5 C 44/2024-22 — Okresní soud v Třebíči

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 29. 6. 2023 domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 52 598 Kč s příslušenstvím z titulu splnění závazku ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným. Žalobu odůvodnil tím, že mezi právním předchůdcem žalobce , právnická osoba, a žalovaným byla dne 25. 3. 2021 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, , na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr, úrok z poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši 88 % ročně v celkové výši 20 453 Kč a poplatek za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč splatit v 15 měsíčních splátkách po 3 586 Kč počínaje měsícem následujícím po uzavření smlouvy. Schopnost žalovaného splácet úvěr byla ověřena z údajů v kartě zákazníka a dokladů předložených žalovaným, ze kterých bylo zjištěno z výplatných pásek žalovaného, že jeho průměrný čistý měsíční příjem činí 21 264 Kč, má uzavřenu pracovní smlouvu a celkové čisté příjmy jeho domácnosti činí 40 864 Kč, přičemž nemá jiné závazky. Žalovaný svoje závazky vyplývající ze smlouvy řádně neplnil a na splnění svých závazků z ní dosud nic nezaplatil. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022 byla předmětná pohledávka vůči žalovanému postoupena žalobci a postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Ke dni zahájení řízení tak žalovaný dlužil žalobci na jistině 30 000 Kč, na dlužních smluvních úrocích a poplatcích 22 598 Kč, na kapitalizovaných úrocích 2 601,03 Kč, na kapitalizovaných úrocích z prodlení 3 145 Kč a dále žalobci stále vzniká právo na zaplacení sjednaných smluvních úroků i zákonných úroků z prodlení. Žalovaný dosud žalobci spornou částku ani částečně nezaplatil a nereagoval ani na výzvu žalobce zaslanou mu před zahájením řízení.2. Žalobce i žalovaný souhlasili s projednáním a rozhodnutím věci v jejich nepřítomnosti a soud proto dle § 115 a/ o.s.ř. ve věci rozhodl bez nařízení jednání.3. Soud provedl dokazování smlouvou o spotřebitelském úvěru ze dne 25. 3. 2021 včetně smluvních podmínek tvořících součást této smlouvy, zákaznickou kartou žalovaného, tabulkou umoření úvěru, smlouvou o postoupení pohledávek mezi právním předchůdcem žalobce a žalobcem z 14. 12. 2022 včetně její přílohy, oznámením o postoupení pohledávky z 16. 12. 2022 včetně podacího lístku a výzvou z 1. 6. 2023 včetně podacího lístku. Z těchto důkazů a skutkových tvrzení žalobce, jejichž správnost nebyla žalovaným v řízení zpochybněna, vzal soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobce , právnická osoba, a žalovaným byla dne 25. 3. 2021 dle § 2395 a následujících občanského zákoníku uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, , na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr, úrok z poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši 88 % ročně v celkové výši 20 453 Kč a poplatek za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč splatit v 15 měsíčních splátkách po 3 586 Kč počínaje měsícem následujícím po uzavření smlouvy. Schopnost žalovaného splácet úvěr byla ověřena z údajů v kartě zákazníka a dokladů předložených žalovaným, ze kterých bylo zjištěno z výplatných pásek žalovaného, že jeho průměrný čistý měsíční příjem činí 21 264 Kč, má uzavřenu pracovní smlouvu a celkové čisté příjmy jeho domácnosti činí 40 864 Kč, přičemž nemá jiné závazky. Tento způsob ověření úvěruschopnosti žalovaného shledal soud jako dostačující. Žalovaný svoje závazky vyplývající ze smlouvy řádně neplnil a na splnění svých závazků z ní dosud nic nezaplatil. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022 byla předmětná pohledávka vůči žalovanému postoupena žalobci a postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Ke dni zahájení řízení tak žalovaný dlužil žalobci na jistině 30 000 Kč. Za platné ujednání v předmětné smlouvě pak považuje soud i ujednání o poplatku za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč. V této části proto soud žalobě jako důvodné vyhověl.4. Jiná je však situace ohledně důvodnosti žaloby v části týkající se žalobou požadovaných smluvních i kapitalizovaných úroků. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Použitelná soudní judikatura již například v rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci vedené u něj pod sp.zn. 21 Cdo 1484/2004 dovodila, že v rozporu s dobrými mravy je zpravidla výše úroků sjednaná ve smyslu ustanovení § 658 odst. 1 občanského zákoníku, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Je sice skutečností, že toto rozhodnutí bylo přijato za účinnosti občanského zákoníku ve znění platném do 31. 12. 2013, nicméně ustanovení § 39 tehdy platného občanského zákoníku se co do obsahu od ustanovení § 580 odst. 1 nyní platného občanského zákoníku neliší. Soud proto ze shora uvedeného právního názoru vycházel a dospěl k závěru, že žalobou požadovaná výše úroků 88 % ročně mnohonásobně převyšuje úrokovou míru obvyklou v době sjednání předmětné smlouvy o úvěru, a to i pokud soud přihlíží k nejvyšším úrokovým sazbám požadovaným bankami při sjednávání smluv o úvěru s nepodnikajícími fyzickými osobami. Ujednání účastníků o výši úroku tak považuje soud za neplatné dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku a v této části žalobu jako nedůvodnou zamítl.5. Žalovaný se rovněž ode dnů následujících po splatnosti jednotlivých splátek ocitl nejprve vůči právnímu předchůdci žalobce a následně vůči žalobci v prodlení se splněním peněžitého dluhu a žalobci tak dle § 1968 a 1970 občanského zákoníku vzniklo právo na zaplacení úroků z prodlení vedle plnění, přičemž žalobcem požadovaná výše úroků z prodlení odpovídá ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. v platném znění i repo sazbě ČNB platné vždy k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí. Soud proto v části týkající se kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení i úroků z prodlení z jistiny od 15. 12. 2022 do zaplacení žalobě jako důvodné vyhověl a uložil žalovanému zaplatit žalobci přiznanou částku s příslušenstvím v obecné třídenní lhůtě k plnění dle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť neshledal důvody pro případné výjimečné stanovení lhůty delší nebo umožnění plnění žalovanému ve splátkách.6. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť každý z účastníků měl ve věci úspěch pouze částečný. Převážně úspěšný byl ve věci žalobce, přičemž náklady řízení vzniklé žalobci představují zaplacený soudní poplatek ve výši 2 104 Kč, odměnu advokáta za tři hlavní úkony po 3 220 Kč (převzetí a příprava zastoupení, zaslání výzvy žalovanému obsahující skutkový i právní rozvor věci před zahájením řízení a podání žaloby) dle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění platném ke dni zahájení řízení, tři paušální náhrady po 300 Kč dle § 13 odst. 3 téže vyhlášky, a 21% DPH z odměny a náhrad ve výši 2 218 Kč, neboť zástupce žalobce osvědčením o registraci plátce DPH prokázal, že je plátcem této daně. Celkem tak náklady řízení vzniklé žalobci činí 14 882 Kč. Žalobce nebyl v řízení úspěšný ohledně 40,1% předmětu řízení bez příslušenství a vzniklo mu tak právo na náhradu 19,8 % nákladů řízení (100 – 40,1 – 40,1). Z částky 14 882 Kč přitom představuje 19,8 % částku 2 947 Kč a právě v této výši proto soud žalobci právo na náhradu nákladů řízení přiznal.