7 C 207/2022-17 — Okresní soud v Třebíči

<b>ve smyslu ustanovení § 157 odst. 4 občanského soudního řádu:</b> 1. Jako předmět daného řízení byl posuzován nárok žalobkyně proti žalované na zaplacení částky 4 000 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení z titulu smlouvy o úvěru uzavřené dne 8. 4. 2019 mezi právní předchůdkyní žalobkyně ([právnická osoba]) a žalovanou. Pro případ, že by soud neuznal nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o úvěru, navrhla žalobkyně posoudit její nárok jako bezdůvodné obohacení na straně žalované, na jejíž účet byla dlužná částka žalobkyní převedena. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, ačkoliv k tomu byla soudem vyzvána. 3. V souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen„ o. s. ř.“), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili, resp. ohledně tohoto postupu soudu neměli námitky, přestože byli vyzváni k vyjádření (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). 4. Z potvrzení o provedené platbě bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně ([právnická osoba]) zaslala dne 8. 4. 2019 na účet žalované č. [bankovní účet] částku 4 000 Kč. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou dne 8. 4. 2019 bylo zjištěno, že žalované byl poskytnut úvěr ve výši 4 000 Kč se lhůtou splatnosti v trvání 30 dnů. Ve smlouvě je uvedeno číslo bankovního účtu klienta (žalované) [bankovní účet] Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 11. 2021 přešla pohledávka za žalovanou na žalobkyni. Žalobkyně dále soudu předložila oznámení o postoupení pohledávky ze dne 3. 12. 2021, výzvu k úhradě před podáním žaloby z téhož dne a podací lístek ze dne 3. 12. 2021. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky ve lhůtě tří dnů. Soud dále vycházel z tvrzení žalobkyně, že žalovaná dosud na svůj dluh neuhradila ničeho. <i>5. Po právní stránce posuzoval soud tento spor dle ust. § 2395 a § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen o.z.), otázku úroku z prodlení pak podle ust. § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve znění platném k prvnímu dni prodlení.</i> 6. Soud dospěl k závěru, že mezi účastníky nebyla platně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 o.z., neboť z žádného ze žalobkyní předložených důkazů nevyplývá, že by žalovaná projevila vůli uzavřít předmětnou smlouvu o úvěru. Smlouva totiž neobsahuje jakoukoli formu podpisu žalované, a to ani v elektronické formě, např. prostřednictvím potvrzující SMS zprávy nebo zadáním unikátního kódu apod. Tato skutečnost vedla soud k závěru, že mezi účastníky nedošlo k platnému a účinnému uzavření smlouvy o úvěru. Z listinných důkazů předložených žalobkyní nicméně vyplývá, že žalované byla na její účet č. [bankovní účet] částka 4 000 Kč skutečně zaslána. Ze strany žalované proto došlo k bezdůvodnému obohacení na úkor právní předchůdkyně žalobkyně ve výši 4 000 Kč. Pohledávka za žalovanou platně přešla na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek. Ve vztahu k částce 4 000 Kč má proto žalobkyně právo na to, aby jí žalovaná zaplatila i úroky z prodlení podle § 1970 o. z.. Do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení se přitom žalovaná dostala až poté, co byla k zaplacení vyzvána, neboť smlouva o úvěru je neplatná jako celek, tedy i co do ujednání o jeho splatnosti. Žalovaná byla prokazatelně k vrácení dlužné částky vyzvána nejdříve v oznámení o postoupení pohledávek ze dne 3. 12. 2021, resp. v předžalobní výzvě z téhož dne. Žalované byla stanovena lhůta k zaplacení v trvání 3 dnů od doručení. Oznámení, resp. výzva byly žalované podle podacího lístku odeslány dne 3. 12. 2021. Z pravidelného chodu věcí a ustanovení § 573 o. z. je možno očekávat, že zásilka obsahující takovou výzvu došla do sféry žalované třetí pracovní den po odeslání, tj. 8. 12. 2021 a dne 9. 12. 2021 započala běžet třídenní lhůta pro zaplacení. Lhůta proto uplynula dne 13. 12. 2021 a ode dne 14. 12. 2021 je žalovaná v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení ve výši 4 000 Kč. Soud proto žalobě vyhověl ve výroku I. co do částky 4 000 Kč a z ní plynoucích úroků z prodlení ode dne 14. 12. 2021 dle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbylém rozsahu co do zbytku úroků z prodlení, soud ve výroku II. žalobu jako nedůvodnou zamítl. 7. Žalobkyně při vyčíslení náhrady nákladů řízení vycházela z odměny právního zástupce za jeden úkon právní služby ve výši 1 000 Kč (tedy ve smyslu § 7 vyhlášky ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, dále též jen„ AT“) a dále z paušální sazby náhrady hotových výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300 Kč (dle § 13 odst. 3 AT). Soud však dospěl k závěru, že co do výpočtu odměny právního zástupce žalobkyně a výše náhrady jeho hotových výdajů za právní úkony učiněné do podání žaloby včetně je třeba postupovat podle § 14b AT ve znění vyhlášky ministerstva spravedlnosti č. 120/2014 Sb., neboť toto řízení bylo zahájeno po 30. 6. 2014, a to návrhem podaným na ustáleném vzoru, přičemž předmětem plnění není částka převyšující 50 000 Kč. Obdobné nároky přitom žalobkyně uplatňuje u zdejšího soudu opakovaně. Jsou tedy naplněny všechny předpoklady obsažené v § 14b odst. 1 písm. a) až c) AT. 8. Podle § 14b odst. 1 bodu 1 AT žalobkyni přísluší náhrada nákladů vynaložených na zastupování advokátem spočívající v odměně advokáta za tři úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, výzva k plnění před podáním žalobního návrhu a podání soudu s návrhem ve věci samé) ve výši 600 Kč (tedy 200 Kč za každý z úkonů), dále pak paušální náhrada hotových výdajů právního zástupce, a to ve výši 100 Kč v souvislosti s každým úkonem právní služby (§ 14b odst. 5 písm. a/ vyhlášky č. 177/1996 Sb.), celkem 300 Kč, a podle § 137 odst. 3 o. s. ř. náhrada za daň z přidané hodnoty, jíž je zástupce žalobkyně plátcem, a to ve výši 21% z odměny a paušálních náhrad, tedy 189 Kč Náklady právního zastoupení žalobkyně tak činí 1 089 Kč a náklady řízení (s připočtením zaplaceného soudního poplatku 400 Kč) celkově 1 489 Kč. V poměru úspěchu (80 %) a neúspěchu žalobkyně (20 %), činí výše náhrady nákladů řízení, k níž je žalovaná jako převážně neúspěšný účastník povinna, částku ve výši 893,40 Kč (tj. 60 % z částky 1 489 Kč). 9. Způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř.; lhůta k jejich úhradě vychází z ustanovení § 160 odst. 1 téhož právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení.