6 C 144/2023-22 — Okresní soud v Třebíči

Podanou žalobou domáhal se žalobce prostřednictvím svého právního zástupce stanovení povinnosti žalovanému zaplatit mu částku 9 016 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení z titulu smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené mezi žalobcem a žalovaným jako smluvními stranami dne 12.7.2019. Předseda senátu ve věci nařídil jednání na den 27.9.2023. Žalovaný, kterému byly řádně doručeny žaloba i předvolání k jednání, a který byl o následcích nedostavení se poučen v předvolání k tomuto jednání, bez omluvy první jednání, které se ve věci konalo, zmeškal. Žalobce navrhl soudu, aby za dané procesní situace rozhodl ve věci rozsudkem pro zmeškání. V této souvislosti soud shledal, že v daném případě byly splněny všechny zákonné podmínky pro využití postupu podle ustanovení § 153b odst. 1 občanského soudního řádu, upravující procesní institut rozsudku pro zmeškání, když povaha projednávané věci připouští možnost v ní uzavřít smír a vydaným rozsudkem ani nedochází ke vzniku, změně nebo zrušení právního poměru mezi účastníky (ustanovení § 153b odst. 3 občanského soudního řádu a contrario). S ohledem na tyto skutečnosti soud pokládal tvrzení žalobce obsažená v žalobě o skutkových okolnostech, týkající se sporu, za nesporná a na jejich základě dospěl k závěru, že mezi žalobcem jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem došlo dne 12.7.2019 k uzavření smlouvy o úvěru s předmětem v podobě finančních prostředků ve výši 30 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit žalobci včetně sjednaného příslušenství formou pravidelných měsíčních splátek. Žalovaný však tuto povinnost porušil, sjednané splátky řádně nehradil, pročež právní předchůdce žalobce přistoupil k zesplatnění nesplacené části úvěru. Svůj dluh vůči žalobci žalovaný dosud řádně neuhradil. Nárok uplatněný žalobou je tak považován za důvodný, a to v důsledku vzniklého prodlení žalovaného i včetně jeho příslušenství, proto soud na základě podané žaloby rozhodl tak, jak je obsaženo ve výroku I. tohoto rozsudku. Po právní stránce soud věc hodnotil podle ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku, otázku úroku z prodlení podle ustanovení § 1970 téhož právního předpisu. O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci obsažené v ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Důvody hodné zvláštního zřetele opodstatňující mimořádnou aplikaci ustanovení § 150 občanského soudního řádu soud v projednávaném případě neshledal, tedy ve věci plně úspěšnému žalobci přiznal proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení, vyčíslenou jako součet následujících položek: 1. soudní poplatek ve výši 400 Kč, 2. odměna advokáta ve smyslu ustanovení § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ve výši 3x 200 Kč za tři poskytnuté úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, písemné podání soudu týkající se věci samé), 3. 3x 100 Kč jako paušální částky náhrady výdajů podle ustanovení § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, příslušející jednotlivě za shora uvedené úkony právní služby, 4. odměna advokáta ve smyslu ustanovení § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ve výši 1 500 Kč za jeden úkon právní služby (účast u jednání soudu), 5. 1x 300 Kč jako paušální částka náhrady výdajů podle ustanovení § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, příslušející za shora uvedený úkon právní služby, 6. náhrada cestovného ve výši 1 021,20 Kč na celkem 148 najetých kilometrů automobilem s průměrnou spotřebou 4,3 litrů nafty/100km, 7. náhrada za promeškaný čas v délce šesti půlhodin v celkové výši 600 Kč. Přiznané náklady řízení (s výjimkou zaplaceného soudního poplatku jako hotového výdaje) jsou dále navýšeny o 21% jako částku odpovídající sazbě daně z přidané hodnoty, neboť právní zástupce žalobce je coby registrovaný plátce daně z přidané hodnoty povinen tuto daň odvést dle zvláštního právního předpisu. Způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalobce nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu; lhůta k jejich úhradě vychází z ustanovení § 160 odst. 1 téhož právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení.