5 C 339/2022-26 — Okresní soud v Třebíči

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 20. 5. 2022 domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 6 581,82 Kč s příslušenstvím z titulu splnění závazku ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi účastníky. Žalobu odůvodnil tím, že mezi právním předchůdcem žalobce [právnická osoba], a žalovanou byla dne 5. 12. 2019 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na základě které právní předchůdce žalobce žalované poskytl úvěr ve výši 6 000 Kč, přičemž tuto částku vyplatil žalované v místě jejího bydliště. Nedílnou součástí smlouvy byly úvěrové podmínky žalobce, přičemž žalovaná podpisem úvěrové smlouvy stvrdila, že se s těmito úvěrovými podmínkami seznámila. Žalovaná se zavázala úvěr splatit včetně kapitalizovaného smluvního úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů za vyhodnocení úvěru a inkasního poplatku v celkové výši 5 144 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 796 Kč, přičemž splatnost první splátky nastala do jednoho měsíce od podpisu smlouvy. Schopnost žalované úvěr splatit byla žalobcem prověřena na základě údajů žalované v žádosti o úvěr, jejichž správnost žalovaná stvrdila svým podpisem. Mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou byla dále sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1% z dlužné částky za každý započatý den prodlení. V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaná zaplatila právnímu předchůdci žalobce pouze částku 1 999,99 Kč. Splatnost závazku žalované vyplývajícího z předmětné smlouvy nastala nejpozději ke dni splatnosti poslední splátky, tedy ke dni 5. 2. 2021. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 22. 12. 2021 byla předmětná pohledávka vůči žalované postoupena žalobci a postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno. Ke dni zahájení řízení činil dluh žalované vůči žalobci na jistině úvěru 4 992,92 Kč, na kapitalizovaném smluvním úroku 398,81 Kč, na poplatku za poskytnutí úvěru 2 409,94 Kč, na nákladech za vyhodnocení úvěru 457,05 Kč, na inkasním poplatku 885,29 Kč a na smluvní pokutě 1 477,90 Kč, přičemž smluvní pokutu žalobce požaduje pouze za období od 6. 2. 2021 do 28. 11. 2021. Žalovaná dosud spornou částku žalobci nezaplatila a nereagovala ani na písemnou výzvu žalobce zaslanou jí před zahájením řízení. 2. Oba účastníci souhlasili s projednáním a rozhodnutím věci v jejich nepřítomnosti a soud proto dle § 115a/ o.s.ř. věc v jejich nepřítomnosti projednal a rozhodl. 3. Soud provedl dokazování žádostí žalované o úvěr z 5. 12. 2019, smlouvou o úvěru [číslo] formulářem pro standardní informace o úvěru ze stejného dne, potvrzením o vyplacení úvěru, smlouvou o postoupení pohledávek z 22. 12. 2012 včetně její přílohy a dohody o úplatě, oznámením o postoupení pohledávky z 11. 1. 2022 včetně podacího archu a výzvou z 2. 5. 2022 včetně podacího archu. 4. Protože smlouva uzavřená mezi účastníky je nepochybně spotřebitelskou smlouvou dle § 1810 a následujících občanského zákoníku a dle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, musel se soud nejprve zabývat otázkou platnosti předmětné smlouvy. Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Soudní judikatura již v této souvislosti dovodila například v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018 ve věci vedené u něj pod sp.zn. 33 Cdo 2178/2018, že spokojil-li se žalobce s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostál povinnosti věřitele ve smyslu shora citovaného ustanovení a spotřebitelská smlouva je neplatná pro rozpor se zákonem dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku, přičemž k této neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu žalovaného, a věřiteli tak vzniká pouze případně právo na vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku. Závěr, že soudy jsou povinny zabývat se otázkou prověřování úvěruschopnosti žadatele o úvěr z úřední povinnosti, tedy i bez výslovné námitky úvěrovaného, vyplývá i z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci vedené u něj pod sp.zn. C -679/18. 5. V projednávané věci z tvrzení žalobce a předložených listinných důkazů, a to žádosti žalované o poskytnutí úvěru z 5. 12. 2019, na kterou sám žalobce ve svých skutkových tvrzeních odkazuje, vyplývá, že měsíční příjmy žalované činily 7 600 Kč představující rodičovský příspěvek a jiné příjmy žalovaná neměla. Žalovaná byla svobodná, bydlela u rodičů a její celkové měsíční výdaje činily dle údajů v žádosti 6 590 Kč. Tento žalobcem předložený důkaz dle názoru soudu neprokazuje, že by před uzavřením předmětné smlouvy jeho právní předchůdce dostál své povinnosti řádně prověřit úvěruschopnost žalované a nelze na základě této listiny dospět k závěru o neexistenci důvodných pochybností o schopnosti žalované úvěr splácet. Zejména jsou dle názoru soudu podhodnoceny životní náklady žalované, neboť je zřejmé, že žalovaná měla v době uzavření předmětné smlouvy minimálně jednu vyživovací povinnost k nezletilému dítěti, a nelze předpokládat, že by i při bydlení u rodičů byla žalovaná schopna uspokojovat svoje základní životní potřeby i potřeby dítěte za částku uvedenou v žádosti a byla schopna měsíční splátky ve výši 796 Kč pravidelně splácet. Soud proto dospěl k závěru, že tato smlouva je neplatná, a žalobci proto přísluší pouze právo na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku, podle kterých kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 6. Ze skutkových tvrzení žalobce i přílohy smlouvy o postoupení pohledávek, vyplývá, že žalovaná celkem za dobu trvání úvěrového vztahu vyčerpala finanční prostředky ve výši 6 000 Kč, zatímco na splnění svých povinností vyplývajících ze smlouvy zaplatila žalobci částku 1 999,99 Kč. Vzhledem k neplatnosti smlouvy žalobci nevznikl nárok na další plnění vyplývající z neplatné smlouvy spočívající ve smluvním úroku, poplatku za poskytnutí úvěru a inkaso splátek, nákladů na vyhodnocení úvěru a smluvní pokutě. Soud proto dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze ohledně nesplacené jistiny úvěru ve výši 4 000,01 Kč a zákonných úroků z prodlení z této částky od 6. 2. 2021 do zaplacení, neboť žalovaná se nepochybně již přede dnem následujícím po splatnosti poslední splátky ocitla nejprve vůči právnímu předchůdci žalobce a následně vůči žalobci v prodlení se splněním peněžitého dluhu, a žalobci tak dle § 1968 a § 1970 občanského zákoníku vzniklo právo na zaplacení úroků z prodlení vedle plnění, přičemž žalobcem požadovaná výše úroků z prodlení odpovídá ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. v platném znění i repo sazbě ČNB platné k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí. Uložil přitom žalované povinnost zaplatit žalobci přiznanou částku s příslušenstvím v obecné třídenní lhůtě dle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť neshledal důvody pro případné výjimečné stanovení lhůty delší nebo umožnění plnění žalované ve splátkách. Ve zbývající části pak žalobu ve věci samé včetně žalobcem požadovaného příslušenství pohledávky jako nedůvodnou zamítl. 7. O nákladech řízení mezi účastníky rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť každý z účastníků měl ve věci úspěch pouze částečný, přičemž převážně úspěšná byla v řízení žalovaná, které žádné náklady řízení nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.