4 C 122/2023-34 — Okresní soud v Třebíči

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou zdejšímu soudu dne 6. 6. 2023 se žalobkyně domáhá, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku v celkové výši 25 968 Kč s příslušenstvím představující nesplacenou jistinu úvěru, poplatek za poskytnutí úvěru, smluvní pokutu a smluvní úrok, a to z titulu žalovaným nesplněných povinností vyplývajících z obsahu smlouvy o úvěru uzavřené dne 15. 8. 2022 mezi žalobkyní a žalovaným. Žalovanému byla poskytnuta částka v celkové výši 20 000 Kč. Žalovaný se současně zavázal k úhradě poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 660 Kč. Poskytnutá částka včetně poplatku byla splatná do 24 měsíců od poskytnutí úvěru. V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaný uhradil celkem částku 8 246 Kč Vedle dlužné jistiny ve výši 17 498 Kč, žalobkyně požaduje poplatek za bezpečnou splátku ve výši 495 Kč, poplatek za SMS servis ve výši 245 Kč, úroky v celkové výši 4 900 Kč, účelně vynaložené náklady ve výši 1 330 Kč a smluvní pokutu ve výši 1 500 Kč, celkem tedy 25 968 Kč. Dále žalobkyně požaduje zákonné úroky v kapitalizované podobě ve výši 245,46 Kč za období od 15. 5. 2023 do 6. 6. 2023 a dále plynoucí ve výši 15 % ročně z částky 25 968 Kč od 7. 6. 2023 do zaplacení. 2. K výzvě soudu žalobkyně doplnila žalobu písemným podáním ze dne 14. 9. 2023, které se týkalo posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyní s tím, že žalobkyně prověřila bonitu žalovaného jako spotřebitele zjišťováním jeho kreditního skóre, v jehož rámci je oddělením úvěrových rizik posuzována příjmová a výdajová stránka a dále jsou přezkoumávány informace od klienta o proměnných jako např. věk, vzdělání, zdroj příjmů, způsob bydlení, počet dětí apod. Žalovaný uvedl, že je zaměstnanec s příjmem 26 000 Kč měsíčně čistého, přičemž minimální měsíční výdaje domácnosti činí 9 261 Kč. Pro tento účel je podle žalobkyně využíván statistický model, jehož výstupem je pravděpodobnost dodržení úvěrových závazků ze strany klienta. Žalobkyně dále lustrovala žalovaného v registrech SOLUS (bez negativní informace), NRKI (pozitivní vyhodnocení) a [příjmení] a ISIR (bez záznamu). Na základě uvedených zjištění žalobkyně shledala žalovaného schopným splácet předmětný bezúčelový úvěr. 3. Žalovaný se na výzvu soudu k žalobě nevyjádřil. 4. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen„ o. s. ř.“), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (žalobkyně), resp. ohledně tohoto postupu neměli námitky, přestože byli vyzváni k vyjádření – žalovaný (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). 5. Soud při posouzení důvodnosti žaloby vycházel z listin předložených žalobkyní, na základě nichž vzal za prokázané, že mezi žalobkyní jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným byla dne 15. 8. 2022, prostředky komunikace na dálku – internet, uzavřena smlouva o úvěru, na základě níž žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč, když tato částka byla téhož dne připsána na účet žalovaného. Uvedenou částku měl žalovaný včetně poplatku ve výši 660 Kč splatit žalobkyni do 24 měsíců od jeho poskytnutí. Konečná celková částka, kterou měl žalovaný žalobkyni vrátit, činila 31 271 Kč, představující vedle jistiny úvěru, úroky a náklady související s tímto úvěrem. Vedle uvedené částky byl sjednán též poplatek za expres výplatu ve výši 199 Kč, poplatek za SMS servis 49 Kč/měsíčn, poplatek za bezpečnou splátku 99 Kč/měsíčn, poplatek za prodloužení doby splatnosti o 30 dnů - 1980 Kč. Žalobkyně při hodnocení bonity klienta vycházela z údajů, které jí měl žalovaný poskytnout před uzavřením smlouvy. Ve smlouvě byly sjednány pro případ prodlení s úhradou splátek - poplatek nákladů vynaložených v souvislosti s upomínáním, smluvní pokuta, a to pevnou částkou 500 Kč a zákonný úrok z prodlení. 6. Z výpisu čerpání úhrad a splátek vyplývá, že žalovaný na jistině vyčerpal celkem částku 20 000 Kč a na svůj dluh uhradil celkem 8 246 Kč. 7. Žalobkyně žalovaného výzvou ze dne 14. 4. 2023 vyzvala ke splacení celého úvěru v částce 25 968 Kč ve lhůtě do 30 dnů od sepsání výzvy s tím, že pokud dlužnou částku neuhradí, může být zahájeno soudní řízení. 8. Po právní stránce soud žalobou uplatněný nárok posoudil následujících ustanovení zákona [číslo] občanského zákoníku (dále též jen„ o. z.“) účinného od 1. 1. 2014. <i>9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 (dále též jen„ o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>10. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.</i> <i>11. Podle § 2001 o. z. od smlouvy lze odstoupit, ujednají-li si to strany, nebo stanoví-li tak zákon.</i> <i>12. Podle § 2002 o. z. poruší-li strana smlouvu podstatným způsobem, může druhá strana bez zbytečného odkladu od smlouvy odstoupit. Podstatné je takové porušení povinnosti, o němž strana porušující smlouvu již při uzavření smlouvy věděla nebo musela vědět, že by druhá strana smlouvu neuzavřela, pokud by toto porušení předvídala; v ostatních případech se má za to, že porušení podstatné není.</i> <i>13. Podle § 1970 o. z. věta první po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný.</i> <i>14. Podle ust. § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.</i> <i>15. Podle ust. § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> <i>16. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále též jen„ ZoSÚ“), je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.</i> <i>17. Podle § 84 odst. 2 ZoSÚ spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.</i> <i>18. Dle § 86 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.</i> <i>19. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> 20. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je zčásti důvodná a zčásti nedůvodná. 21. Mezi žalobkyní a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o úvěru, a to jako smlouvy spotřebitelské ve smyslu § 1810 o. z. Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr (§ 2 odst. 1 ZoSÚ) ve výši 20 000 Kč za výše specifikovaných smluvních podmínek. 22. Soud však dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je ve smyslu § 87 odst. 1 ZoSÚ neplatná, neboť žalobkyně neposoudila s odbornou péčí schopnost žalovaného úvěr splácet, resp. poskytla žalovanému úvěr za okolností, z nichž nebylo možno dovodit, že žalovaný bude schopen úvěr splácet. 23. Soud přitom vycházel nejen ze znění výše citovaných právních předpisů, ale i z relevantní judikatury Nejvyššího a Ústavního soudu. V rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 (dostupném na [webová adresa]), Nejvyšší soud konstatoval, že„ povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativ