5 C 340/2023-20 — Okresní soud v Třebíči

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 17. 8. 2023 domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 29 834 Kč s příslušenstvím a náklady vymáhání z titulu splnění závazku ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným. Žalobu odůvodnil tím, že mezi právním předchůdcem žalobce , právnická osoba, a žalovaným byla dne 9. 9. 2022 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, , na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 25 000 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly obchodní podmínky právního předchůdce žalobce. Žalovaný se zavázal úvěr včetně sjednaného úroku ve výši 5 415 Kč odpovídajícímu úrokové sazbě 263,53% ročně právnímu předchůdci splatit do 30 dnů od poskytnutí úvěru, tedy do 9. 10. 2022. Pro případ prodlení žalovaného se splněním tohoto závazku byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1% z dlužné jistiny za každý den prodlení, přičemž v tomto řízení žalobce požaduje pouze zaplacení smluvní pokuty ve výši 4 425 Kč odpovídající sjednané smluvní pokutě do 5. 4. 2023. Úvěruschopnost žalovaného byla právním předchůdcem žalobce zkoumána na základě údajů v insolvenčním rejstříku a nebankovních registrů klientských informací. Na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek mezi právním předchůdcem žalobce a žalobcem ze dne 8. 12. 2022 byla předmětná pohledávka vůči žalovanému postoupena žalobci a postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno. Žalovaný dosud svoje závazky vyplývající z předmětné smlouvy ani částečně nesplnil a nereagoval ani na výzvu žalobce zaslanou jí před zahájením řízení.2. Žalobce i žalovaný souhlasili s projednáním a rozhodnutím věci v jejich nepřítomnosti a soud proto dle § 115a o.s.ř. věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání.3. Soud provedl dokazování smlouvou o úvěru č. , tel. číslo, , obchodními podmínkami právního předchůdce žalobce, výpisy z účtů dokladujících verifikační platbu žalovaného a čerpání úvěru žalovaným, smlouvou o postoupení pohledávek mezi právním předchůdcem žalobce a žalobcem ze dne 8. 12. 2022 včetně jejích příloh, potvrzení o zaplacení úplaty a oznámení o postoupení pohledávky z 18. 4. 2023 a podacího archu k němu a výzvou žalobce zaslanou žalovanému z 18. 4. 2023 včetně podacího archu. Z těchto důkazů a skutkových tvrzení žalobce, jejichž správnost žalovaný v řízení nezpochybnil, vzal soud za prokázaná správná tvrzení žalobce ohledně obsahu smlouvy o úvěru uzavřené mezi jeho právním předchůdcem a žalovaným včetně tvrzení o čerpání jistiny úvěru žalovaným a řádného postoupení předmětné pohledávky na žalobce. Soud se proto musel dále zabývat otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy.4. Ze skutkových tvrzení žalobce v žalobě vyplývá, že před uzavřením předmětné smlouvy, která je nepochybně smlouvou spotřebitelskou, zkoumal právní předchůdce žalobce úvěruschopnost žalovaného pouze z údajů v insolvenčním rejstříku a nebankovních registrech, další údaje o příjmových a majetkových poměrech žalovaného vyžadovány nebyly.5. Podle § 86 odst. 1 věta druhá zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění platném ke dni uzavření předmětné smlouvy poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splatit. Podle § 87 odst. 1 stejného zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou listinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.6. Prověření úvěruschopnosti žalovaného právním předchůdcem žalobce nepovažuje soud za dostačující, a to i s přihlédnutím ke skutečnosti, že žalovaný uzavíral předmětnou smlouvu ve věku 20 roků, a nebylo proto možno předpokládat, že by v té době již od nabytí zletilosti nějaké případné dluhy v nebankovních registrech měl. O to pečlivěji měl právní předchůdce žalobce zkoumat jeho skutečné bytové, příjmové a majetkové poměry, což se však nestalo. Soud proto dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce nezkoumal úvěruschopnost žalovaného s dostatečnou odbornou péčí a dle shora citovaného ustanovení § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru mu tak přísluší pouze právo na zaplacení jistiny, která v projednávané věci činí 25 000 Kč. Dnem následujícím po splatnosti jistiny se žalovaný vůči žalobci rovněž ocitl v prodlení se splnění peněžitého dluhu, a žalobci tak dle § 1968 a § 1970 občanského zákoníku vzniklo právo na zaplacení úroků z prodlení z jistiny, přičemž žalobou uplatněný nárok na zaplacení úroků z prodlení odpovídá ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění platném k prvnímu dni prodlení i repo sazbě ČNB platné k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí. V tomto rozsahu proto soud žalobě ohledně částky 25 000 Kč a zákonného úroku z prodlení jako důvodné vyhověl. Soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 25 000 Kč s přiznaným příslušenstvím v obecné třídenní lhůtě k plnění dle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť neshledal důvody pro případné výjimečné stanovení lhůty delší nebo umožnění plnění žalovanému ve splátkách. Ve zbývající části žaloby opírající se o smluvní ujednání v neplatné smlouvě soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.7. O nákladech řízení rozhodl soud dne § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť každý z účastníků měl ve věci úspěch pouze částečný, přičemž převážně úspěšný byl v řízení žalobce, a přísluší mu tak právo na náhradu poměrné části nákladů řízení. Náklady řízení vzniklé žalobci představují soudní poplatek ve výši 1 177 Kč, odměnu advokáta ve výši 1 500 Kč za tři hlavní úkony (převzetí a příprava zastoupení, zaslání kvalifikované výzvy žalovanému před zahájením řízení a podání žaloby) po 500 Kč dle § 14b/ odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění, neboť se jedná o řízení zahájené žalobou podanou na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech a tarifní hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč, tři paušální náhrady po 100 Kč dle § 14b/ odst. 5 téže vyhlášky a 21% DPH z odměny a náhrad ve výši 378 Kč, neboť zástupce žalobce osvědčením o registraci plátce DPH prokázal, že je plátcem této daně. Celkem tak náklady řízení vzniklé žalobci činí 3 355. Žalobce byl v řízení bez příslušenství úspěšný po zaokrouhlení v 83,8% a vzniklo mu tak právo na náhradu 65,6% nákladů řízení (100 – 16,2 – 16,2), což ve finančním vyjádření odpovídá částce 2 201 Kč. Právě v této výši proto soud ve věci převážně úspěšnému žalobci právo na náhradu nákladů řízení přiznal.