuhradili. Ode dne 21. 4. 2019 se tak oba žalovaní ocitli v prodlení se splněním peněžitého závazku, a jsou proto povinni uhradit žalobkyni kromě dlužné částky 16 420 Kč také zákonný úrok z prodlení ve výši stanovené v ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění platném k prvnímu dni prodlení. 14. O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci obsažené v ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Důvody hodné zvláštního zřetele opodstatňující mimořádnou aplikaci ustanovení § 150 o.s.ř. soud v projednávaném případě neshledal, tedy ve věci plně úspěšné žalobkyni přiznal proti žalovaným právo na náhradu nákladů řízení, vyčíslenou jako součet následujících položek: soudní poplatek ve výši 800 Kč, odměna advokáta ve smyslu ustanovení § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. 7. 2014 (dále jen„ AT“) ve výši 3 x 1 780 Kč za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění a písemné podání soudu týkající se věci samé), 3 x 300 Kč jako paušální částky náhrady výdajů podle ustanovení § 13 odst. 4 AT příslušející jednotlivě za shora uvedené úkony právní služby. 15. Shora přiznané náklady řízení (s výjimkou zaplaceného soudního poplatku jako hotového výdaje) jsou dále navýšeny o 21 % jako částku odpovídající sazbě daně z přidané hodnoty, neboť právní zástupkyně žalobkyně je coby registrovaný plátce daně z přidané hodnoty povinna tuto daň odvést dle zvláštního právního předpisu. 16. Způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokátky žalobkyně nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř.; lhůta k jejich úhradě vychází z ustanovení § 160 odst. 1 téhož právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení.