7 C 260/2022-15 — Okresní soud v Třebíči

<b>ve smyslu ustanovení § 157 odst. 4 občanského soudního řádu:</b> Podanou žalobou (ve formě návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou zdejšímu soudu dne 20. 6. 2022 se žalobkyně domáhala vydání rozsudku, jímž bude žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 6 418 Kč s příslušenstvím ve formě zákonných úroků z prodlení z titulu dosud nesplněné povinnosti žalovaného vyplývající ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně ([právnická osoba]) a žalovaným dne 2. 7. 2019. Na základě této smlouvy byly žalovanému právní předchůdkyní žalobkyně poskytnuty finanční prostředky ve výši 5 000 Kč. Pro případ, že by soud neshledal nárok žalobkyně důvodným z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, navrhla žalobkyně, aby jej posoudil jako bezdůvodné obohacení na straně žalovaného. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen„ o. s. ř.“), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Na podkladě listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k následujícím skutkovým závěrům. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru/zápůjčce uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným vyplývá, že dne 2. 7. 2019 poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému zápůjčku ve výši 5 000 Kč. Splatnost byla sjednána na den 1. 8. 2019. Zápůjčka měla být dle smlouvy odeslána na účet žalovaného č. [bankovní účet] Smlouva neobsahuje podpis žalovaného. Z Dodatku ke smlouvě o spotřebitelském úvěru, který není datován, ani podepsán žalovaným, bylo zjištěno, že termín splatnosti původní zápůjčky byl prodloužen do 19. 10. 2019. Z potvrzení o provedené platbě ze dne 2. 7. 2019 vyplývá, že tohoto dne převedla žalobkyně na účet č. [bankovní účet] částku 5 000 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 11. 2021 přešla pohledávka za žalovaným na žalobkyni. Dopisem ze dne 6. 2. 2022 oznámila právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému postoupení pohledávky na žalobkyni a současně žalovaného vyzvala k zaplacení částky 9 262,20 Kč ve lhůtě tří dnů. Dopis byl žalovanému odeslán dne 6. 2. 2022. Žalovanému byla téhož dne zaslána i předžalobní výzva. <i>Po právní stránce posuzoval soud tento spor dle ust. § 2395 a § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen o.z.), otázku úroku z prodlení pak podle ust. § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve znění platném k prvnímu dni prodlení.</i> Soud dospěl k závěru, že mezi účastníky nebyla platně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 o.z., neboť z žádného ze žalobkyní předložených důkazů nevyplývá, že by žalovaný projevil vůli uzavřít předmětnou smlouvu o úvěru. Smlouva totiž neobsahuje jakoukoli formu podpisu žalovaného, a to ani v elektronické formě, např. prostřednictvím potvrzující SMS zprávy nebo zadáním unikátního kódu apod. Tato skutečnost vedla soud k závěru, že nedošlo k platnému a účinnému uzavření smlouvy o úvěru. Z listinných důkazů předložených žalobkyní nicméně vyplývá, že žalovanému byla na jeho účet č. [bankovní účet] částka 5 000 Kč skutečně zaslána. Na straně žalovaného proto vzniklo bezdůvodné obohacení na úkor právní předchůdkyně žalobkyně ve výši 5 000 Kč. Pohledávka za žalovaným platně přešla na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek. Ve vztahu k částce 5 000 Kč má proto žalobkyně právo na to, aby jí žalovaný zaplatil též úroky z prodlení podle § 1970 o. z. Do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení se přitom žalovaný dostal až poté, co byl k zaplacení vyzván, neboť smlouva o úvěru je neplatná jako celek, tedy i co do ujednání o jeho splatnosti. Žalovaný byl prokazatelně k vrácení dlužné částky vyzván nejdříve v oznámení o postoupení pohledávek ze dne 6. 2. 2022, resp. v předžalobní výzvě z téhož dne. Žalovanému byla stanovena lhůta k zaplacení v trvání 3 dnů od doručení. Oznámení, resp. výzva byly žalovanému podle podacího lístku odeslány dne 6. 2. 2022. Z pravidelného chodu věcí a ustanovení § 573 o. z. je možno očekávat, že zásilka obsahující takovou výzvu došla do sféry žalovaného třetí pracovní den po odeslání, tj. 9. 2. 2022 a dne 10. 2. 2022 započala běžet lhůta k plnění. Lhůta proto uplynula dne 12. 12. 2021, což však byla sobota, a proto její konec připadá až na den 15. 2. 2022 a ode dne 16. 2. 2022 je žalovaný v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení ve výši 5 000 Kč. Soud proto žalobě vyhověl ve výroku I. co do částky 5 000 Kč a z ní plynoucích úroků z prodlení ode dne 16. 2. 2022 dle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbylém rozsahu co do zbytku úroků z prodlení, soud ve výroku II. žalobu jako nedůvodnou zamítl. Žalobkyně při vyčíslení náhrady nákladů řízení vycházela z odměny právního zástupce za jeden úkon právní služby ve výši 1 500 Kč (tedy ve smyslu § 7 vyhlášky ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, dále též jen„ AT“) a dále z paušální sazby náhrady hotových výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300 Kč (dle § 13 odst. 4 AT). Soud však dospěl k závěru, že co do výpočtu odměny právního zástupce žalobkyně a výše náhrady jeho hotových výdajů za právní úkony učiněné do podání žaloby včetně je třeba postupovat podle § 14b AT ve znění vyhlášky ministerstva spravedlnosti č. 120/2014 Sb., neboť toto řízení bylo zahájeno po 30. 6. 2014, a to návrhem podaným na ustáleném vzoru, přičemž předmětem plnění není částka převyšující 50 000 Kč. Obdobné nároky přitom žalobkyně uplatňuje u zdejšího soudu opakovaně. Jsou tedy naplněny všechny předpoklady obsažené v § 14b odst. 1 písm. a) až c) AT. Podle § 14b odst. 1 bodu 1 AT žalobkyni přísluší náhrada nákladů vynaložených na zastupování advokátem spočívající v odměně advokáta za tři úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, výzva k plnění před podáním žalobního návrhu a podání soudu s návrhem ve věci samé) ve výši 600 Kč (tedy 200 Kč za každý z úkonů), dále pak paušální náhrada hotových výdajů právního zástupce, a to ve výši 100 Kč v souvislosti s každým úkonem právní služby (§ 14b odst. 5 písm. a/ vyhlášky č. 177/1996 Sb.), celkem 300 Kč, a podle § 137 odst. 3 o. s. ř. náhrada za daň z přidané hodnoty, jíž je zástupce žalobkyně plátcem, a to ve výši 21% z odměny a paušálních náhrad, tedy 189 Kč Náklady právního zastoupení žalobkyně tak činí 1 089 Kč a náklady řízení (s připočtením zaplaceného soudního poplatku 400 Kč) celkově 1 489 Kč. V poměru úspěchu (64,80 %) a neúspěchu žalobkyně (35,20 %), činí výše náhrady nákladů řízení, k níž je žalovaný jako převážně neúspěšný účastník povinen, částku ve výši 440,70 Kč (tj. 29,60 % z částky 1 489 Kč). Způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř.; lhůta k jejich úhradě vychází z ustanovení § 160 odst. 1 téhož právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení.