7 C 42/2023-41 — Okresní soud v Třebíči

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou zdejšímu soudu dne 22. 7. 2022 se žalobkyně domáhá, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku v celkové výši 37 000 Kč s příslušenstvím, a to z titulu žalovaným nesplněných povinností vyplývajících ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] uzavřené dne 30. 8. 2019 mezi právní předchůdkyní žalobkyně ([právnická osoba] – dále též jen„ FCC“) a žalovaným. Na základě této smlouvy byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 26 000 Kč, které žalovaný převzal v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit FCC spolu s jistinou úvěru také kapitalizovaný úrok za dobu trvání smlouvy ve výši 5 200 Kč, administrativní poplatek ve výši 5 200 Kč a odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 10 400 Kč. Celkovou dlužnou částku měl žalovaný uhradit formou 60 týdenních splátek ve výši 780 Kč. Žalovaný však splátky nehradil řádně a včas. Žalobkyně dále požaduje smluvní úrok z neuhrazené jistiny ve výši 25,77 % ročně spolu se zákonným úrokem z prodlení. Do dne podání žaloby uhradil žalovaný na svůj dluh celkem částku 9 800 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019, uzavřené mezi FCC a žalobkyní, došlo s účinností k témuž dni k převedení pohledávek ze shora specifikované smlouvy o spotřebitelském úvěru na žalobkyni. Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem ze dne 3. 2. 2022. 2. K výzvě soudu žalobkyně doplnila žalobu písemným podáním ze dne 18. 4. 2023, které se týkalo posouzení úvěruschopnosti žalovaného právní předchůdkyní žalobkyně s tím, že podle žalobkyně [příjmení] splnila svoji zákonnou povinnost a s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalovaného. Žalovaný v zákaznické kartě ze dne 30. 8. 2019 uvedl, že je zaměstnán na částečný úvazek na dobu neurčitou a jeho měsíční příjem činí 16 000 Kč, což bylo ověřeno na základě dokladu o příjmu. Měsíční výdaje žalované pak byly dle žalobkyně ověřeny ze zákaznické karty ze dne 24. 4. 2019 a celkem činily 10 650 Kč. Vyhodnocení úvěruschopnosti žalovaného pak zajistil skóringový model informačního systému FCC. Žalobkyně dále upozornila na ust. § 87 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb., resp. na relativní neplatnost smlouvy při nedostatečném zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele a dále též na rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. 5 Co 231/2020-97 ze dne 31. 7. 2020. 3. K jednání nařízenému na 12. 6. 2023 se bez omluvy nedostavil žalovaný, právní zástupce žalobkyně se z účasti u jednání omluvil. Soud proto věc projednal v nepřítomnosti účastníků řízení. K žádosti právního zástupce žalobkyně ohledně odročení jednání, pokud soud nebude mít za dostatečná a prokázaná tvrzení žalobkyně, soud nepřihlížel, neboť se jedná o podmíněný úkon ve smyslu ust. § 41a odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále též jen „o.s.ř.“). Nadto soud již jednou žalobkyni k doplnění tvrzení a označení důkazů vyzval. 4. Z obsahu samotné žaloby a z provedených listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k následujícím skutkovým závěrům: 5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 30. 8. 2019 soud zjistil, že tohoto dne došlo mezi FCC jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným k podpisu smlouvy, v níž se FCC zavázala poskytnout žalovanému v hotovosti spotřebitelský úvěr v celkové výši 26 000 Kč, a to za úrok ve výši 5 200 Kč, administrativní poplatek ve výši 5 200 Kč a odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 10 400 Kč. Žalovaný byl podle smlouvy povinen splácet celkovou částku 46 800 Kč v 60 pravidelných týdenních splátkách po 780 Kč. V bodě 1.4 smlouvy byla sjednána zápůjční úroková sazba ve výši 32,15% ročně v případě smlouvy na 60 týdnů. Žalovaný pak na svůj dluh již dle tvrzení žalobkyně zaplatil 9 800 Kč. 6. Přípisem FCC ze dne 3. 2. 2022 byl žalovaný informován o výši dlužné částky ze shora uvedené smlouvy (v celkové výši 44 200 Kč bez příslušenství) a dále o tom, že tato pohledávka byla postoupena na žalobkyni, a to na základě smlouvy ze dne 7. 1. 2022. Uvedená smlouva o postoupení pohledávek byla též součástí listin provedených k dokazování, a to včetně výňatku z přílohy k této smlouvě, dokládající postoupení pohledávky FCC za žalovaným. Žalovaný byl současně vyzván k úhradě pohledávky ve lhůtě 10ti dnů od doručení této výzvy. Výzva byla žalovanému odeslána dne 4. 2. 2022. Následně pak žalobkyně žalovanému zaslala předžalobní výzvu k plnění ze dne 14. 4. 2022. 7. Ze zákaznické karty žalovaného datované ke dni 30. 8. 2019 soud zjistil, že tato listina obsahuje osobní údaje žalovaného včetně čísla jejího občanského průkazu, označení druhu bydlení (spolubydlící), údaj o tom, že žalovaný má 2 nezaopatřené děti, je rozvedený, žije s partnerkou a je bez vzdělání. Žalovaný dále uvedl, že nemá žádnou půjčku ani úvěr. Dále uvedl, že jeho čistý příjem činí 16 000 Kč čistého měsíčně. Měsíční výdaje uvedl ve výši 3 650 Kč na bydlení, osobní měsíční výdaje ve výši 5 000 Kč a výdaje na výživné ve výši 2 000 Kč měsíčně. Žalovaný předložil k ověření svých tvrzení potvrzení o příjmu od zaměstnavatele, nájemní smlouvu a SIPO. 8. Ze smlouvy o nájmu bytu ze dne 4. 8. 2014 vyplývá, že nájemkyní je [jméno] [příjmení] a nájemné činí 5 600 Kč měsíčně. Jedná se o byt [číslo] na adrese [příjmení] 167. Z ručně psaného prohlášení na č.l. 19 verte vyplývá, že žalovaný [jméno] [příjmení] přispívá na společnou domácnost, jakou částkou však není uvedeno. Chybí též datum sepisu prohlášení. Na č.l. 20 jsou pak kopie dokladů SIPO, které [jméno] [příjmení] hradila v měsících březen, květen a srpen 2019 (v průměru 7 300 Kč měsíčně). 9. Žalobkyně předložila soudu celkem 3 potvrzení o výši příjmu žalovaného. Všechna jsou ze dne 29. 8. 2019, všechna od stejného zaměstnavatele (TESLA GARDEN, Lukov 23), avšak na každém z nich je jiná výše příjmu. Na potvrzení na č.l. 17 spisu je zřejmé, že výše příjmu byla přepsána na 48 000 Kč měsíčně, na potvrzení na rubové straně tohoto č.l. je částka 48 000 přeškrtnuta a je opraveno na 32 000 Kč. Není však uvedeno, kdo částku opravil, kdy na č. l. 18 spisu je opět uvedena částka 32 000 Kč. 10. Z lustrace žalovaného v systému ISAS zdejšího soudu bylo zjištěno, že proti žalovanému byla v roce 2014 zahájena celkem 3 exekuční řízení, roce 2015 byla taktéž zahájena 3 exekuční řízení a po jednom exekučním řízení bylo zahájeno v letech 2017 a 2019. 11. Po právní stránce soud žalobou uplatněný nárok posoudil následujících ustanovení zákona č. 89/2012, občanského zákoníku (dále též jen„ o. z.“) účinného od 1. 1. 2014. <i>12. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>13. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.</i> <i>14. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>15. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).</i> <i>16. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.</i> <i>17. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinného od 1. 12. 2016 (dále též jen„ ZoSÚ“), je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.</i> <i>18. Podle § 84 odst. 2 ZoSÚ spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.</i> <i>19. Dle § 86 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. P