2 C 22/2024-22 — Okresní soud v Třebíči

Podanou žalobou domáhal se žalobce stanovení povinnosti žalovanému zaplatit mu částku ve výši 447 284,64 Kč s dalším příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru uzavřené mezi žalobcem a žalovaným jako smluvními stranami dne 17. 2. 2022, č. GNN134413219. Dle úvěrové smlouvy činila jistina úvěru 500 000 Kč a žalovaný se zavázal podle smlouvy tento úvěru splácet formou 96 měsíčních splátek ve výši 6 792 Kč měsíčně, splatných vždy k 17 dni v měsíci. Podle odst. 5.1 smlouvy byly též sjednány smluvní úroky ve výši 6,90 % ročně z dosud nesplacené části čerpané jistiny. Jelikož žalovaný nesplatil žádnou splátku za měsíce duben, květen a červen 2023, využil žalobce svého práva vyplývajícího z odst. 7.1.1. Podmínek poskytování hotovostních úvěru v mBank, a od smlouvy odstoupil, čímž se stal dluh splatný ke dni 20. 6. 2023. Žalovaný tak dluží na jistině částku 447 284,64 Kč, dále neuhrazený úrok podle smlouvy z jednotlivých anuitních splátek ve výši 10 189,12 Kč, neuhrazený úrok z jednotlivých splátek jistiny po splatnosti za období od 21. 6. 2023 zkapitalizovaný ke dni 22. 2. 2024 ve výši 58 028,51 Kč, spolu s úrokem ve výši 6,90 % ročně z částky 447 284,64 Kč od 23. 2. 2024 do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení z částky 447 284,64 Kč od 23. 2. 2024 do zaplacení.Soud za splnění předpokladů ustanovení § 115a občanského soudního řádu ve věci rozhodoval bez nařízení jednání, přičemž při právním hodnocení věci vycházel toliko z předložených listin (žádosti o poskytnutí hotovostního úvěru Půjčky Pro – konsolidace ze dne 11. 2. 2022, smlouvy o hotovostním úvěru „Půjčka Pro“ č. GNN134413219/2022, potvrzení o platbě ze 4. 1. 2023, smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , Podmínek o poskytování hotovostních úvěru v mBank, výpisu z úvěrového účtu, úrokového lístku mBank, smlouvy o vedení účtu u mBank ze dne 11. 2. 2022, potvrzení o zřízení účtu, výpisů z běžného účtu žalovaného, informací o pojištění vkladů, historie úvěru, potvrzení o výši pracovního příjmu, výzvy k uhrazení dlužné částky /odstoupení od smlouvy ze dne 20. 6. 2023, výzvy k úhradě dluhu ze dne 23. 2. 2024) a nezpochybněných skutkových tvrzení obsažených v podané žalobě. Žalobce s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasil výslovně, žalovaný tím, že proti tomu postupu neměl námitky, ačkoliv byl vyzván k vyjádření se podle § 101 odst. 4 o. s. ř.Po jejich zhodnocení učinil následující závěry o skutkovém stavu věci:V řízení zůstalo nesporným, že žalovaný jako úvěrovaný uzavřel se žalobcem dne 11. 2. 2022 smlouvu o úvěru č. GNN134413219/2022 podle § 2395 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., na základě níž úvěrující poskytl úvěrovanému částku ve výši 500 000 Kč za sjednaný úrok ve výši 6,9 % z jistiny. Úvěr měl být úvěrovaným splácen v 96 měsíčních splátkách po 6 792 Kč. Následně však žalovaný neplnil své smluvní povinnosti ze smlouvy vyplývající, tedy především řádně čerpaný úvěr sjednaným způsobem nesplácel, když neuhradil žádnou ze splátek ze měsíce duben, květen a červen 2023, načež žalobce od smlouvy odstoupil a úvěr zesplatnil a vyzval žalovaného k úhradě nesplacené části úvěru. Nesporným je nakonec i tvrzení žalobce o výši dluhu žalovaného vyplývajícího z historie úvěru č. GNN , tel. číslo, Před uzavřením úvěrové smlouvy žalobce prostřednictvím výpisů z bankovních účtů žalovaného, a to za období listopad a prosinec 2021 a leden 2022, a z potvrzení zaměstnavatele žalovaného ze dne 3. 2. 2022 ověřil schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet.Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.Ačkoli žalobce nesporně dostál svým povinnostem, jež mu ukládá ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku, resp. svým povinnostem smluvním, žalovaný přes kvalifikovanou výzvu do dnešního dne řádně neuhradil splatnou jistinu úvěru a dostal se tak do prodlení se splněním peněžitého závazku. V důsledku této skutečnosti je žalovaný kromě nesplacené jistiny úvěru a sjednaného úroku povinen hradit i tzv. „zákonný“ úrok z prodlení v návaznosti na ustanovení § 1970 občanského zákoníku.O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci obsažené v ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Důvody hodné zvláštního zřetele opodstatňující mimořádnou aplikaci ustanovení § 150 občanského soudního řádu soud v projednávaném případě neshledal, tedy ve věci plně úspěšnému žalobci přiznal proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení, vyčíslenou jako součet následujících položek:1. soudní poplatek ve výši 17 892 Kč,2. odměna advokáta ve smyslu § 7 bodu 6. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ve výši 3 x 10 100 Kč za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání soudu týkající se věci samé, předžalobní výzva),3. 3 x 300 Kč jako paušální částky náhrady výdajů podle ustanovení § 13 odst. 4 advokátního tarifu příslušející jednotlivě za shora uvedené úkony právní služby.Shora přiznané náklady řízení (s výjimkou zaplaceného soudního poplatku jako hotového výdaje) jsou dále navýšeny o 21 % jako částku odpovídající sazbě daně z přidané hodnoty, neboť právní zástupce žalobce je coby registrovaný plátce daně z přidané hodnoty povinen tuto daň odvést dle zvláštního právního předpisu.Způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalobce nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu; lhůta k jejich úhradě vychází z ustanovení § 160 odst. 1 téhož právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení.