6 C 332/2022-62 — Okresní soud v Třebíči

Podanou žalobou domáhal se žalobce uložení povinnosti žalovanému souhlasit s vydáním předmětu úschovy ve smyslu výrokové části tohoto rozsudku. Žalovaný v průběhu řízení v rámci jednání ve věci nárok, který byl proti němu žalobou uplatněn, uznal. <i>Podle ustanovení § 153a odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v platném znění, uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok nebo základ nároku, který je proti němu žalobou uplatňován, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání.</i> <i>Podle ustanovení § 157 odst. 3 občanského soudního řádu v odůvodnění rozsudku pro uznání nebo rozsudku pro zmeškání uvede soud pouze předmět řízení a stručně vyloží důvody, pro které rozhodl rozsudkem pro uznání nebo rozsudkem pro zmeškání.</i> Vzhledem k tomu, že žalovaný zcela uznal žalobou uplatněný nárok žalobce a zákon nevylučuje ve věci rozhodnout formou rozsudku pro uznání, když daný předmět řízení je takovou věcí, ve které lze uzavřít a schválit smír účastníků (ustanovení § 153a odst. 2 občanského soudního řádu a contrario v odkazu na ustanovení § 99 odst. 1 a 2 občanského soudního řádu), postupoval soud ve smyslu shora uvedených zákonných ustanovení a rozsudkem rozhodl podle uznání žalovaného ve znění závěrečného návrhu žalobce (ustanovení § 153a) odst. 1 občanského soudního řádu). Rozsudkem stanovená lhůta ke splnění povinnosti žalovaného nachází své opodstatnění v ustanovení § 160 odst. 1 občanského soudního řádu. O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci obsažené v ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Při tomto hodnocení měl soud na zřeteli, že žalovaný vyjádřil souhlas s vydáním předmětu úschovy až po podání projednávané žaloby, ač tuto možnost měl již v rámci řízení o vydání věcí ze soudní úschovy vedeného u téhož soudu pod sp. zn. 19SD 4/2022, přičemž jeho tehdejší nesouhlas s vydáním věcí vedl ke sdělení soudu o nemožnosti vydání věci ze dne 1.11.2022 a podání předmětné žaloby tak pro žalobce zůstalo jediným způsobem, jak nastalou situaci řešit. Žaloba tak byla podána důvodně a ve věci plně úspěšnému žalobci proto soud přiznal proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení, vyčíslenou jako součet následujících položek: 1. soudní poplatek ve výši 2 000 Kč, 2. odměna advokáta ve smyslu ustanovení § 7 a ustanovení § 9 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ve výši 3x 2 500 Kč za tři poskytnuté úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, 2x písemné podání soudu týkající se věci samé), 3. 3x 300 Kč jako paušální částky náhrady výdajů podle ustanovení § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, příslušející jednotlivě za shora uvedené úkony právní služby. Shora přiznané náklady řízení (s výjimkou zaplaceného soudního poplatku jako hotového výdaje) jsou dále navýšeny o 21% jako částku odpovídající sazbě daně z přidané hodnoty, neboť právní zástupce žalobce je coby registrovaný plátce daně z přidané hodnoty povinen tuto daň odvést dle zvláštního právního předpisu. Způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalobce nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu.