7 C 258/2021-21 — Okresní soud v Třebíči

<b>ve smyslu ustanovení § 157 odst. 4 občanského soudního řádu:</b> 1. Podanou žalobou domáhala se žalobkyně (dříve pod názvem [právnická osoba]) stanovení povinnosti žalovanému zaplatit jí částku 7 247 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru č. 788511 uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným jako smluvními stranami dne 25. 11. 2020. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 5 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit žalobkyni poplatek za čerpání úvěru ve výši 1 000 Kč a dále též smluvní úrok. Sjednána byla též náhrada účelně vynaložených nákladů ve výši 200 Kč měsíčně za každý kalendářní měsíc prodlení. Žalovaný své smluvní povinnosti neplnil řádně a včas, čímž se dostal do prodlení se splněním svého závazku. 2. Soud žalobkyni vyzval usnesením ze dne 16. 11. 2021, aby doplnila svá tvrzení ohledně toho, jakým způsobem zkoumala úvěruschopnost žalovaného a dále, aby navrhla důkazy k prokázání svých tvrzení. Žalobkyně na to soudu sdělila, že posuzovala schopnost žalovaného splácet jednotlivé splátky spotřebitelského úvěru. Úvěruschopnost žalovaného posuzovala mj. nahlédnutím do volně přístupných i placených registrů, přičemž nenašla žádné negativní záznamy k osobě žalovaného. Dále vycházela z údajů poskytnutých žalovaným v žádosti o úvěr a z jeho výplatních pásek. 3. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen„ o. s. ř.“), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili, resp. ohledně tohoto postupu neměli námitky, přestože byli vyzváni k vyjádření (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). 4. V rámci zjišťovaného skutkového stavu věci soud po provedeném řízení učinil závěr, že žalobkyně uzavřela se žalovaným elektronickými prostředky komunikace na dálku dne 25. 11. 2020 smlouvu o revolvingovém úvěru č. 788511 s úvěrovým rámcem ve výši 50 000 Kč. Poplatek za čerpání úvěru byl sjednán ve výši 20 % z čerpané jistiny. Smluvní úrok byl sjednán ve výši 20 % měsíčně za dobu od prvního dne druhého kalendářního měsíce následujícího po kalendářním měsíci, ve kterém došlo k čerpání peněžních prostředků až do jejich vrácení. V případě, že se stane splatným celý dluh, snižuje se úroková sazba na 8 % ročně. Smlouvou byla sjednána též smluvní pokuta, a to v bodu 6.3. Z výpisu z účtu k revolvingovému úvěru žalovaného a též z výpisu z účtu žalobkyně bylo zjištěno, že žalovaný skutečně vyčerpal částku 5 000 Kč a uhradil pouze částku 1 716 Kč. Žalobkyně ověřila úvěruschopnost žalovaného zejm. jeho výplatními páskami, z nichž vyplývá, že čistý měsíční příjem žalovaného činil v průměru 23 000 Kč. Žalovanému byla dne 6. 5. 2021 zaslána předžalobní upomínka. 5. Po právní stránce soud zbytek žalobou uplatněného nároku posoudil podle ust. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „o. z.“). Otázku úroku z prodlení pak soud posuzoval dle § 1970 o. z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 6. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Ačkoli žalobkyně dostála všem svým povinnostem, jež jí ukládá citované ustanovení § 2395 o. z. a jemu následující, jakož i sjednaným povinnostem smluvním, žalovaný ji porušováním sjednaných podmínek smlouvy o revolvingovém úvěru přiměl k zesplatnění úvěru, přičemž přes kvalifikovanou výzvu do dnešního dne nepoukázal žalobkyni splatnou finanční hotovost a dostal se tak do prodlení se splněním tohoto svého závazku. Vzhledem k tomu, že samotný rozsah žalobou uplatněného nároku nebyl žalovaným v řízení nikterak zpochybněn a soud jej má za prokázaný listinami předloženými žalobkyní, stanovil soud žalovanému povinnost k jeho úhradě k návrhu žalobkyně výrokem I. tohoto rozsudku. 7. V části žaloby týkající se příslušenství pohledávky v podobě zákonného úroku z prodlení má pak soud za zcela prokázané, že žalovaný se neuhrazením dlužné částky dostal do prodlení s plněním peněžitého závazku. Žalobkyně tak důvodně ve smyslu shora uvedeného zákonného ustanovení uplatnila proti žalovanému i právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění platném k prvnímu dni prodlení. Soud proto žalobě i v této části vyhověl. 8. O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci obsažené v ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Důvody hodné zvláštního zřetele opodstatňující mimořádnou aplikaci ustanovení § 150 o.s.ř. soud v projednávaném případě neshledal, tedy ve věci plně úspěšné žalobkyni přiznal proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení, vyčíslenou jako součet následujících položek: soudní poplatek ve výši 400 Kč, odměna advokáta ve smyslu ustanovení § 14b odst. 1 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. 7. 2014 (dále jen„ AT) ve výši 3 x 200 Kč za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, písemné podání soudu týkající se věci samé), 3 x 100 Kč jako paušální částky náhrady výdajů podle ustanovení § 14 odst. 5 písm. a) AT příslušející jednotlivě za shora uvedené úkony právní služby. 9. Shora přiznané náklady řízení (s výjimkou zaplaceného soudního poplatku jako hotového výdaje) jsou dále navýšeny o 21 % jako částku odpovídající sazbě daně z přidané hodnoty, neboť právní zástupce žalobkyně je coby registrovaný plátce daně z přidané hodnoty povinen tuto daň odvést dle zvláštního právního předpisu. 10. Způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř.; lhůta k jejich úhradě vychází z ustanovení § 160 odst. 1 téhož právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení.