7 C 120/2023-27 — Okresní soud v Třebíči

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou zdejšímu soudu dne 1. 11. 2022 se žalobkyně domáhá, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 515 368 Kč s příslušenstvím v podobě smluvního úroku z úvěru a zákonného úroku z prodlení, a to z titulu žalovaným nesplněných povinností vyplývajících z obsahu úvěrové smlouvy č. SUA19/001997 uzavřené dne 3. 3. 2019 mezi žalobkyní a žalovaným. Sjednaná výše úvěru činila 592 798 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit žalobkyni celkem 935 520 Kč. Roční úroková sazba byla sjednána ve výši 12,391345 % ročně. Žalovaný se zavázal splácet úvěr v pravidelných měsíčních splátkách po 9 745 Kč počínaje dnem 28. 3. 2019 a konče dnem 28. 2. 2027. Žalovaný na svůj dluh uhradil pouze částku 287 677 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný svůj dluh řádně nesplácel, zesplatnila žalobkyně úvěr ke dni 5. 1. 2022. 2. K výzvě soudu žalobkyně doplnila žalobu písemným podáním ze dne 5. 6. 2023, které se týkalo posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Uvedla, že jeho příjem ověřila z výplatních pásek a zaměstnání z pracovní smlouvy. Uvedené doklady doložila. Přiložila též výpis z registru NRKI s mírně pozitivním hodnocením. Vycházela z příjmu žalovaného ve výši 51 000 Kč, výdajů 5 000 Kč a životního minima ve výši 3 410 Kč. Žalovaného dále lustrovala v [příjmení] s výsledkem 0 exekucí, v insolvenčním rejstříku a rejstříku [příjmení] s negativním výsledkem. 3. V souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen„ o. s. ř.“), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (žalobkyně), resp. ohledně tohoto postupu soudu neměli námitky, přestože byli vyzváni k vyjádření (§ 101 odst. 4 o. s. ř.) – žalovaný. 4. Z obsahu samotné žaloby a z listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k následujícím skutkovým závěrům: 5. Ze smlouvy o úvěru č. SUA19/001997 ze dne 3. 3. 2019 soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr na financování osobního vozidla Opel Insignia ve výši 592 798 Kč. Roční úroková sazba byla sjednána ve výši 12,391345 %. Celková částka splatná žalovaným činila 935 520 Kč. Žalovaný se zavázal splácet poskytnutý úvěr v 96 splátkách po 9 745 Kč měsíčně počínaje dnem 28. 3. 2019. Žalovaný dne 3. 3. 2019 podepsal též formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, kde jsou podrobně vysvětleny všechny jeho parametry včetně sjednaných smluvních pokut a poplatků. Ze splátkového kalendáře bylo mj. zjištěno, jaká část jednotlivých splátek se započítává na jistinu a jaká na úrok. Z výpisu čerpání splátek a úhrad bylo zjištěno, že nesplacená jistina ke dni zesplatnění činila 444 568,82 Kč, obchodní úrok za dobu od data poslední splátky do data ukončení smlouvy ve výši 1 224 Kč, dlužné splátky činily 68 215 Kč, dlužné poplatky činily 1 000 Kč a účelně vynaložené náklady činily 360 Kč. Ze saldokonta úvěrové zprávy mj. vyplývá, že žalovaný poslední splátku uhradil dne 21. 6. 2021. Z printscreenů obrazovky vyplývá, že žalovaný neměl v době uzavření smlouvy žádnou exekuci, nebyl v insolvenci, nebyl nalezen ani v registru dlužníků [příjmení] a měl mírně pozitivní hodnocení v nebankovním registru klientských informací (NRKI). Z výplatní pásky žalovaného vyplývá, že jeho příjem v lednu 2019 činil 2 043,28 Euro. K výplatní pásce doložila žalobkyně též pracovní smlouvu žalovaného v německém jazyce uzavřenou se [právnická osoba]. Bau GmbH. Z matričního listu klienta vyplývá, že jeho čistý měsíční příjem činí 51 000 Kč, měsíční výdaje domácnosti činí 5 000 Kč, bydlí u rodičů, je rozvedený a má 1 vyživovací povinnost. Matriční list je podepsán žalovaným. Z úvěrové zprávy bylo zjištěno, že žalovaný neměl ke dni podpisu smlouvy žádné další úvěry. Žalobkyně zesplatnila úvěr dopisem ze dne 5. 1. 2022 a vyzvala žalovaného k zaplacení částky 515 368 Kč nejpozději do 14 dnů od sepsání výzvy. Výzva byla žalovanému odeslána dne 6. 1. 2022 (viz poštovní podací arch). Předžalobní upomínku ze dne 12. 4. 2022 zaslala žalobkyně žalovanému dne 13. 4. 2022. 6. Po právní stránce soud žalobou uplatněný nárok posoudil podle zákona [číslo] občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 (dále též jen o. z.), a to zejména podle ust. § 2395 o. z. upravující smlouvu o úvěru, podle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok. <i>7. Podle ustanovení § 1810 o. z. se ustanovení tohoto dílu použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen„ spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé.</i> <i>8. Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>9. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.</i> 10. Z předložených listinných důkazů a skutkových tvrzení žalobkyně, jejichž správnost žalovaný v průběhu řízení nezpochybnil, vzal soud za prokázané, že mezi účastníky byla dne 3. 3. 2019 řádně dle § 2395 a následujících o. z. uzavřena smlouva o úvěru. Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 592 798 Kč na financování osobního automobilu. Žalovaný se zavázal úvěr splácet spolu se smluveným úrokem ve výši 12,391345 % ročně, a to v 96 pravidelných měsíčních splátkách po 9 745 Kč. Za dobu trvání smlouvy žalovaný na svůj dluh uhradil celkem 287 677 Kč. Soud dospěl k závěru, že schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr byla ze strany žalobkyně řádně prověřena, zejména lustracemi ve veřejně dostupných registrech, pracovní smlouvou a výplatní páskou žalovaného a též matričním listem klienta. Mezi účastníky byla dále přímo v textu smlouvy řádně sjednána povinnost k úhradě nákladů spojených s upomínáním ve výši 500 Kč za jednu upomínku. Vzhledem k tomu, že žalovaný úvěr řádně nesplácel, přistoupila žalobkyně k zesplatnění úvěru dne 5. 1. 2022. Žalovaný dosud žalobkyni spornou částku nezaplatil a nereagoval ani na výzvu žalobkyně před zahájením soudního řízení. V souvislosti s vymáháním předmětné pohledávky byly ze strany žalobkyně vynaloženy náklady v celkové výši 360 Kč. V rozsahu žalobou uplatněného nároku na zaplacení neuhrazené jistiny ve výši 444 569 Kč, obchodního úroku ve výši 1 224 Kč, dlužných splátek do data zesplatnění ve výši 58 215 Kč, poplatků za dvě upomínky ve výši 1 000 Kč a účelně vynaložených nákladů na vymáhání ve výši 360 Kč, tak žalovaný nesplnil svoje povinnosti vyplývající z řádně uzavřené smlouvy o úvěru a ustanovení § 2399 odst. 1 o. z., podle kterého je úvěrovaný povinen vrátit úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době. Žalovaný se rovněž vůči žalobkyni ocitl ode dne následujícího po splatnosti jistiny pohledávky a dlužných splátek v prodlení se splněním peněžitého závazku a žalobkyni proto dle § 1968 a § 1970 o. z. ve znění platném ke dni uzavření předmětné smlouvy o úvěru vzniklo právo na zaplacení úroků z prodlení vedle plnění, přičemž žalobkyní požadovaná výše úroků z prodlení odpovídá ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění platném k prvnímu dni prodlení žalovaného. Soud proto žalobě jako důvodné v celém rozsahu vyhověl. 11. O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci obsažené v ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Důvody hodné zvláštního zřetele opodstatňující mimořádnou aplikaci ustanovení § 150 o.s.ř. soud v projednávaném případě neshledal, tedy ve věci plně úspěšné žalobkyni přiznal proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení, vyčíslenou jako součet následujících položek: soudní poplatek ve výši 20 704 Kč, odměna advokáta ve smyslu ustanovení § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ve výši 3 x 10 380 Kč za tři poskytnuté úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání soudu týkající se věci samé, předžalobní výzva k plnění), celkem 31 140 Kč, 3 x 300 Kč jako paušální částky náhrady výdajů podle ustanovení § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, příslušející jednotlivě za shora uvedené úkony právní služby, celkem 900 Kč. 12. Shora přiznané náklady řízení (s výjimkou za