2 C 46/2024-24 — Okresní soud v Třebíči

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou zdejšímu soudu dne 30. 4. 2024 se žalobkyně domáhá, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku v celkové výši 30 862,02 Kč představující nesplacenou jistinu úvěru, náklady na vymáhání, smluvní pokutu, sjednané poplatky a poplatky za pojištění, a příslušenství představující smluvní a zákonný úrok z dlužné částky, a to z titulu žalovanou nesplněných povinností vyplývajících z obsahu smlouvy o revolvingovém úvěru uzavřené dne 31. 8. 2023 mezi žalobkyní a žalovanou. Žalované byla poskytnuta částka v celkové výši 30 049 Kč. Poskytnutá částka včetně poplatků měla být splácena ve výši 4 % z aktuální dlužné částky, a to vždy do 20. dne v měsíci. V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaná uhradila celkem částku 1 916,44 Kč. Vedle dlužné jistiny ve výši 29 839,48 Kč, žalobkyně požaduje neuhrazené poplatky ve výši 78 Kč, poplatky za pojištění ve výši 144,54 Kč, náhradu nákladů na vymáhání ve výši 300 Kč, smluvní pokutu ve výši 500 Kč, celkem tedy 30 862,02 Kč. Dále žalobkyně požaduje smluvní úroky v kapitalizované podobě ve výši 3 184,84 Kč za období od 24. 1. 2024 do 30. 4. 2024 a dále plynoucí ve výši 15 % ročně z částky 29 839,48 Kč od 1. 5. 2024 do zaplacení a zákonné úroky ve výši 14,75 % ročně v kapitalizované podobě ve výši 1 047,11 Kč od 7. 2. 2024 do 30. 4. 2024 a dále plynoucí z částky 30 862,02 Kč od 1. 5. 2024 do zaplacení., právnická osoba, výzvě soudu žalobkyně doplnila žalobu písemným podáním ze dne 4. 11. 2024, které se týkalo posouzení úvěruschopnosti žalované žalobkyní s tím, že žalobkyně prověřila bonitu žalované jako spotřebitele zjišťováním jejího kreditního skóre, v jehož rámci je oddělením úvěrových rizik posuzována příjmová a výdajová stránka a dále jsou přezkoumávány informace od klienta o proměnných jako např. věk, vzdělání, zdroj příjmů, způsob bydlení, počet dětí apod. Žalovaná uvedla, že je zaměstnanec s příjmem 16 000 Kč měsíčně čistého, současně příjmy ostatních členů domácnosti činí 40 000 Kč, přičemž minimální měsíční výdaje domácnosti činí 24 000 Kč. Pro tento účel je podle žalobkyně využíván statistický model, jehož výstupem je pravděpodobnost dodržení úvěrových závazků ze strany klienta. Žalobkyně dále lustrovala žalovanou v registrech SOLUS (bez negativní informace), MVCR (ověřeno) a CEE (bez záznamu). Na základě uvedených zjištění žalobkyně shledala žalovanou schopnou splácet předmětný revolvingový úvěr.3. Žalovaná se na výzvu soudu k žalobě nevyjádřila., právnická osoba, souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (žalobkyně), resp. ohledně tohoto postupu neměli námitky, přestože byli vyzváni k vyjádření – žalovaná (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).5. Soud při posouzení důvodnosti žaloby vycházel z listin předložených žalobkyní, na základě nichž vzal za prokázané, že mezi žalobkyní jako úvěrujícím a žalovanou jako úvěrovaným byla dne 31. 8. 2023, uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru, na základě níž žalobkyně poskytla žalované úvěr č. , hodnota, ve výši 30 049 Kč, když tato částka byla téhož dne žalovanou čerpána na nákup zboží Apple iPhone 14 Pro 256 GB Gold zlatý a dalšího zboží. Uvedenou částku měla žalovaná splácet měsíčními splátkami ve výši 4 % z dlužné částky, vždy k 20. dni v měsíci žalobkyni od jejího poskytnutí. Konečná celková částka, kterou měla žalovaná žalobkyni vrátit, činila 55 656 Kč, představující vedle jistiny úvěru, úroky a náklady související s tímto úvěrem. Žalobkyně při hodnocení bonity klienta vycházela z údajů, které jí měla žalovaná poskytnout před uzavřením smlouvy. Ve smlouvě byly sjednány pro případ prodlení s úhradou splátek - poplatek nákladů vynaložených v souvislosti s upomínáním, smluvní pokuta a zákonný úrok z prodlení.6. Ze sdělení žalobkyně vyplývá, že žalovaná na jistině vyčerpala celkem částku 30 049 Kč a na svůj dluh uhradila celkem 1 916,44 Kč.7. Žalobkyně žalovanou výzvou ze dne 23. 1. 2024 sdělila žalované, že z důvodu zahájení insolvenčního řízení byl poskytnutý úvěr zesplatněn a současně vyzvala žalovanou ke splacení celého úvěru v částce 32 018 Kč ve lhůtě do 14 dnů ode dne pravomocného usnesení o odmítnutí nebo zamítnutí insolvenčního návrhu.8. Po právní stránce soud žalobou uplatněný nárok posoudil následujících ustanovení zákona č. 89/2012, občanského zákoníku (dále též jen „o. z.“) účinného od 1. 1. 2014.9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 (dále též jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.10. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.11. Podle § 2001 o. z. od smlouvy lze odstoupit, ujednají-li si to strany, nebo stanoví-li tak zákon.12. Podle § 2002 o. z. poruší-li strana smlouvu podstatným způsobem, může druhá strana bez zbytečného odkladu od smlouvy odstoupit. Podstatné je takové porušení povinnosti, o němž strana porušující smlouvu již při uzavření smlouvy věděla nebo musela vědět, že by druhá strana smlouvu neuzavřela, pokud by toto porušení předvídala; v ostatních případech se má za to, že porušení podstatné není.13. Podle § 1970 o. z. věta první po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný.14. Podle ust. § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.15. Podle ust. § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.16. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále též jen „ZoSÚ“), je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.17. Podle § 84 odst. 2 ZoSÚ spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.18. Dle § 86 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.19. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.20. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je zčásti důvodná a zčásti nedůvodná.21. Mezi žalobkyní a žalovanou došlo k uzavření smlouvy o úvěru, a to jako smlouvy spotřebitelské ve smyslu § 1810 o. z. Na základě této smlouvy byl žalované poskytnut úvěr (§ 2 odst. 1 ZoSÚ) ve výši 30 049 Kč za výše specifikovaných smluvních podmínek.22. Soud však dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je ve smyslu § 87 odst. 1 ZoSÚ neplatná, neboť žalobkyně neposoudila s odbornou péčí schopnost žalované úvěr splácet, resp. poskytla žalované úvěr za okolností, z nichž nebylo možno dovodit, že žalovaná bude schopna úvěr splácet.23. Soud přitom vycházel nejen ze znění výše citovaných právních předpisů, ale i z relevantní judikatury Nejvyššího a Ústavního soudu. V rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 (dostupném na www.nsoud.cz), Nejvyšší soud konstatoval, že „povinnost posouzení úvě