7 C 59/2023-27 — Okresní soud v Třebíči

Podanou žalobou (ve formě návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou zdejšímu soudu dne 23. 12. 2022 se žalobkyně domáhala vydání rozsudku, jímž bude žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 27 993 Kč s příslušenstvím ve formě zákonných úroků z prodlení z titulu dosud nesplněné povinnosti žalovaného vyplývající ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně ([právnická osoba]) a žalovaným dne 25. 7. 2018. Na základě této smlouvy byl žalovanému právní předchůdkyní žalobkyně poskytnut spotřebitelský úvěr na bydlení až do částky 1 440 000 Kč. Úvěr byl postupně čerpán a dne 22. 7. 2020 byl vyčerpán v plné výši. K zajištění pohledávky z této smlouvy byla uzavřena dne 24. 5. 2019 zástavní smlouva na nemovitost ve vlastnictví žalovaného. V zástavní smlouvě byla sjednána smluvní pokuta za porušení povinnosti zpřístupnit na výzvu zástavního věřitele (právní předchůdkyně žalobkyně) zástavu. Žalovaný však předmět zástavy v termínu 4. 11. 2022 nezpřístupnil a žalobkyně proto požaduje úhradu smluvní pokuty ve výši 2% z dosud neuhrazené jistiny úvěru. V souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen„ o. s. ř.“), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (žalobkyně), resp. ohledně tohoto postupu soudu neměli námitky, přestože byli vyzváni k vyjádření (§ 101 odst. 4 o. s. ř.) – žalovaný. Při svém rozhodování vycházel soud z následujících listinných důkazů předložených žalobkyní: smlouva o úvěru ze dne 25. 7. 2018, zástavní smlouva k nemovitým věcem ze dne 24. 5. 2019, výzva ke zpřístupnění předmětu zástavy ze dne 13. 10. 2022, výzva k úhradě smluvní pokuty ze dne 9. 11. 2022, výzva k úhradě smluvní pokuty (předžalobní upomínkou) ze dne 15. 12. 2022, podací lístky, poštovní podací arch, protokol o provedené kontrole stavu zástavy, žádosti o čerpání hypotečního úvěru, výpis z [list vlastnictví], vyrozumění o postoupení pohledávek ze dne 11. 8. 2022, dodejka, smlouva o postoupení pohledávky ze dne 10. 8. 2022, souhrnný výpis pohybů na účtu a výzva ke splacení hypotečního úvěru ze dne 13. 5. 2022. Z provedených důkazů a skutkových tvrzení žalobkyně soud zjistil, že mezi účastníky byla dne 25. 7. 2018 uzavřena smlouva o úvěru. Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr v celkové 1 440 000 Kč. V článku 4. odst. 4.1 úvěrové smlouvy bylo sjednáno zajištění dluhu v podobě zástavního práva na nemovitosti, a sice pozemku p. [číslo] v k.ú. [obec] na Moravě. Dne 24. 5. 2019 byla mezi stejnými účastníky uzavřena zástavní smlouva na předmětnou nemovitost. V bodě 4.1, písm. h) zástavní smlouvy se zástavce (žalovaný) zavázal zpřístupnit zástavu na výzvu zástavního věřitele ([právnická osoba]) jeho zástupci pro sjednané účely. V bodě 5.1 zástavní smlouvy byla pro případ porušení závazků stanovených touto smlouvou smluvní pokuta ve výši 2% z dosud nesplacené jistiny úvěru. Výzvou ze dne 13. 5. 2022 byl žalovaný vyzván ke splacení celého úvěru, splatná částka činila celkem 1 418 255,46 Kč. Dopisem ze dne 11. 8. 2022 byl žalovaný vyrozuměn o postoupení pohledávky na žalobkyni. Dopisem ze dne 13. 10. 2022 (odeslaným téhož dne) byl žalovaný vyzván ke zpřístupnění zástavy dne 4. 11. 2022 mezi 12:00 a 14:00 hodin. Z protokolu o provedené kontrole stavu zástavy vyplývá, že uvedeného dne nikdo zástupci žalobkyně neotevřel. Dopisem ze dne 9. 11. 2022 (odeslaným téhož dne) byl žalovaný vyzván k zaplacení smluvní pokuty ve výši 27 993 Kč nejpozději do 9. 12. 2022. Dne 15. 12. 2022 byla žalovanému zaslána předžalobní výzva. Po právní stránce soud žalobou uplatněný nárok posoudil podle zákona [číslo] občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 (dále též jen o. z.), a to zejména podle ust. § 2395 o. z. upravující smlouvu o úvěru, podle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok. <i>Podle ustanovení § 1810 o. z. se ustanovení tohoto dílu použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen„ spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé.</i> <i>Podle ustanovení § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.</i> <i>Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.</i> Na základě listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k závěru, že žaloba je v převážné části důvodná. V řízení bylo prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla platně uzavřena úvěrová smlouva a v návaznosti na ni také zástavní smlouva. V zástavní smlouvě byla platně sjednána smluvní pokuta za porušení povinnosti zástavce, tj. žalovaného. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný porušil povinnost dle zástavní smlouvy spočívající v nezpřístupnění předmětu zástavy. Pohledávka ze smluvní pokuty byla na Žalobykni řádně postoupena a žalovanému bylo postoupení pohledávky písemně oznámeno. Žalobkyně žalovaného k úhradě smluvní pokuty řádně vyzvala, a to ve lhůtě do 9. 12. 2022. Ve smlouvě je však splatnost smluvní pokuty sjednána ve lhůtě 30 dnů od doručení oznámení o uplatnění nároku na zaplacení smluvní pokuty. S ohledem na tuto skutečnost soud vyhověl žalobě v rozsahu specifikovaném ve výroku I. tohoto rozsudku, avšak žalobu částečně zamítl ohledně zákonného úroku z prodlení. Splatnost smluvní pokuty totiž nenastala dne 9. 12. 2022, ale až dne 14. 12. 2022, neboť zásilka obsahující výzvu k zaplacení smluvní pokuty byla žalovanému odeslána dne 9. 11. 2022 a dle ust. § 573 o.z. lze očekávat, že se do jeho dispozice dostala nejdříve v pondělí dne 14. 11. 2022. Splatnou se tedy stala dne 14. 12. 2022 a žalovaný se ocitl v prodlení až ode dne 15. 12. 2022. Výše zákonných úroků z prodlení přitom odpovídá ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění platném k prvnímu dni prodlení žalovaného. O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci obsažené v ustanovení § 142 odst. 3 o.s.ř., dle kterého i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části. Důvody hodné zvláštního zřetele opodstatňující mimořádnou aplikaci ustanovení § 150 o.s.ř. soud v projednávaném případě neshledal, tedy ve věci plně úspěšné žalobkyni přiznal proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení, vyčíslenou jako součet následujících položek: soudní poplatek ve výši 1 120 Kč, odměna advokáta ve smyslu ustanovení § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“) ve výši 3 x 2 220 Kč za tři poskytnuté úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání soudu týkající se věci samé, předžalobní výzva k plnění), celkem 6 660 Kč, 3 x 300 Kč jako paušální částky náhrady výdajů podle ustanovení § 13 odst. 4 AT příslušející jednotlivě za shora uvedené úkony právní služby, celkem 900 Kč. Shora přiznané náklady řízení (s výjimkou zaplaceného soudního poplatku jako hotového výdaje) jsou dále navýšeny o 21 % jako částku odpovídající sazbě daně z přidané hodnoty, neboť právní zástupkyně žalobkyně je coby registrovaný plátce daně z přidané hodnoty povinna tuto daň odvést dle zvláštního právního předpisu. Způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokátky žalobkyně nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř.; lhůta k jejich úhradě vychází z ustanovení § 160 odst. 1 téhož právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení.