5 C 337/2022-24 — Okresní soud v Třebíči

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 21. 9. 2022 domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 12 473 Kč s příslušenstvím z titulu splnění závazků ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným. Žalobu odůvodnil tím, že mezi právním předchůdcem žalobce [právnická osoba] a žalovaným byla dne 27. 11. 2020 elektronickou formou uzavřena smlouva o úvěru č. [anonymizováno], na základě které vyplatil žalobce žalovanému stejného dne na jeho bankovní účet částku 8 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku včetně poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 8 736,80 Kč a smluvního úroku z úvěru právnímu předchůdci splatit do 27. 12. 2020. Ve smlouvě byla mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným sjednána smluvní pokuta pro případ nesplnění závazku žalovaného ze smlouvy splatit jistinu a poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 0,1% denně, přičemž v tomto řízení se žalobce domáhá zaplacení smluvní pokuty pouze ve výši 4 000 Kč odpovídající 50% jistiny úvěru. Schopnost žalovaného úvěr splatit byla ověřena z údajů v čestném prohlášení žalovaného o jeho příjmech a poměrech v registračním formuláři. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 4. 5. 2022 byla předmětná pohledávka vůči žalovanému postoupena žalobci a postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalovaný dosud právnímu předchůdci žalobce ani žalobci na splnění svých závazků ze smlouvy nic nezaplatil a nereagoval ani na písemnou výzvu žalobce zaslanou mu před zahájením řízení. 2. Žalobce i žalovaný se práva účasti na jednání vzdali a soud proto dle § 115 a/ o.s.ř. věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti. 3. Soud provedl dokazování smlouvou o úvěru č. [anonymizováno] z 27. 11. 2020 včetně formuláře pro standardní informace o úvěru, potvrzením o vyplacení jistiny úvěru, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 4. 5. 2022 včetně její přílohy, oznámením o postoupení pohledávky z 12. 5. 2022 a 27. 6. 2022 včetně podacího archu a výzvou z 2. 9. 2022 včetně podacího archu. Z těchto důkazů a skutkových tvrzení žalobce, jejichž správnost nebyla žalovaným v řízení zpochybněna, vzal soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobce [právnická osoba] a žalovaným byla dne 27. 11. 2020 elektronickou formou uzavřena smlouva o úvěru č. [anonymizováno], na základě které vyplatil žalobce žalovanému stejného dne na jeho bankovní účet částku 8 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku včetně poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 8 736,80 Kč a smluvního úroku z úvěru právnímu předchůdci splatit do 27. 12. 2020. Ve smlouvě byla mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným sjednána smluvní pokuta pro případ nesplnění závazku žalovaného ze smlouvy splatit jistinu a poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 0,1% denně, přičemž v tomto řízení se žalobce domáhá zaplacení smluvní pokuty pouze ve výši 4 000 Kč odpovídající 50% jistiny úvěru. Schopnost žalovaného úvěr splatit byla ověřena z údajů v čestném prohlášení žalovaného o jeho příjmech a poměrech v registračním formuláři a z mzdových listů žalovaného. Z těchto mzdových listů za měsíce srpen 2020 a říjen 2020 vyplývá, že průměrná čistá měsíční mzda žalovaného činila více než 30 000 Kč, žalovaný neměl žádný záznam v insolvenčním rejstříku a lze proto dovodit, že vzhledem k výši úvěru lze tento způsob ověření úvěruschopnosti žalovaného považovat za dostačující. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 4. 5. 2022 byla předmětná pohledávka vůči žalovanému postoupena žalobci a postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Co do výše vychází žalobou uplatněný nárok na zaplacení jistiny z obchodních knih právního předchůdce žalobce, o jejichž správnosti nemá soud pochyb. Smluvní pokuta pro případ prodlení žalovaného ve výši 50% z jistiny úvěru byla dle názoru soudu sjednána platně dle § 2 048 a následujících občanského zákoníku a co do výše nepřevyšuje limit stanovený v § 122 odst. 2, 3 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Rovněž žalobcem požadované náklady spojené s vymáháním pohledávky ve výši 473 Kč lze považovat za náklady účelně vynaložené. Žalovaný se rovněž dnem následujícím po splatnosti úvěru ocitl vůči žalobci v prodlení se splněním peněžitého dluhu a žalobci dle § 1968, § 1970 občanského zákoníku vzniklo právo na zaplacení zákonných úroků z prodlení vedle plnění, přičemž žalobou uplatněný nárok na zaplacení úroků z prodlení ve výši 8,25 % ročně odpovídá ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění platném k prvnímu dni prodlení i repo sazbě ČNB k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí. V části týkající se jistiny dluhu, smluvní pokuty, nákladů na vymáhání a zákonného úroku z prodlení z jistiny proto soud žalobě jako důvodné vyhověl a uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 12 473 Kč s příslušenstvím v obecné třídenní lhůtě k plnění dle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť neshledal důvody pro případné výjimečné určení lhůty delší nebo umožnění plnění žalovanému ve splátkách. 4. Jiná je však situace ohledně důvodnosti žaloby v další části týkající se žalobcem označeného nároku na zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 10 681,98 Kč. V této části je zřejmé, že žalovaný není podnikatelem a smlouva uzavřená mezi účastníky je tak nepochybně spotřebitelskou smlouvou dle § 1810 a následujících občanského zákoníku. Podle § 1813 věta první občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Podle § 547 občanského zákoníku musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Soudní judikatura již dovodila například v rozhodnutích Nejvyššího soudu ČR ve věcech vedených u něj pod sp. zn. 3 Cdon 51/96 a 2 Cdon 473/96, že dobrými mravy v občanskoprávních vztazích se v soudní praxi rozumí soubor společenských, kulturních a mravních pravidel chování, který je vlastní obecně uznávaným vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu a který v historickém vývoji osvědčil jistou neměnnost, vystihuje podstatné historické tendence, jež jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních. Částka 10 681,98 Kč označená žalobcem v žalobním petitu jako kapitalizovaný úrok je ve skutečnosti poplatkem za poskytnutí úvěru a úrokem z tohoto poplatku, což je zřejmé z textu žaloby i z předmětné smlouvy o úvěru. Smluvní poplatek tak byl sjednán vyšší než jistina úvěru poskytnutého právním předchůdcem žalobce žalovanému na dobu jednoho měsíce. Takovéto ujednání nepochybně neodpovídá kritériím dobrých mravů vymezeným ve shora uvedené judikatuře, je zakázaným ujednáním zakládajícím významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran smlouvy v neprospěch spotřebitele ve smyslu § 1813 občanského zákoníku, a proto neplatným právním jednáním příčícím se dobrým mravům dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku. Jedná se přitom o důvod neplatnosti právního jednání, ke kterému je soud dle § 588 věta první občanského zákoníku povinen přihlédnout i bez návrhu žalovaného. Soud proto v části týkající se poplatku za poskytnutí úvěru s příslušenstvím žalobu jako nedůvodnou zamítl. 5. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Každý z účastníků měl ve věci úspěch pouze částečný, přičemž mezi úspěchem a neúspěchem účastníků není podstatnější rozdíl. Soud proto dospěl k závěru, že povaze věci nejlépe odpovídá výrok, podle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.