7 C 286/2021-36 — Okresní soud v Třebíči

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou zdejšímu soudu dne 2. 8. 2021 se žalobkyně domáhá, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku v celkové výši 72 254,50 Kč s příslušenstvím v podobě smluvního úroku z úvěru a zákonného úroku z prodlení, a to z titulu žalovaným nesplněných povinností vyplývajících z obsahu smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] uzavřené dne 4. 11. 2020 mezi žalobkyní a žalovaným. Sjednaný úvěrový rámec činil 70 000 Kč. Výše pravidelné měsíční splátky byla stanovena na 2,76 % z výše sjednaného úvěrového rámce. V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaný vyčerpal celkem částku 70 373 Kč a na poskytnutý úvěr uhradil celkem 2 432 Kč. 2. K výzvě soudu žalobkyně doplnila žalobu písemným podáním ze dne 3. 1. 2022, které se týkalo posouzení úvěruschopnosti žalovaného s tím, že žalobkyně prověřila bonitu žalovaného jako spotřebitele zjišťováním jeho kreditního skóre, v jehož rámci je oddělením úvěrových rizik posuzována příjmová a výdajová stránka a dále jsou přezkoumávány informace od klienta o proměnných jako např. věk, vzdělání, zdroj příjmů, způsob bydlení, počet dětí apod. Pro tento účel je využíván statistický model, jehož výstupem je pravděpodobnost dodržení úvěrových závazků ze strany klienta. Žalobkyně dále lustrovala žalovaného v registrech SOLUS (žádný závazek po splatnosti), NRKI (pozitivní vyhodnocení), ISIR a CEE (obojí bez záznamu). 3. V souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen„ o. s. ř.“), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (žalobkyně), resp. ohledně tohoto postupu soudu neměli námitky, přestože byli vyzváni k vyjádření (§ 101 odst. 4 o. s. ř.) – žalovaný. 4. Z obsahu samotné žaloby a z listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k následujícím skutkovým závěrům: 5. Ze smlouvy o flexibilní půjčce – revolvingovém úvěru ze dne 4. 11. 2020 soud zjistil, že úvěrový rámec byl sjednán ve výši 70 000 Kč s roční úrokovou sazbou ve výši 27,88 %. Výše minimální měsíční splátky činila 2,76 % z úvěrového rámce, tj. 1 932 Kč. Ze záhlaví smlouvy vyplývá, že žalovaný je svobodný, bydlí v podnájmu, má 1 vyživovací povinnost k dítěti, je vyučen, pracuje jako podnikatel a jeho čistý měsíční příjem činí 30 000 Kč. Ve smlouvě pak byla sjednána smluvní pokuta ve výši 500 Kč za prodlení s dlužnou splátkou a dále též povinnost hradit náklady na vymáhání. Smlouvou bylo též sjednáno pojištění schopnosti splácet. V bodě 6. úvěrových podmínek jsou specifikovány podmínky, za kterých může být úvěr zesplatněn ze strany žalobkyně. 6. Z výpisu čerpání úhrad a splátek vyplývá, že žalovaný na jistině vyčerpal celkem částku 70 373 Kč a na svůj dluh uhradil celkem 2 432 Kč. Na jistině žalovaný dluží částku 69 908,65 Kč, na pojistném částku 515,85 Kč, na nákladech na vymáhání částku 330 Kč a na smluvních pokutách částku 1 500 Kč. 7. Z úvěrové zprávy bylo zjištěno, že žalovaný v roce 2020 figuroval jako žadatel o osobní úvěr s měsíční splátkou 3 000 Kč, jako žadatel o kontokorentní úvěr s měsíční splátkou 5 000 Kč a dále měl k dispozici kreditní kartu s úvěrovým rámcem 50 000 Kč, kde neměl žádné nesplacené splátky po splatnosti. 8. Z potvrzení o provedení dotazu do registru SOLUS vyplývá, že žalobkyně se na osobu žalovaného dotázala dne 4. 11. 2020 s výsledkem„ nenalezen žádný závazek po splatnosti“. 9. Z výpisu z běžného účtu žalovaného za měsíce červenec až září 2020 vyplývá, že měl vyrovnanou bilanci příjmů a výdajů, přičemž jeho příjem činil v průměru cca 30 000 Kč měsíčně. 10. Žalobkyně žalovanému dne 30. 4. 2021 odeslala výzvu ke splacení celého úvěru v částce 80 201,71 Kč ve lhůtě do 14 dnů od sepsání výzvy s tím, že pokud dlužnou částku neuhradí, může být zahájeno soudní řízení. Následně pak dne 20. 5. 2021 žalovanému zaslala též přežalobní výzvu k plnění. 11. Po právní stránce soud žalobou uplatněný nárok posoudil podle zákona [číslo] občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 (dále též jen o. z.), a to zejména podle ust. § 2395 o. z. upravující smlouvu o úvěru, podle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok. <i>12. Podle ustanovení § 1810 o. z. se ustanovení tohoto dílu použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen„ spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé.</i> <i>13. Podle ustanovení § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.</i> <i>14. Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>15. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.</i> 16. Z předložených listinných důkazů a skutkových tvrzení žalobkyně, jejichž správnost žalovaný v průběhu řízení nezpochybnil, vzal soud za prokázané, že mezi účastníky byla dne 4. 11. 2020 řádně dle § 2395 a následujících o. z. uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru. Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem 70 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet spolu se smluveným úrokem ve výši 27,88 % ročně, a to v minimálních měsíčních splátkách po 1 932 Kč. Za dobu trvání smlouvy žalovaný vyčerpal celkem 70 373 Kč. Soud dospěl k závěru, že schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr byla ze strany žalobkyně řádně prověřena, zejména úvěrovou zprávou k osobě žalovaného, výpisem z registru SOLUS a dále též výpisy z běžného účtu žalovaného. Mezi účastníky byla dále přímo v textu smlouvy řádně dle § 2048 a následujících o. z. sjednána smluvní pokuta za nedodržení splatnosti úvěru, náklady spojené s upomínáním a bylo též sjednáno pojištění schopnosti splácet. Vzhledem k tomu, že žalovaný úvěr řádně nesplácel a nehradil ani pojistné, přistoupila žalobkyně k zesplatnění úvěru dne 29. 4. 2021. Žalovaný dosud žalobkyni spornou částku nezaplatil a nereagoval ani na výzvu žalobkyně před zahájením řízení. V souvislosti s vymáháním předmětné pohledávky byly ze strany žalobkyně vynaloženy náklady v celkové výši 330 Kč. V rozsahu žalobou uplatněného nároku na zaplacení neuhrazené jistiny ve výši 69 908,65 Kč, smluveného úroku, smluvní pokuty sjednané přímo v textu smlouvy podepsané osobně žalovaným ve výši 1 500 Kč a nákladů sjednaných ve smlouvě za vymáhání ve výši 330 Kč, tak žalovaný nesplnil svoje povinnosti vyplývající z řádně uzavřené smlouvy o úvěru a ustanovení § 2399 odst. 1 o. z., podle kterého je úvěrovaný povinen vrátit úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době. Žalovaný se rovněž vůči žalobkyni ocitl ode dne následujícího po splatnosti jistiny pohledávky, smluvní pokuty a nákladů na vymáhání v prodlení se splněním peněžitého závazku a žalobkyni proto dle § 1968 a § 1970 o. z. ve znění platném ke dni uzavření předmětné smlouvy o úvěru vzniklo právo na zaplacení úroků z prodlení vedle plnění, přičemž žalobkyní požadovaná výše úroků z prodlení odpovídá ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění platném k prvnímu dni prodlení žalovaného. Soud proto žalobě jako důvodné v celém rozsahu vyhověl. 17. O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci obsažené v ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Důvody hodné zvláštního zřetele opodstatňující mimořádnou aplikaci ustanovení § 150 o.s.ř. soud v projednávaném případě neshledal, tedy ve věci plně úspěšné žalobkyni přiznal proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení, vyčíslenou jako součet následujících položek: soudní poplatek ve výši 2 891 Kč, odměna advokáta ve smyslu ustanovení § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ve výši 3 x 4 020 Kč za tři poskytnuté úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání soudu týkající se věci samé, předžalobní výzva k plnění), celkem 12 060 Kč, 3 x 300 Kč jako paušá