7 C 201/2023-29 — Okresní soud v Třebíči

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou zdejšímu soudu dne 31 1 2023 se žalobkyně domáhá, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku v celkové výši 15 800 Kč s příslušenstvím, a to z titulu žalovaným nesplněných povinností vyplývajících z obsahu smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] uzavřené dne 18. 1. 2018 mezi právní předchůdkyní žalobkyně (Fair [anonymizována dvě slova] – dále též jen„ [anonymizováno]“) a žalovaným. 2. Na základě této smlouvy byly žalovanému poskytnuty FCI peněžní prostředky ve výši 16 000 Kč, které žalovaný převzal v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit FCI spolu s půjčenou jistinou 16 000 Kč také kapitalizovaný úrok za dobu trvání smlouvy ve výši 3 200 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 3 200 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 400 Kč. Celkovou částku měl žalovaný uhradit formou 60 týdenních splátek ve výši 480 Kč. Žalovaný však splátky nehradil řádně a včas, přičemž poslední splátku uhradil dne 14. 9. 2018. Žalobkyně dále požaduje smluvní úrok z neuhrazené jistiny ve výši 19,31 % ročně spolu se zákonným úrokem z prodlení. Do dne podání žaloby uhradil žalovaný na svůj dluh celkem částku 13 000 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019, uzavřené mezi FCI a žalobkyní, došlo s účinností k témuž dni k převedení pohledávky za žalovaným na žalobkyni. Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem ze dne 29. 11. 2019. 3. K výzvě soudu žalobkyně doplnila žalobu písemným podáním ze dne 16. 8. 2023, které se týkalo posouzení úvěruschopnosti žalovaného právní předchůdkyní žalobkyně s tím, že podle žalobkyně [příjmení] splnila svoji zákonnou povinnost a s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalovaného. FCI ověřila majetkovou situaci žalovaného z výplatních pásek a též lustrací žalovaného v insolvenčním rejstříku (dále též jen„ ISIR“), kde ověřila, že proti žalovanému není vedeno insolvenční řízení. Žalovaný tehdy uvedl, že je zaměstnán na hlavní pracovní poměr, jeho měsíční příjem činí 15 500 Kč. Výdaje byly zjištěny ze sdělení žalovaného. Vyhodnocení úvěruschopnosti žalovaného pak zajistil skóringový model informačního systému FCI. Žalobkyně dále odkázala na rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020, č. j. 5 Co 231/2020-97, kde bylo rozhodnuto v obdobné věci. 4. V souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen„ o. s. ř.“), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili, resp. ohledně tohoto postupu soudu neměli námitky, přestože byli vyzváni k vyjádření (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). 5. Z obsahu samotné žaloby a z provedených listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k následujícím skutkovým závěrům: 6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 17. 1. 2018 soud zjistil, že tohoto dne došlo mezi FCI jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným k podpisu smlouvy, v níž se FCI zavázala poskytnout žalovanému v hotovosti spotřebitelský úvěr v celkové výši 16 000 Kč, a to za úrok ve výši 3 200 Kč, administrativní poplatek ve výši 3 200 Kč a odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 400 Kč. Žalovaný byl podle smlouvy povinen splácet celkovou částku 28 880 Kč v 60 pravidelných týdenních splátkách ve výši 480 Kč. Žalovaný pak na svůj dluh již dle tvrzení žalobkyně zaplatil 13 000 Kč. 7. Ze zákaznické karty žalovaného soud zjistil, že tato listina obsahuje osobní údaje žalovaného včetně čísla jeho občanského průkazu, označení druhu bydlení (nájemník, spolubydlící), údaj o tom, že žalovaný je svobodný a nemá žádné nezaopatření dítě. Žalovaný dále uvedl, že má žádnou půjčku/úvěr ve výši 40 000 Kč s měsíční splátkou 5 200 Kč. Dále uvedl, že je zaměstnán u firmy Mosaic, s.r.o. jako pomocný dělník, kdy jeho čistý měsíční příjem činí 15 500 Kč. Měsíční výdaje na bydlení uvedl ve výši 4 000 Kč měsíčně, osobní výdaje ve výši 3 800 Kč a výdaje na splátky úvěrů ve výši 5 200 Kč měsíčně. Žalovaný předložil k ověření svých tvrzení výplatní pásky. 8. Přípisem FCI ze dne 29. 11. 2019 byl žalovaný informován o výši dlužné částky ze shora uvedených smluv (v celkové výši 18 800 Kč bez příslušenství) a dále o tom, že tyto pohledávky byly postoupeny na žalobkyni, a to na základě smlouvy ze dne 29. 11. 2019. Uvedená smlouva o postoupení pohledávek byla též součástí listin provedených k dokazování, a to včetně výňatku z přílohy k této smlouvě, dokládající postoupení pohledávky FCI za žalovaným. Žalovaný byl současně vyzván k úhradě pohledávky ve lhůtě 10ti dnů od doručení této výzvy. Dne 3. 9. 2020 pak žalobkyně žalovanému zaslala předžalobní výzvu k plnění. 9. Po právní stránce soud žalobou uplatněný nárok posoudil následujících ustanovení zákona č. 89/2012, občanského zákoníku (dále též jen„ o. z.“) účinného od 1. 1. 2014. <i>10. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>11. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.</i> <i>12. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>13. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).</i> <i>14. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.</i> <i>15. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinného od 1. 12. 2016 (dále též jen„ ZoSÚ“), je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.</i> <i>16. Podle § 84 odst. 2 ZoSÚ spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.</i> <i>17. Dle § 86 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.</i> <i>18. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> 19. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je zčásti důvodná a zčásti nedůvodná. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně (FCI) a žalovaným došlo dne 17. 1. 2018 uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru jako smlouvy spotřebitelské ve smyslu § 1810 o. z. Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 odst. 1 ZoSÚ ve výši 16 000 Kč za podmínek specifikovaných ve smlouvě. Soud však dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je ve smyslu citovaného § 87 odst. 1 ZoSÚ neplatná, neboť právní předchůdkyně žalobkyně neposoudila s odbornou péčí schopnost žalovaného jako spotřebitele tento úvěr splácet, resp. poskytla žalovanému úvěr za okolností, z nichž nebylo možno dovodit, že žalovaný bude schopen je