7 C 200/2023-21 — Okresní soud v Třebíči

1. Jako předmět daného řízení byl posuzován nárok žalobkyně proti žalovanému na zaplacení částky 23 872 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení z titulu smlouvy o úvěru uzavřené dne 6. 6. 2022 mezi právní předchůdkyní žalobkyně ([právnická osoba]) a žalovaným. Pro případ, že by soud neuznal nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o úvěru, navrhla žalobkyně posoudit její nárok jako bezdůvodné obohacení na straně žalovaného, na jehož účet byla dlužná částka žalobkyní převedena. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ačkoliv k tomu byl soudem vyzván. 3. V souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen„ o. s. ř.“), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili, resp. ohledně tohoto postupu soudu neměli námitky, přestože byli vyzváni k vyjádření (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). 4. Z potvrzení o provedené platbě bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně ([právnická osoba]) zaslala dne 6. 6. 2022 na účet žalovaného č. [bankovní účet] částku 7 000 Kč a dne 18. 6. 2022 částky 8 000 Kč a 5 000 Kč. Ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným dne 6. 6. 2022 bylo zjištěno, že žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 7 000 Kč se lhůtou splatnosti v trvání 30 dnů. Úvěr měl být žalovanému poskytnut na bankovní účet č. [bankovní účet]. Ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným dne 18. 6. 2022 bylo zjištěno, že žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 12 000 Kč se lhůtou splatnosti v trvání 30 dnů. Úvěr měl být žalovanému poskytnut na bankovní účet č. [bankovní účet]. Ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným dne 18. 6. 2022 bylo zjištěno, že žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč se lhůtou splatnosti v trvání 30 dnů. Úvěr měl být žalovanému poskytnut na bankovní účet č. [bankovní účet]. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 8. 12. 2022 přešla pohledávka za žalovaným na žalobkyni. Žalobkyně dále soudu předložila oznámení o postoupení pohledávky ze dne 16. 1. 2023, výzvu k úhradě před podáním žaloby z téhož dne a podací lístek ze dne 16. 1. 2023. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky ve lhůtě tří dnů. Soud dále vycházel z tvrzení žalobkyně, že žalovaný dosud na svůj dluh neuhradil ničeho. <i>5. Po právní stránce posuzoval soud tento spor dle ust. § 2395 a § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen o.z.) a dále § 75, § 84 odst. 2, § 86, § 87 odst. 1 věta druhá zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 6. 2017 (dále též jen„ ZoSÚ“). Otázku úroku z prodlení pak podle ust. § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve znění platném k prvnímu dni prodlení.</i> 6. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že žaloba je zčásti důvodná a zčásti nedůvodná. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně ([právnická osoba]) a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o úvěru jako smlouvy spotřebitelské ve smyslu § 1810 o. z. Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 odst. 1 ZoSÚ v celkové výši 20 000 Kč za podmínek specifikovaných ve smlouvě. Soud však dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je ve smyslu citovaného § 87 odst. 1 ZoSÚ neplatná, neboť [právnická osoba] jako právní předchůdkyně žalobkyně neposoudila schopnost žalovaného jako spotřebitele splácet úvěr, resp. poskytla žalovanému úvěr za okolností, z nichž nebylo možno dovodit, že žalovaný bude schopen jej splácet. Soud přitom vycházel zejména z novelizovaného ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ, které s účinností od 29. 5. 2022 zní:„ Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.“ 7. V právě souzeném případě právní předchůdkyně žalobkyně ani netvrdila, že by úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy jakkoli zkoumala. Vzhledem ke skutečnosti, že již v samotné žalobě žalobkyně navrhla možnost posoudit její nárok z titulu bezdůvodného obohacení, pokud jej soud neshledá důvodným z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, nevyzýval soud žalobkyni k doplnění žalobních tvrzení a věc rozhodl na základě jí předložených listin. Dospěl přitom k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostála své povinnosti dle citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, tedy že žalovanému poskytla spotřebitelský úvěr, byť neposoudila jeho schopnost spotřebitelský úvěr splácet. S ohledem na to jsou smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 6. 6. 2022 a ze dne 18. 6. 2022 absolutně neplatné. Žalobkyně jako právní nástupkyně původní věřitelky má vůči žalovanému právo toliko na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odst. 1 a odst. 2 o. z. S ohledem na skutečnost, že žalovaný dosud žalobkyni ani její právní předchůdkyni neuhradil ničeho, představuje bezdůvodné obohacení celou jistinu úvěru, tj. 20 000 Kč. Ve vztahu k této částce má pak žalobkyně právo na to, aby jí žalovaný zaplatil i úroky z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení se přitom žalovaný dostal až poté, co byl k zaplacení vyzván, neboť smlouvy o úvěru jsou neplatné jako celek, tedy i co do ujednání o jeho splatnosti. Žalovaný byl prokazatelně k vrácení dlužné částky vyzván nejdříve v oznámení o postoupení pohledávek ze dne 16. 1. 2023, resp. v předžalobní výzvě z téhož dne. Žalovanému byla stanovena lhůta k zaplacení v trvání 3 dnů od doručení. Oznámení, resp. výzva byly žalovanému podle podacího lístku odeslány dne 16. 1. 2023. Z pravidelného chodu věcí a ustanovení § 573 o. z. je možno očekávat, že zásilka obsahující takovou výzvu došla do sféry žalovaného třetí pracovní den po odeslání, tj. 19. 1. 2023 a dne 20. 1. 2023 započala běžet třídenní lhůta pro zaplacení. Lhůta proto uplynula dne 23. 1. 2023 a ode dne 24. 1. 2023 je žalovaný v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení ve výši 20 000 Kč. Soud proto žalobě vyhověl ve výroku I. co do částky 20 000 Kč a z ní plynoucích úroků z prodlení ode dne 24. 1. 2023 dle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbylém rozsahu co do zbytku úroků z prodlení, soud ve výroku II. žalobu jako nedůvodnou zamítl. 8. Žalobkyně při vyčíslení náhrady nákladů řízení vycházela z odměny právního zástupce za jeden úkon právní služby ve výši 2 060 Kč (tedy ve smyslu § 7 vyhlášky ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, dále též jen„ AT“) a dále z paušální sazby náhrady hotových výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300 Kč (dle § 13 odst. 4 AT). Soud však dospěl k závěru, že co do výpočtu odměny právního zástupce žalobkyně a výše náhrady jeho hotových výdajů za právní úkony učiněné do podání žaloby včetně je třeba postupovat podle § 14b AT ve znění vyhlášky ministerstva spravedlnosti č. 120/2014 Sb., neboť toto řízení bylo zahájeno po 30. 6. 2014, a to návrhem podaným na ustáleném vzoru, přičemž předmětem plnění není částka převyšující 50 000 Kč. Obdobné nároky přitom žalobkyně uplatňuje u zdejšího soudu opakovaně. Jsou tedy naplněny všechny předpoklady obsažené v § 14b odst. 1 písm. a) až c) AT. 9. Podle § 14b odst. 1 bodu 2. AT žalobkyni přísluší náhrada nákladů vynaložených na zastupování advokátem spočívající v odměně advokáta za tři úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, výzva k plnění před podáním žalobního návrhu a podání soudu s návrhem ve věci samé) ve výši 900 Kč (tedy 300 Kč za každý z úkonů), dále pak paušální náhrada hotových výdajů právního zástupce, a to ve výši 100 Kč v souvislosti s každým úkonem právní služby (§ 14b odst. 5 písm. a/ vyhlášky č. 177/1996 Sb.), celkem 300 Kč, a podle § 137 odst. 3 o. s. ř. náhrada za daň z přidané hodnoty, jíž je zástupce žalobkyně plátcem, a to ve výši 21 % z odměny a paušálních náhrad, tedy 252 Kč Náklady právního zastoupení žalobkyně tak činí 1 452 Kč a náklady řízení (s připočtením zaplaceného soudního poplatku 956 Kč) celkově 2 048 Kč. V poměru úspěchu (78,9 %) a neúspěchu žalobkyně (21,1 %), činí výše náhrady nákladů řízení, k níž je žalovaný jako převážně neúspěšný účastník povinen, částku 1 183,70 Kč (tj. 57,8 % z částky 2 048 Kč). Při hodnocení poměru úspěchu a neúspěchu ve sporu zohlednil soud též příslušenství pohledávky kapitalizované ke dni vyhlášení rozsudku. 10. Způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř.; lhůta k jejich úhradě vychází z ustanovení § 160 odst. 1 téhož právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení.