5 C 48/2023-25 — Okresní soud v Třebíči

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 1. 12. 2022 domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 32 426 Kč s příslušenstvím z titulu splnění závazku ze smluv o půjčce uzavřených mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou. Žalobu odůvodnil tím, že mezi právním předchůdcem žalobce [právnická osoba] a žalovanou byly uzavřeny smlouva o půjčce [číslo] [číslo] na základě kterých právní předchůdce žalobce poskytl žalované částku 10 000 Kč s tím, že se žalovaná zavázala tuto půjčku splatit včetně sjednaného souhrnného poplatku ve výši 6 640 Kč v 52 pravidelných týdenních splátkách po 320 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná do 13. 6. 2006. Na základě druhé ze smluv poskytl právní předchůdce žalobce žalované částku 11 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto půjčku splatit včetně sjednaného souhrnného poplatku ve výši 7 304 Kč rovněž v 52 pravidelných týdenních splátkách po 352 Kč a poslední splátka byla splatná do 19. 3. 2006. Obě půjčky si žalovaná převzala v hotovosti v den uzavření obou smluv o půjčce, což stvrdila podpisem obou smluv. Nedílnou součástí obou smluv byly smluvní podmínky právního předchůdce žalobce otištěné na zadní straně smlouvy. Žalovaná dosud žalobci spornou částku ani částečně nezaplatila a nereagovala ani na výzvu žalobce zaslanou jí před zahájením řízení. 2. Podáním doručeným soudu dne 13. 4. 2023 vzal žalobce částečně žalobu zpět ohledně částky 16 985,05 Kč představující část dlužné jistiny a dlužnou část souhrnného poplatku a příslušenství pohledávky z titulu plnění ze smlouvy [číslo] s tím, že tuto smlouvu se žalobci nepodařilo dohledat. Soud proto v této části dle § 96 odst. 2 o.s.ř. řízení zastavil a věcně rozhodoval pouze o zbývající části žaloby, tedy plnění ze smlouvy [číslo]. 3. Žalobce i žalovaná souhlasili s projednáním a rozhodnutím věci v jejich nepřítomnosti a soud proto dle § 115a o.s.ř. věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání. 4. Soud provedl dokazování smlouvou půjčce [číslo] uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným dne 14. 6. 2005 včetně smluvních podmínek právního předchůdce žalobce, zákaznickou kartou žalované k této smlouvě, smlouvou o postoupení pohledávek mezi právním předchůdcem žalobce a žalobcem z 18. 12. 2020, její přílohou obsahující seznam postupovaných pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky z 6. 1. 2021 včetně podacího lístku a výzvou žalobce z 11. 11. 2021 včetně podacího lístku. 5. Z těchto důkazů a skutkových tvrzení žalobce, jejichž správnost nebyla žalovanou v průběhu řízení zpochybněna, vzal soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobce [právnická osoba] a žalovanou byla uzavřena dne 14. 6. 2005 smlouva o půjčce [číslo] na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalované částku 10 000 Kč s tím, že se žalovaná zavázala tuto půjčku splatit včetně sjednaného souhrnného poplatku ve výši 6 640 Kč v 52 pravidelných týdenních splátkách po 320 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná do 13. 6. 2006. Půjčku si žalovaná převzala v hotovosti v den uzavření smlouvy o půjčce, což stvrdila podpisem smlouvy. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky právního předchůdce žalobce otištěné na zadní straně smlouvy. Žalovaná svoje povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně neplnila a na plnění z předmětné smlouvy právnímu předchůdci žalobce i žalobci uhradila pouze 1 199,05 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 byla předmětná pohledávka vůči žalované postoupena s účinností ke dni 5. 1. 2021 žalobci a postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno. Ke dni zahájení řízení činil dluh žalované vůči žalobci na jistině půjčky 9 279,42 Kč, na smluvním souhrnném poplatku 6 161,53 Kč, na kapitalizovaných úrocích z prodlení ode dne 21. 6. 2006, který byl prvním dnem prodlení žalované, do 18. 12. 2020, celkem 18 314,81 Kč, přičemž i po tomto dni dále žalobci vzniká právo na zaplacení zákonných úroků z prodlení z jistiny i smluvního souhrnného poplatku. Úvěruschopnost žalované splácet půjčku byla ověřena právním předchůdcem žalobce z údajů v zákaznické kartě žalované, ze kterých vyplynulo, že po zaplacení běžných měsíčních výdajů žalované jí zbývá k dispozici částka 4 200 Kč měsíčně, tedy částka vzhledem k výši půjčky dostačující. Lze navíc souhlasit s tvrzením žalobce, že povinnost věřitele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr byla do právního řádu zakotvena teprve zákonem č. 145/2010 Sb. účinným od 1. 1. 2011 a nebyla tak součástí právního řádu v době uzavření předmětné smlouvy. Co do výše vychází žalobou uplatněný nárok na zaplacení jistiny dluhu a sjednaného smluvního poplatku z obchodních knih právního předchůdce žalobce, o jejichž správnosti nemá soud pochyb. Ve smlouvě sjednaný souhrnný poplatek ve výši 6 640 Kč není sice ve smlouvě specifikován ohledně jeho účelu, nicméně je sjednán určitě a srozumitelně co do výše a není tak dle názoru soudu dána jeho neplatnost dle § 37 odst. 1 občanského zákoníku ve znění platném ke dni uzavření předmětné smlouvy, podle kterého musí být právní úkon učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný. Soud přitom neshledal neplatnost tohoto ujednání ani dle jiných ustanovení tehdy platného občanského zákoníku. Žalovaná porušila své závazky ze smlouvy již ke dni 9. 4. 2006, dnem následujícím se vůči žalobci ocitla v prodlení se splněním peněžitého dluhu a dle § 517 odst. 1, 2 občanského zákoníku ve znění platném ke dni uzavření předmětné smlouvy jí tak vznikla povinnost hradit úroky z prodlení, přičemž žalobcem požadovaná výše úroků z prodlení odpovídá ustanovení § 3 vyhlášky č. 142/1994 Sb. ve znění platném ke dni uzavření předmětné smlouvy a dlužný úrok byl žalobcem vypočten správně. Soud proto v této části žalobě včetně žalobcem požadovaného příslušenství pohledávky jako důvodné vyhověl a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci celkovou částku 15 440,95 Kč s přiznaným příslušenstvím v obecné třídenní lhůtě k plnění dle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť neshledal důvody pro případné výjimečné stanovení lhůty delší nebo umožnění plnění žalované ve splátkách. 6. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř. a § 146 odst. 2 věta první o.s.ř., neboť v části řízení ohledně částky 16 985,05 Kč s příslušenstvím žalobce zpětvzetím žaloby z procesního hlediska zavinil, že řízení muselo být zastaveno, a ve zbývající části řízení byl žalobce úspěšný. Mírně převážně úspěšná tak byla v řízení žalovaná a obecně by jí příslušelo právo na náhradu části nákladů řízení. Protože však žalované žádné náklady řízení nevznikly, rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 7. Protože žaloba byla částečně vzata žalobcem zpět, rozhodl soud dle § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb. ve znění platném ke dni zahájení řízení o vrácení části soudního poplatku převyšující 1 000 Kč žalobci s tím, že tato část soudního poplatku ve výši 298 Kč bude žalobci vrácena prostřednictvím účtárny Okresního soudu v Třebíči.