4 C 147/2023-36 — Okresní soud v Třebíči

1. Podanou žalobou domáhala se žalobkyně stanovení povinnosti žalovanému zaplatit jí částku 38 236,06 Kč s příslušenstvím v podobě smluvního úroku z úvěru a zákonného úroku z prodlení z titulu smlouvy o úvěru uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným jako smluvními stranami dne 13. 9. 2021. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet předmětný úvěr v měsíčních splátkách po 1 511 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal hradit úrok z úvěru ve výši 17,90 % ročně, avšak ode dne 14. 4. 2023 požaduje žalobkyně po žalovaném úrok nižší, a to ve výši 15 % ročně. Žalovaný řádně uhradil splátky v období od 13. 10. 2021 do 13. 12. 2022. Počínaje splátkou ke dni 13. 1. 2023 nebyly splátky ze strany žalovaného uhrazeny. Žalobkyně proto úvěr prohlásila za splatný ke dni 15. 3. 2023. 2. K výzvě soudu žalobkyně doplnila svá tvrzení ohledně přezkumu úvěruschopnosti žalovaného a tato doložila též listinnými důkazy. Žalobkyně měla před uzavřením smlouvy o úvěru k dispozici výpisy z účtu žalovaného za měsíce červenec až září 2021, potvrzení o jeho příjmu od zaměstnavatele [právnická osoba], za období červen až srpen 2021 a úvěruschopnost žalovaného prověřila též v interních a externích databázích, zejména z registru BRKI, který obsahuje i údaje z NRKI. K osobě žalovaného nebyly zjištěny žádné informace, který by naznačovaly, že nebude schopen poskytnutý úvěr splácet. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ačkoliv k tomu byl soudem vyzván. 4. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen„ o. s. ř.“), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili, resp. ohledně tohoto postupu neměli námitky, přestože byli vyzváni k vyjádření (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). 5. V rámci zjišťovaného skutkového stavu věci soud po provedeném řízení učinil závěr, že žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 13. 9. 2021 dodatel k rámcové smlouvě [číslo] jejíž součástí byla smlouva o úvěru č. HU01045932, na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 50 000 Kč. Doba trvání úvěrové smlouvy byla sjednána na 47 měsíců, výše měsíční splátky činila 1 511 Kč a měsíční pojistné činilo 132 Kč. Roční úroková sazba byla sjednána ve výši 17,90 %. Žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 15. 3. 2023. Žalovanému následně zaslala předžalobní upomínku. Žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného na základě výpisů z běžného účtu u Fio banky za měsíce červenec až září 2021 a z potvrzení o výši příjmu žalovaného od jeho zaměstnavatele. Dále žalobkyně zjišťovala zadluženost žalovaného a lustrovala jej ve veřejně přístupných databázích dlužníků a dalších, o čemž soudu předložila doklady. Dle přehledu plateb uhradil žalovaný žalobkyni řádně splátky v měsících říjen 2021 až prosinec 2022. Od ledna 2023 nebyla žalovaným uhrazena již žádná splátka. [příjmení] 1 062,76 Kč představuje dlužné poplatky za poskytování služeb žalobkyně a sjednané pojistné. Konkrétní výše dlužných poplatků a pojistného byla zjištěna z mimořádného výpisu z běžného účtu žalovaného. 6. Po právní stránce soud žalobou uplatněný nárok posoudil následujících ustanovení zákona [číslo] občanského zákoníku (dále též jen„ o. z.“) účinného od 1. 1. 2014. <i>7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 (dále též jen„ o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>8. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.</i> <i>9. Podle § 2001 o. z. od smlouvy lze odstoupit, ujednají-li si to strany, nebo stanoví-li tak zákon.</i> <i>10. Podle § 2002 o. z. poruší-li strana smlouvu podstatným způsobem, může druhá strana bez zbytečného odkladu od smlouvy odstoupit. Podstatné je takové porušení povinnosti, o němž strana porušující smlouvu již při uzavření smlouvy věděla nebo musela vědět, že by druhá strana smlouvu neuzavřela, pokud by toto porušení předvídala; v ostatních případech se má za to, že porušení podstatné není.</i> <i>11. Podle § 1970 o. z. věta první po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný.</i> 12. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Ačkoli žalobkyně dostála všem svým povinnostem, jež jí ukládá citované ustanovení § 2395 o. z. a jemu následující, jakož i sjednaným povinnostem smluvním, žalovaný ji porušováním sjednaných podmínek smlouvy o úvěru přiměl k zesplatnění úvěru, přičemž přes kvalifikovanou výzvu do dnešního dne nepoukázal žalobkyni splatnou finanční hotovost a dostal se tak do prodlení se splněním tohoto svého závazku. Vzhledem k tomu, že samotný rozsah žalobou uplatněného nároku nebyl žalovaným v řízení nikterak zpochybněn a soud jej má za prokázaný listinami předloženými žalobkyní, stanovil soud žalovanému povinnost k jeho úhradě k návrhu žalobkyně výrokem I. tohoto rozsudku. S ohledem na skutečnost, že mezi žalovaným a žalobkyní byl platně sjednán úrok z úvěru, přiznal soud žalobkyni i tento nárok. 13. V části žaloby týkající se příslušenství pohledávky v podobě zákonného úroku z prodlení má pak soud za zcela prokázané, že žalovaný se neuhrazením dlužné částky dostal do prodlení s plněním peněžitého závazku. Žalobkyně tak důvodně ve smyslu shora uvedeného zákonného ustanovení uplatnila proti žalovanému i právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění platném k prvnímu dni prodlení. Soud proto žalobě i v této části vyhověl. 14. O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci obsažené v ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Důvody hodné zvláštního zřetele opodstatňující mimořádnou aplikaci ustanovení § 150 o.s.ř. soud v projednávaném případě neshledal, tedy ve věci plně úspěšné žalobkyni přiznal proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení ve výši zaplaceného soudního poplatku, tj. 1 530 Kč. Jiné náklady řízení žalobkyně nepožadovala.