12 C 239/2023-13 — Okresní soud v Třebíči

Žalobou doručenou soudu dne 5. 9. 2023 domáhal se žalobce zrušení vyživovací povinnosti vůči žalovanému. Žalovaný pak v průběhu řízení nárok, který byl proti němu žalobou uplatněn, uznal v celém rozsahu. <i>Podle ustanovení § 153a odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v platném znění, uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok nebo základ nároku, který je proti němu žalobou uplatňován, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání.</i> <i>Podle ustanovení § 157 odst. 3 občanského soudního řádu v odůvodnění rozsudku pro uznání nebo rozsudku pro zmeškání uvede soud pouze předmět řízení a stručně vyloží důvody, pro které rozhodl rozsudkem pro uznání nebo rozsudkem pro zmeškání.</i> Vzhledem k tomu, že žalovaný zcela uznal žalobou uplatněný nárok žalobce a zákon nevylučuje ve věci rozhodnout formou rozsudku pro uznání, když daný předmět řízení je takovou věcí, ve které lze uzavřít a schválit smír účastníků (ust. § 153a odst. 2 občanského soudního řádu a contrario s odkazem na ust. § 99 odst. 1 a 2 občanského soudního řádu), postupoval soud ve smyslu shora uvedených zákonných ustanovení a rozsudkem rozhodl podle uznání žalovaného ve znění závěrečného návrhu žalobce (ustanovení § 153a) odst. 1 občanského soudního řádu). O nákladech řízení rozhodl soud na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci ovládající předmětné řízení, obsažené explicitně v ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu s tím, že plně úspěšný žalobce náklady řízení nepožadoval.