5 C 204/2023-30 — Okresní soud v Třebíči

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 24. 7. 2023 domáhala vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 31 680 Kč s příslušenstvím z titulu zaplacení náhrady mzdy a vydání evidenčního listu, dokladu o uhrazení sociálního pojištění a výplatních lístků za dobu trvání jejího pracovního poměru. Žalobu odůvodnila tím, že na základě pracovní smlouvy ze dne 1. 8. 2022 uzavřené na dobu neurčitou pracovala u žalovaného jako prodavačka s místem výkonu práce [obec], [ulice a číslo]. Následně zjistila, že žalovaný za ni nehradil sociální pojištění a nedával jí kromě měsíců srpen a září 2022 výplatní lístky ani jí nevyplatil nemocenské dávky. Dne 12. 5. 2023 proto okamžitě zrušila pracovní poměr u žalovaného. Žalovaný jí dosud nevyplatil náhradu mzdy odpovídající průměrnému výdělku za dobu trvání výpovědní doby ve výši 31 680 Kč a nevydal jí rovněž evidenční list, doklady o uhrazení sociálního pojištění ani výplatní lístky kromě shora uvedených měsíců, a nereagoval ani na písemnou výzvu žalobkyně zaslanou mu před zahájením řízení. 2. Ve věci byl žalovaný usnesením Okresního soudu v Třebíči ze dne 1. 9. 2023, č.j. 5 C 204/2023-27, dle § 114b/ odst. 1 o.s.ř. písemně vyzván, aby se nejpozději do 30 dnů od doručení usnesení ve věci písemně vyjádřil, a aby v případě, že nárok uplatněný v žalobě neuznává, ve svém vyjádření vylíčil rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu, a předložil nebo označil důkazy k prokázání svých skutkových tvrzení. Současně byl žalovaný poučen, že pokud se bez vážného důvodu na tuto výzvu soudu nevyjádří, ani soudu nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání, bude se mít za to, že nárok, který je proti němu žalobou uplatněný, uznává. Toto usnesení bylo žalovanému doručeno společně se žalobou dne 11. 9. 2023. Žalovaný se ve lhůtě stanovené v usnesení nevyjádřil ani soudu nesdělil, jaký vážný důvod mu v tom brání. Dle § 114 b) odst. 5 o.s.ř. se tak má za to, že žalovaný nárok proti němu žalobou uplatněný uznává. Soud proto dle § 153a) odst. 3 o.s.ř. žalobě ve věci samé rozsudkem pro uznání s výjimkou nepatrné části příslušenství pohledávky vyhověl bez nařízení jednání (§ 153a/ odst. 4 o.s.ř.) a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci přiznanou částku s příslušenstvím v obecné třídenní lhůtě k plnění dle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť neshledal výjimečné důvody pro případné stanovení lhůty delší nebo umožnění plnění žalovanému ve splátkách. Soud však musel žalobu zamítnout v části týkající se úroku z prodlení ve výši 1% ročně z částky 31 680 Kč od 1. 6. 2023 do zaplacení, neboť v této části nemá žalobu oporu ve hmotném právu. Žalobkyně se žalobou domáhala přiznání úroku z prodlení ve výši 16% ročně, zatímco zákonná úrokové sazba dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. v platném znění a repo sazby ČNB platné k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí činila 15%. 3. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 3 o.s.ř., neboť žalobkyně byla v řízení neúspěšná pouze ve zcela nepatrné části, a přísluší jí tak právo na náhradu nákladů řízení. Tyto náklady představují zaplacený soudní poplatek ve výši 1 584 Kč, odměnu advokáta za dva hlavní úkony po 2 380 Kč (převzetí a příprava zastoupení a podání žaloby) dle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění a dvě paušální náhrady po 300 Kč dle § 13 odst. 3 téže vyhlášky. Pokud žalobkyni vzniklo právo na náhradu dalších nákladů řízení, je třeba z písemného vyhotovení žaloby dovodit, že se žalobkyně práva na náhradu dalších nákladů řízení vzdala.