7 C 119/2023-28 — Okresní soud v Třebíči

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou zdejšímu soudu dne 1. 11. 2022 se žalobkyně domáhá, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku 12 352 Kč s příslušenstvím, a to z titulu žalovanou nesplněných povinností vyplývajících z obsahu smlouvy o zápůjčce [číslo] uzavřené dne 7. 8. 2019 mezi právní předchůdkyní žalobkyně ([právnická osoba] – dále též jen„ Provident“) a žalovanou. Na základě této smlouvy byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Do dne podání žaloby uhradila žalovaná na svůj dluh celkem částku 6 626 Kč. 2. K výzvě soudu žalobkyně doplnila žalobu písemným podáním ze dne 9. 6. 2023, které se týkalo posouzení úvěruschopnosti žalované právní předchůdkyní žalobkyně s tím, že podle žalobkyně [příjmení] splnil svoji zákonnou povinnost a s odbornou péčí posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením smlouvy. Od žalované bylo zjištěno, že má příjem ze státní podpory v celkové výši 45 600 Kč měsíčně a nemá úvěr z kreditní karty ani zápůjčku u jiné společnosti. Provident provedl též lustrací žalované v insolvenčním rejstříku (dále též jen„ ISIR“), kde ověřil, že proti žalované není vedeno insolvenční řízení. Žalobkyně dále upozornila na rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. 5 Co 231/2020-97 ze dne 31. 7. 2020, dle kterého je dostačující, že listiny, z nichž poskytovatel půjčky vycházel, měl jakožto věřitel k dispozici ke dni sepsání smlouvy o zápůjčce, když jejich poskytnutí potvrdil i sám žalovaný svým podpisem na zákaznické kartě. 3. V souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen„ o. s. ř.), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Žalobkyně souhlasila výslovně, žalovaná tím, že ohledně tohoto postupu soudu neměla žádné námitky, přestože byla vyzvána k vyjádření (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). 4. Z obsahu samotné žaloby a z provedených listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k následujícím skutkovým závěrům: 5. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne 7. 8. 2019 soud zjistil, že tohoto dne došlo mezi [anonymizováno] jako zapůjčitelem a žalovanou jako vydlužitelem k podpisu smlouvy [číslo] v níž se [anonymizováno] zavázal poskytnout žalované v hotovosti zápůjčku (spotřebitelský úvěr) v celkové výši 10 000 Kč, a to za poplatek v celkové výši 7 178 Kč tvořený úrokem ve výši 1 789 Kč, částkou za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 4 180 Kč a částkou za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 1 209 Kč. Žalovaná byla podle smlouvy povinna splácet celkovou částku 18 978 Kč v 60 pravidelných týdenních splátkách ve výši 317 Kč, resp. 275 Kč v poslední splátce. 6. Přípisem [anonymizováno] ze dne 30. 1. 2022 byla žalovaná informována o výši dlužné částky z uvedené smlouvy (v celkové výši 20 868,90 Kč bez příslušenství) a dále o tom, že pohledávka byla postoupena na žalobkyni, a to na základě smlouvy ze dne 28. 1. 2022. Uvedená smlouva o postoupení pohledávek byla též součástí listin provedených k dokazování, a to včetně výňatku z přílohy k této smlouvě, dokládající postoupení pohledávky [anonymizováno] za žalovanou. Dne 6. 6. 2022 pak žalobkyně žalované zaslala předžalobní výzvu k plnění s tím, aby dlužnou částku uhradila do 21. 6. 2022. 7. Z tabulky umoření vyplývá, že žalovaná na svůj dluh ze smlouvy uhradila dosud pouze 6 626 Kč. 8. Ze zákaznické karty žalované datované ke dni 7. 8. 2019 soud zjistil, že žalovaná žila s rodiči, měla základní vzdělání, byla svobodná, měla 4 vyživovací povinnosti a byla v domácnosti. Její čistý měsíční příjem činil 14 600 Kč, další příjem domácnosti 31 000 Kč a odhadované měsíční výdaje činily 3 000 Kč. Žalovaná dále uvedla, že nemá kreditní kartu ani zápůjčku u jiné společnosti. Ověřen byl výměr důchodu a poštovní poukázky. 9. Po právní stránce soud žalobou uplatněný nárok posoudil následujících ustanovení zákona [číslo] občanského zákoníku (dále též jen„ o. z.“) účinného od 1. 1. 2014. <i>10. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014 (dále též jen„ o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.</i> <i>11. Podle § 2392 odst. 1 o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.</i> <i>12. Podle § 2394 o. z. bylo-li ujednáno vrácení zápůjčky ve splátkách, může zapůjčitel od smlouvy odstoupit a požadovat splnění dluhu i s úroky při prodlení vydlužitele s vrácením více než dvou splátek nebo jedné splátky po dobu delší než tři měsíce.</i> <i>13. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>14. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).</i> <i>15. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.</i> <i>16. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též jen„ ZoSÚ“), je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.</i> <i>17. Podle § 84 odst. 2 ZoSÚ spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.</i> <i>18. Dle § 86 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.</i> <i>19. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> 20. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je zčásti důvodná a zčásti nedůvodná. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně ([anonymizováno]) a žalovanou došlo k uzavření smlouvy o zápůjčce jako smlouvy spotřebitelské ve smyslu § 1810 o. z. Na základě této smlouvy byl žalované poskytnut spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 odst. 1 ZoSÚ ve výši 10 000 Kč za podmínek specifikovaných ve smlouvě. Soud však dospěl k závěru, že smlouva o zápůjčce je ve smyslu citovaného § 87 odst. 1 ZoSÚ neplatná, neboť právní předchůdkyně žalobkyně neposoudila s odbornou péčí schopnost žalované jako spotřebitele splácet zápůjčku, resp. poskytla žalované zápůjčku za okolností, z nichž nebylo možno dovodit, že žalovaná bude schopna ji splácet. Soud přitom vycházel nejen ze znění výše citovaných právních předpisů, ale i z relevantní judikatury Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) a Ústavního soudu ČR (např. nález ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Byť se uvedená judikatura vztahovala k zákonu č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinnému do 30. 11. 2016, je s ohledem na téměř totožné znění dotčených ustanovení plně použitelná i při aplikaci zákona o spotřebitelském úvěru z roku 2016. Co se týče dílčího rozdílu, a to věty druhé a třetí § 87 odst. 1 ZoSÚ, dle nichž spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření