7 C 288/2022-39 — Okresní soud v Třebíči

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou zdejšímu soudu dne 6. 9. 2022 se žalobkyně domáhá, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku v celkové výši 11 153 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení, a to z titulu žalovaným nesplněných povinností vyplývajících ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne 30. 8. 2021. Výše úvěru činila 10 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal k úhradě celé dlužné částky a poplatku za poskytnutí ve výši 330 Kč. Splatnost úvěru byla 30 dnů od jeho poskytnutí, avšak fakticky nastala až dne 11. 3. 2022, neboť žalovaný si termín splatnosti opakovaně prodloužil. Schválená výše úvěru byla odeslána dne 30. 8. 2021 na účet, který žalovaný uvedl při uzavírání smlouvy (č.ú. [bankovní účet]). Ve smlouvě byl sjednán také poplatek za SMS servis 49 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou dlužné částky, načež byl žalobkyní informován o výši dluhu a vyzýván prostřednictvím SMS a e-mailu, které zadal při uzavírání smlouvy, k jeho úhradě. Žalovaná částka zahrnuje neuhrazenou jistinu ve výši 7 510 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 330 Kč, poplatek ze SMS servis v celkové výši 245 Kč, poplatek za prodloužení splatnosti„ korunovým odkladem“ ve výši 1 980 Kč, poplatek ze prodloužení splatnosti„ desetiprocentním odkladem“ ve výši 488 Kč a účelně vynaložené náklady ve výši 600 Kč. 2. K výzvě soudu žalobkyně doplnila žalobu písemným podáním ze dne 1. 12. 2022, které se týkalo posouzení úvěruschopnosti žalovaného s tím, že žalobkyně prověřila bonitu žalovaného jako spotřebitele zjišťováním jeho kreditního skóre, v jehož rámci je oddělením úvěrových rizik posuzována příjmová a výdajová stránka a dále jsou přezkoumávány informace od klienta o proměnných jako např. věk, vzdělání, zdroj příjmů, způsob bydlení, počet dětí apod. Pro tento účel je využíván statistický model, jehož výstupem je pravděpodobnost dodržení úvěrových závazků ze strany klienta. Žalobkyně lustrovala žalovaného v registrech SOLUS (žádný závazek po splatnosti), NRKI (pozitivní vyhodnocení), ISIR a CEE (obojí bez záznamu). Svá tvrzení žalobkyně doložila částí výpisu z účtu žalovaného za měsíc duben 2021, potvrzením o provedení ověření bonity klienta a úvěrovou zprávou. 3. Z účasti u jednání se omluvila žalobkyně, která souhlasila s projednáním věci v její nepřítomnosti. Žalovaný se bez omluvy nedostavil. Soud proto věc projednal v nepřítomnosti obou účastníků. 4. Z úvěrové smlouvy ze dne 30. 8. 2021 soud zjistil, že úvěr byl sjednán ve výši 10 000 Kč jako bezúročný, RPSN činila 48,3 %. Ve smlouvě byl sjednán poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 330 Kč, poplatek za doplňkovou službu Expres výplata ve výši 199 Kč, poplatek za desetiprocentní odklad ve výši 490 Kč, poplatek za korunový odklad ve výši 990 Kč a poplatek za doplňkovou službu SMS servis ve výši 49 Kč měsíčně. Výše splátky byla sjednána na částku 10 330 Kč se splatností dne 29. 9. 2021. Pro případ prodlení úvěrovaného bylo sjednáno, že je povinen uhradit účelně vynaložené náklady na upomínání, minimálně 100 Kč za měsíc vymáhání a smluvní pokutu ve výši 3 % z jistiny úvěru, max. 0,1 % denně z dlužné částky. Smlouva o úvěru byla uzavřena elektronickými prostředky na dálku, a to prostřednictvím SMS kódu, který žalovaný zadal na stránkách [webová adresa]. 5. Podrobnosti ohledně podmínek poskytnutí a splácení úvěru jsou specifikovány ve formuláři pro standartní informace o spotřebitelském úvěru, který není opatřen žádným podpisem (ani elektronickým). 6. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad bylo zjištěno, že žalovaný dosud na svůj dluh uhradil celkem částku 2 982 Kč. 7. Z opisu výpisu proplacení smlouvy bylo zjištěno, že dne 30. 8. 2021 byla na účet č. [bankovní účet] zaslána částka 10 000 Kč. 8. Z úvěrové zprávy bylo zjištěno, že žalovaný má již úvěr, jehož měsíční splátka činí 1 676 Kč a zbývající částka k doplacení činí 15 083 Kč. 9. Z potvrzení o provedení ověření bonity klienta bylo zjištěno, že vyplývá, že žalobkyně se na osobu žalovaného dotázala dne 30. 8. 2021 v registrech ISIR, SOLUS a CRIBIS (exekuce). Ani jednou databází žalovaný neprocházel, v registru NRKI zněla odpověď OK. Žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti vycházela z příjmu žalovaného ve výši 25 000 Kč měsíčně uvedeného v žádosti. Žádnou žádost o úvěr však soudu nepředložila. 10. Z částečného výpisu z účtu žalovaného č. [bankovní účet] vedeného u [obec] spořitelny za měsíc duben 2021 vyplývá, že konečný zůstatek činil - 50,36 Kč, přičemž na účet přišla pouze částka 5 000 Kč. 11. Žalobkyně žalovanému dne 25. 7. 2022 odeslala předžalobní výzvu ke splacení celého úvěru v částce 11 153 Kč ve lhůtě do 30 dnů od sepsání výzvy (tj. ode dne 22. 7. 2022). 12. Po právní stránce soud žalobou uplatněný nárok posoudil následujících ustanovení zákona č. 89/2012, občanského zákoníku (dále též jen„ o. z.“) účinného od 1. 1. 2014. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. <i>13. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.</i> <i>14. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>15. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též jen„ ZoSÚ“), je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.</i> <i>16. Podle § 84 odst. 2 ZoSÚ spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.</i> <i>17. Dle § 86 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.</i> <i>18. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> 19. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, avšak pouze z části. Soud nemá za prokázané, že by mezi žalobkyní a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o úvěru. Žalobkyně totiž s odbornou péčí neposoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, resp. neprokázala, že by tak učinila. Žalobkyně na výzvu soudu sice doplnila svá tvrzení ohledně úkonů, které učinila k posouzení úvěruschopnosti žalovaného, avšak ani po tomto doplnění není soudu zřejmé, proč při poskytnutí úvěru vycházela z příjmu žalovaného ve výši 22 000 Kč měsíčně. K tomuto tvrzení nepředložila žalobkyně soudu žádný důkaz (standartně např. výplatní pásku nebo alespoň žádost o úvěr). Pokud tvrdí, že vycházela ze statistického modelu, pak soudu není jasné, jaké údaje do tohoto modelu ohledně osoby žalovaného zadala. Ze žádného z předložených důkazů totiž nevyplývá, jakého vzdělání žalovaný dosáhl, resp. v jakém oboru je vyučen a není tak zřejmé, z čeho by žalobkyně zjistila potenciální příjem žalovaného. Totéž se týká i předpokládaných výdajů žalovaného, kdy z žalobkyní předložených listin nebyly zjištěny žádné skutečnosti týkající se bytové nebo rodinné situace žalovaného (typ bydlení, rodinný stav, počet dětí apod.). Částečným výpisem z účtu žalovaného má soud za prokázané pouze to, že žalovaný je skutečně majitelem účtu, na který byla jistina úvěru zaslána. S ohled