7 C 191/2023-22 — Okresní soud v Třebíči

Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 14. 2. 2023 domáhá se žalobkyně po žalovaném zaplacení smluvní pokuty ve výši 27 993 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení sjednané zástavní smlouvou [číslo] uzavřené dne 25. 7. 2018 mezi právní předchůdkyní žalobkyně ([právnická osoba]) a žalovaným. V souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen„ o. s. ř.), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Žalobkyně souhlasila výslovně, žalovaný tím, že ohledně tohoto postupu soudu neměl žádné námitky, přestože byl vyzván k vyjádření (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Z listinných důkazů předložených žalobkyní učinil soud následující skutková zjištění: Dne 25. 7. 2018 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně ([právnická osoba]) se žalovaným úvěrovou smlouvu [číslo]. Jednalo se o spotřebitelský úvěr na bydlení s limitem 1 440 000 Kč. Úvěr měl být použit na financování nemovitosti v [obec]. K zajištění dluhu bylo zástavní smlouvou z téhož dne sjednáno zástavní právo k pozemku p. [číslo] v k.ú. [obec] na Moravě. V katastru nemovitostí je žalovaný zapsán jako vlastník tohoto pozemku. V zástavní smlouvě byla sjednána smluvní pokuta za porušení povinnosti zpřístupnit na výzvu zástavního věřitele (právní předchůdkyně žalobkyně) zástavu. Dopisem ze dne 11. 8. 2022 byl žalovaný vyrozuměn o postoupení pohledávky z úvěrové smlouvy na žalobkyni, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 10. 8. 2022. Žalobkyně žalovaného dopisem ze dne 9. 12. 2022 vyzvala ke zpřístupnění zástavy dne 3. 1. 2023. Současně jej upozornila, že pokud výzvě nevyhoví, bude mu vyúčtována smluvní pokuta ve výši 27 993 Kč. Žalovaný však předmět zástavy v termínu 3. 1. 2023 nezpřístupnil a žalobkyně jej dopisem ze dne 4. 1. 2023 vyzvala k úhradě smluvní pokuty ve výši 27 993 Kč s příslušenstvím ve lhůtě do 3. 2. 2023. Žalovaný však ani poté smluvní pokutu neuhradil a dne 6. 2. 2023 mu byla žalobkyní zaslána předžalobní výzva. Po právní stránce soud žalobou uplatněný nárok posoudil podle zákona [číslo] občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 (dále též jen o. z.), a to zejména podle ust. § 2395 o. z. upravující smlouvu o úvěru, podle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok. <i>Podle ustanovení § 1810 o. z. se ustanovení tohoto dílu použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen„ spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé.</i> <i>Podle ustanovení § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.</i> <i>Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.</i> Na základě listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k závěru, že žaloba je zcela důvodná. V řízení bylo prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla platně uzavřena úvěrová smlouva a v návaznosti na ni také zástavní smlouva. V zástavní smlouvě byla platně sjednána smluvní pokuta za porušení povinnosti zástavce, tj. žalovaného. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný porušil povinnost dle zástavní smlouvy spočívající v nezpřístupnění předmětu zástavy. Pohledávka z úvěrové smlouvy byla na žalobkyni řádně postoupena a žalovanému bylo postoupení pohledávky písemně oznámeno. Žalobkyně žalovaného řádně vyzvala ke zpřístupnění předmětu zástavy, avšak neúspěšně. Následně proto žalovaného vyzvala k úhradě smluvní pokuty ve výši 27 993 Kč, a to ve lhůtě do 3. 2. 2023. Žalovaný však na tuto, ani na předžalobní výzvu žalobkyně nereagoval, a je proto povinen žalobkyni kromě smluvní pokuty ve výši 27 993 Kč uhradit žalobkyni též zákonný úrok z prodlení. Počínaje dnem 4. 2. 2023 se totiž vůči žalobkyni ocitl v prodlení s plněním peněžitého závazku ve smyslu ust. § 1968 a § 1970 o. z. Výše zákonného úroku z prodlení požadovaná žalobkyní přitom odpovídá ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění platném k prvnímu dni prodlení žalovaného. Soud proto žalobě i ohledně příslušenství pohledávky vyhověl. O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci obsažené v ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Důvody hodné zvláštního zřetele opodstatňující mimořádnou aplikaci ustanovení § 150 o.s.ř. soud v projednávaném případě neshledal, tedy ve věci plně úspěšné žalobkyni přiznal proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení, vyčíslenou jako součet následujících položek: soudní poplatek ve výši 1 120 Kč, odměna advokáta ve smyslu ustanovení § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“) ve výši 3 x 2 220 Kč za tři poskytnuté úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání soudu týkající se věci samé, předžalobní výzva k plnění), celkem 6 660 Kč, 3 x 300 Kč jako paušální částky náhrady výdajů podle ustanovení § 13 odst. 4 AT příslušející jednotlivě za shora uvedené úkony právní služby, celkem 900 Kč. Shora přiznané náklady řízení (s výjimkou zaplaceného soudního poplatku jako hotového výdaje) jsou dále navýšeny o 21 % jako částku odpovídající sazbě daně z přidané hodnoty (dále jen„ DPH“), neboť právní zástupkyně žalobkyně je coby registrovaný plátce daně z přidané hodnoty povinna tuto daň odvést dle zvláštního právního předpisu. Způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokátky žalobkyně nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř.; lhůta k jejich úhradě vychází z ustanovení § 160 odst. 1 téhož právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení.