5 C 127/2024-79 — Okresní soud v Třebíči

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 27. 9. 2023 domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 171 450,18 Kč s příslušenstvím z titulu splnění závazku ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným. Žalobu odůvodnil tím, že mezi právním předchůdcem žalobce , právnická osoba, . a žalovaným byla dne 29. 1. 2020 uzavřena smlouva o úvěru č. , Anonymizováno, /, tel. číslo, , na základě které se právní předchůdce žalobce zavázal poskytnout žalovanému na jeho účet úvěr do výše 190 000 Kč. Žalovaný se zavázal tento úvěr splatit v pravidelných měsíčních splátkách po 3 299,50 Kč, splátky měly být hrazeny formou inkasa z účtu žalovaného. Úroková sazba byla sjednána na 13,99 % ročně. Žalovaný porušil své závazky ze smlouvy zejména tím, že se opakovaně dostal do prodlení se splátkami. Právní předchůdce žalobce proto využil svého práva vyplývajícího ze smlouvy a prohlásil úvěr za okamžitě splatný ke dni 19. 12. 2022. K tomuto dni činil dluh žalovaného na jistině dluhu a smluvních poplatcích 171 802,79 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 30. 1. 2023 byla předmětná pohledávka vůči žalovanému postoupena s účinností k 1. 2. 2023 žalobci. Žalovaný dosud žalobci tuto částku ani částečně nezaplatil a nereagoval ani na výzvu žalobce zaslanou mu před zahájením řízení.2. Žalovaný se k jednáním soudu nařízeným na 8. 8. 2024 a 24. 9. 2024 nedostavil, přestože k nim byl řádně předvolán, a nepožádal z důležitého důvodu o odročení jednání. Soud proto dle § 101 odst. 3 o.s.ř. věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti.3. Soud provedl dokazování návrhem smlouvy o úvěru č. , Anonymizováno, /, tel. číslo, , akceptací tohoto návrhu právním předchůdcem žalobce z 29. 1. 2020, všeobecnými obchodními podmínkami a ceníkem produktů a služeb právního předchůdce žalobce, protokolem o ověření úvěruschopnosti žalovaného, výpisem z účtu ohledně čerpání úvěru žalovaným, smlouvou o postoupení pohledávek mezi právním předchůdcem žalobce a žalobcem z 30. 1. 2023 včetně její přílohy a potvrzením o zaplacení úplaty a výzvou žalobce z 5. 9. 2023 včetně podacího lístku. Na základě těchto důkazů a skutkových tvrzení žalobce, jejichž správnost nebyla žalovaným v řízení zpochybněna, vzal soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobce , právnická osoba, . a žalovaným byla dle § 2395 a následujících občanského zákoníku dne 29. 1. 2020 uzavřena smlouva o úvěru č. , Anonymizováno, /, tel. číslo, , na základě které se právní předchůdce žalobce zavázal poskytnout žalovanému na jeho účet úvěr do výše 190 000 Kč. Žalovaný se zavázal tento úvěr splatit v pravidelných měsíčních splátkách po 3 299,50 Kč, splátky měly být hrazeny formou inkasa z účtu žalovaného. Úroková sazba byla sjednána na 13,99 % ročně. Úvěruschopnost žalovaného byla před uzavřením smlouvy zkoumána na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného deklarovaných v protokolu o ověření úvěruschopnosti žalovaného. Právní předchůdce žalobce podléhá dohledu ČNB, která je odborníkem a relevantním subjektem, který může tento proces hodnotit a kontrolovat a soud proto nemá pochyb o tom, že úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy byla zkoumána dostatečně. Žalovaný porušil své závazky ze smlouvy zejména tím, že se opakovaně dostal do prodlení se splátkami. Právní předchůdce žalobce proto využil svého práva vyplývajícího ze smlouvy a prohlásil úvěr za okamžitě splatný ke dni 19. 12. 2022. K tomuto dni činil dluh žalovaného na jistině dluhu a smluvních poplatcích 171 802,79 Kč, přičemž co do výše vychází žalobou uplatněný nárok z obchodních knih právního předchůdce žalobce vedených certifikovaným bankovním softwarem, o jehož správnosti nemá soud pochyb. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 30. 1. 2023 byla předmětná pohledávka vůči žalovanému postoupena s účinností k 1. 2. 2023 žalobci. V souladu s konstantní soudní judikaturou přísluší žalobci až do splacení úvěru rovněž právo na zaplacení smluvních úroků uvedených ve smlouvě a soud proto žalobci rovněž tyto úroky přiznal. Žalovaný se rovněž vůči právnímu předchůdci žalobce a následně vůči žalobci ocitl v prodlení se splněním peněžitého dluhu a žalobci tak dnem následujícím po splatnosti úvěru vzniklo dle § 1968 a § 1970 občanského zákoníku právo na zaplacení úroků z prodlení vedle plnění, přičemž žalobcem uplatněný nárok odpovídá ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. i repo sazbě ČNB platné k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí. Soud proto žalobě ve věci samé včetně žalobcem požadovaného příslušenství pohledávky jako důvodné vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit přiznanou částku s příslušenstvím v obecné třídenní lhůtě k plnění dle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť neshledal důvody pro případné výjimečné stanovení lhůty delší nebo umožnění plnění žalovanému ve splátkách.4. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého ve věci plně úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení, a to zaplaceného soudního poplatku ve výši 6 859 Kč, odměny advokáta ve výši 39 900 Kč za pět hlavních úkonů (převzetí a příprava zastoupení, zaslání výzvy žalovanému obsahující skutkový i právní rozbor věci před zahájením řízení, podání žaloby a účast na dvou jednáních soudu dne 8. 8. 2024 a 24. 9. 2024) po 7 980 Kč dle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění, pět paušálních náhrad po 300 Kč dle § 13 odst. 3 téže vyhlášky a 21 % DPH z odměny a náhrad ve výši 8 694 Kč, neboť zástupce žalobce osvědčením o registraci plátce DPH prokázal, že je plátcem této daně. Pokud žalobce požadoval přiznání odměny a paušální náhrady za další úkon právní služby spočívající v písemném podání ze dne 3. 9. 2024, pak toto podání není dle názoru soudu hlavním úkonem právní služby dle § 11 odst. 1 téže vyhlášky, neboť se jednalo pouze o doplnění skutkových tvrzení, přičemž žalobci nic nebránilo v tom, aby tato skutková tvrzení uvedl již v žalobě, a přiznání odměny a paušální náhrady za polovinu smluvní odměny za úkony spočívající v tom, že žalobce zaslal dodatečně listinné důkazy nepřipojené k žalobě, a pouhé sdělení nesouhlasu s projednáním a rozhodnutím věci v nepřítomnosti žalobce, pak dle názoru soudu rovněž nelze tato podání považovat za úkon právní služby ve smyslu ustanovení § 11 odst. 2 téže vyhlášky. Ze všech důvodů uvedených shora proto soud žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení ve výši 56 953 Kč a uložil žalovanému tyto náklady zaplatit rovněž v obecné třídenní lhůtě k plnění.