21 C 27/2023-129 — Okresní soud v Třebíči

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne 9. 6. 2023 se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení částky 13 000 Kč, představující platby, kterými převedla uvedenou částku ze svého bankovního účtu č. ú. 2001509107/2010 na bankovní účet žalované č. ú. , tel. číslo, /, Anonymizováno, . Žalobkyně přitom dle žalobních tvrzení nebyla se žalovanou v žádném právním vztahu, na základě kterého by žalované vznikl nárok na výše uvedenou částku. Žalobkyně byla k úhradě pohledávky vyzvána předžalobní výzvou.2. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne 21. 6. 2023 se žalobkyně domáhala též po žalované zaplacení částky 160 606 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že tuto celkovou částku převedla ze svého bankovního účtu č. ú. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, na bankovní účet žalované č. ú. , tel. číslo, /0300, a to v jednotlivých platbách od 22. 6. 2020 do 22. 10. 2020. Žalobkyně přitom dle žalobních tvrzení nebyla se žalovanou v žádném právním vztahu, na základě kterého by žalované vznikl nárok na uvedené finanční prostředky. V souladu s § 2993 a násl. občanského zákoníku má žalobkyně nárok na vrácení toho, co plnila, když mezi žalobkyní a žalovanou v době plnění neexistoval platný závazek. Žalovaná byla k úhradě pohledávek vyzvána předžalobní výzvou právního zástupce žalobkyně ze dne 5. 6. 2023, která byla žalované doručena dne 6. 6. 2023. Do dne podání žaloby však ničeho neuhradila.3. Žalovaná se k žalobním návrhům vyjádřila shodně v podáních ze dne 16. 9. 2023 tak, že s žalovaný nárok není dán. Žalovaná uvedla, že existoval smluvní vztah mezi pane , jméno FO, , narozeným 18. 1. 1958, bytem , adresa, a paní , jméno FO, , narozenou , datum, , bytem , jméno FO, , Anonymizováno, , , adresa, , k plnění ve vztahu k žalované za užívání nemovitostí - domu č.p. 261, rodinný dům, stojící na pozemku p. č. st. 633 a pozemku p. č. 519/60, to vše zapsáno na LV č. , hodnota, v k. ú. , adresa, , obec , adresa, , vedeném Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, -východ. Výše uvedené plnění za užívání nemovitostí bylo stanoveno nájemní smlouvou ze dne 23. 4. 2019 ve výši 26 000 Kč. Mezi manželi a žalovanou zůstává podle žalované sporným, zda manželé hradili za užívání nemovitosti na základě nájemní smlouvy nebo z jiného právního důvodu, avšak to je pro toto řízení irelevantní. Po dobu více než roku a půl bylo manželi plnění hrazeno v relativně pravidelných intervalech a v ujednané výši, a to právě prostřednictvím žalobkyně, neboť pan , jméno FO, je jednatelem žalobkyně, a tedy utváří její vůli. O tom, že se jednalo o jednání mezi vzájemném srozumění rovněž svědčí i vzájemná komunikace mezi žalovanou a manželi, kdy dochází vždy k urgenci dlužné částky ze strany žalované ve vztahu k manželům a v návaznosti na to je žalobkyní zasíláno na účet žalované dlužné plnění. Jestliže byly žalobkyní hrazeny jednotlivé částky v pravidelných intervalech, kdy však není den úhrady každý měsíc totožný a rovněž se často liší i hrazené částky, nemůže se jednat ani o chybu při zadávání pravidelných plateb v rámci internetového bankovnictví, nýbrž o vědomé jednání. Rovněž v poznámce je uvedeno vždy „, jméno FO, “, tudíž i z této poznámky podle žalované plyne, že tento jednal ve vlastní osobní záležitosti, nikoliv záležitosti společnosti. Žalovaná dále uvádí, že mezi manželi a žalovanou probíhá vícero sporů, mimo jiné též u Okresního soudu Praha-východ, který je veden pod sp. zn. 36 C 224/2022 a jehož předmětem je neoprávněnost výpovědi z nájmu domu, který dodnes manželé užívají, žalované za jeho užívání ničeho nehradí a odmítají jej opustit. Žalovaná zakoupila předmětnou nemovitost v , adresa, z důvodu, že jí o to manželé požádali s odůvodněním, že v ní chtějí bydlet, a to v době, kdy žalovaná měla s manželi přátelské vztahy. Za tímto účelem si žalovaná sjednala hypoteční úvěr u banky, jehož výše měsíčních splátek byla téměř ve stejné výši jako ujednané plnění. Z tohoto důvodu se mezi stranami vždy hovořilo nikoliv o nájemném, ale jako o hypotéce. Měsíční plnění ve výši 26 000 Kč za užívání nemovitosti bylo hrazeno žalobkyní, a to na pokyn , jméno FO, – jednatele žalobkyně, který utvářel její vůli a hradil výše uvedené splátky v souladu s ujednáním po dobu zhruba jednoho roku zcela vědomě a žalobkyně tak plnila dluhy vyplývající z ujednání stran za manžele jako fyzické osoby. Žalovaná tak odmítá tvrzení žalobkyně, že v daném případě šlo o bezdůvodné obohacení, když existoval spravedlivý důvod, pro který bylo plněno ze strany žalobkyně a nejedná se o žádný omyl. Manželé tak plnili svůj dluh vůči žalované prostřednictvím třetí osoby – žalobkyně. V případě, že by důvod plnění skutečně odpadl, bylo by nutno podle žalované vypořádat vztahy mezi manželi a žalovanou, nikoliv mezi žalobkyní a žalovanou, neboť dluh plnili manželé. Žalobkyně tak podle žalované vymáhá své poskytnuté plnění po nesprávné osobě a žalovaná proto žalovaná namítá nedostatek pasivní věcné legitimace. Ze všech okolností případu je zřejmé, že žalobkyně vědomě plnila nedluh a hradila dluh za manžele ze vztahu, jehož nebyla součástí. Z výše uvedených důvodů navrhuje, aby soud žalobu jako zcela nedůvodnou zamítl.4. V replice k vyjádření žalované žalobkyně uvádí, že jednotlivé hrazené částky byly splátkami hypotéky, přitom nebyly hrazeny jako plnění za užívání nemovitostí manželi ve prospěch žalované, nýbrž za účelem hrazení splátek hypotečního úvěru s cílem následného převodu nemovitosti na manžele, resp. na paní , jméno FO, . Uvedené vyplývá nejen s whatsappové komunikace mezi účastníky, kdy je hovořeno o hypotéce, resp. splátkách, konečně pak z vlastního jednání žalované, která sama učinila prohlášení ve formě notářského zápisu a následně uzavřela smlouvu o smlouvě budoucí darovací. Pakliže zároveň manželé nemovitosti užívají a užívali, činí a činili tak vždy výlučně na základě nájemní smlouvy z května 2019, která je (či měla být) právním titulem pro užívání nemovitosti do okamžiku jejího převodu. Manželé, resp. paní , jméno FO, měli nabýt výlučné vlastnické právo k nemovitosti. Žalobkyně nesouhlasí s tvrzením žalované, že stála vně právního vztahu mezi manželi a žalovanou, ale naopak byla jeho součástí, když plnila hypoteční splátky za manžele, neboť tito k tomu neměli finanční prostředky, neboť žalovaná s tímto souhlasila a po celou dobu plnění toto pravidelně přijímala. Z tohoto důvodu v dané věci se podle žalobkyně nemůže jednat o vědomé plnění nedluhu, neboť žalobkyně plnila uvedený dluh proto, že k tomu byla povinna. Podle žalobkyně tak mezi zmíněnými osobami existoval čtyřstranný právní vztah, dohoda o úhradě hypotéky, na základě kterého žalobkyně přímo plnila svůj dluh. Pakliže žalovaná od všech písemně zachycených dohod stran směřujících k nabytí vlastnického práva nemovitosti manželi následně odstoupila, odpadl právní důvod, na základě kterého byla hypotéka žalobkyní hrazena, neboť tím pozbyla platnosti a účinnosti i uvedená dohoda o úhradě hypotéky, čímž na straně žalované vzniklo bezdůvodné obohacení.5. V návaznosti na návrh žalované a po vyjádření žalobkyně soud usnesením ze dne 18. 10. 2023, č.j. 21 C 27/2023-67, spojil řízení ve věcech vedených u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 21 C 27/2023 a pod sp. zn. 18 C 30/2023 ke společnému řízení, přičemž tyto jsou nadále vedeny pod sp. zn. 21 C 27/2023. Toto usnesení nabylo právní moci dne 19. 10. 2023.6. Z provedených důkazů při jednáních soudu vzal soud za prokázané, že jednatelem žalobkyně je pan , jméno FO, , nar. 18. 1. 1958, když tento zastupuje žalobkyni samostatně. Z výpisu bankovního účtu žalované, vedeného u ČSOB, a. s., č. , č. účtu, vyplývá, že na tento účet byly z účtu žalobkyně vedeného u FioBanky, č. , č. účtu, , zasílány platby, a to dne 22. 10. 2020 ve výši 13 000 Kč, dne 6. 10. 2020 ve výši 26 000 Kč, dne 24. 9. 2020 ve výši 13 000 Kč, dne 22. 9. 2020 ve výši 13 000 Kč, dne 27. 8. 2020 ve výši 13 000 Kč, dne 19. 8. 2020 ve výši 13 000 Kč, dne 6. 8. 2020 ve výši 26 000 Kč, dne 20. 7. 2020 ve výši 13 000 Kč, dne 22. 6. 2020 ve výši 13 000 Kč, dne 11. 6. 2020 ve výši 13 000 Kč, dne 16. 3. 2020 ve výši 26 000 Kč, dne 14. 2. 2020 ve výši 26 000 Kč, dne 15. 1. 2020 ve výši 26 000 Kč, dne 16. 12. 2019 ve výši 26 000 Kč, dne 15. 11. 2019 ve výši 26 000 Kč, dne 15. 10. 2019 ve výši 26 000 Kč, dne 13. 9. 2019 ve výši 26 000 Kč, dne 9. 8. 20219 ve výši 26 000 Kč, dne 10. 7. 2019 ve výši 26 000 Kč, dne 12. 6. 2019 ve výši 26 000 Kč, dne 9. 5. 2019 ve výši 26 000 Kč a dne 23. 4. 2019 ve výši 14 000 Kč s tím, že u těchto plateb bylo vždy uvedeno jméno „, jméno FO, , jméno FO, “. Dále z účtu žalobkyně vedeného u FioBanky výše uvedeného vyplývá, že dne 4. 7. 2020 byly provedeny dvě platby, a to ve výši 2 570 Kč a 15 036 Kč zaslané na účet č. , č. účtu, Finančního úřadu, přičemž u těchtoplateb byla uvedena poznámka Rydlová Nina – daň z nemovitosti a Rydlová Nina – pokuta, daň. Ze smlouvy o nájmu nemovitosti uzavřené dne 23. 4. 2019 vyplývá, že touto smlouvou se zavázala žalovaná, jakožto vlastník a pronajímatel pronajm