5 C 96/2024-14 — Okresní soud v Třebíči

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 26. 9. 2023 domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 6 760 Kč s příslušenstvím z titulu splnění závazku ze smlouvy o úvěru. Žalobu odůvodnil tím, že mezi účastníky byla dne 6. 1. 2023 uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytl žalobce žalované peněžní prostředky ve výši 5 200 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku a smluvní úrok ve výši 1 % denně z jistiny zaplatit žalobci nejpozději do 5. 2. 2023. Jistina úvěru byla žalované zaplacena na její bankovní účet, žalovaná dosud svoje závazky vyplývající z této smlouvy ani částečně nesplnila, přestože byla k jejich splnění před zahájením řízení žalobcem písemně vyzvána.2. Žalobce i žalovaná se práva účasti na soudním jednání vzdali a soud proto dle § 115a o.s.ř. věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti.3. Soud provedl dokazování rámcovou smlouvou i smlouvou o úvěru č. , hodnota, uzavřenými mezi účastníky 6. 1. 2023, formulářem pro informace o úvěru, potvrzením o vyplacení jistiny úvěru žalované a výzvou žalobce z 31. 8. 2023 včetně podacího lístku. Na základě těchto důkazů a skutkových tvrzení žalobce, jejichž správnost nebyla žalovanou zpochybněna, vzal soud za prokázané, že mezi účastníky byla dne 6. 1. 2023 uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytl žalobce žalované peněžní prostředky ve výši 5 200 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku a smluvní úrok ve výši 1 % denně z jistiny zaplatit žalobci nejpozději do 5. 2. 2023. Jistina úvěru byla žalované zaplacena na její bankovní účet, žalovaná dosud svoje závazky vyplývající z této smlouvy ani částečně nesplnila. Ohledně jistiny úvěru ve výši 5 200 Kč proto soud žalobě jako důvodné vyhověl a uložil žalované povinnost zaplatit tuto jistinu s přiznaným zákonným úrokem z prodlení v obecné třídenní lhůtě k plnění, neboť neshledal důvody pro případné výjimečné stanovení lhůty delší nebo umožnění plnění žalované ve splátkách.4. Jiná je však situace ohledně důvodnosti žaloby v části týkající se smluvního úroku činícího za dobu trvání smlouvy 1 560 Kč. Smlouva uzavřená mezi účastníky je nepochybně spotřebitelskou smlouvou dle § 1810 a následujících občanského zákoníku. Ze skutkových tvrzení žalobce ani z žádného žalobcem předloženého důkazu nevyplývá, že by žalobce před poskytnutím úvěru jakkoliv zkoumal úvěruschopnost žalované. Podle § 86 odst. 1 věta druhá zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 stejného zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou stejného zákona, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.5. Na základě shora uvedených ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru dospěl soud k závěru, že předmětná smlouva je pro neposouzení úvěruschopnosti žalované jako spotřebitelky před jejím uzavřením neplatná a žalobci přísluší pouze právo na vrácení jistiny, nikoli však smluvního úroku, a to z titulu vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 a následujících občanského zákoníku. V části týkající se zaplacení smluvních úroků ve výši 1 560 Kč soud proto žalobu jako nedůvodnou zamítl.6. V části týkající se zákonných úroků z prodlení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Bezdůvodné obohacení je dluhem splatným na výzvu dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku. Žalobce žalovanou vyzval ke splnění dluhu výzvou odeslanou žalované 31. 8. 2023 a v této výzvě ji vyzval ke splnění dluhu do tří dnů. Doklad o doručení této výzvy zaslané žalované doporučeně spis neobsahuje, nicméně lze předpokládat, že se tato výzva dostala do dispoziční sféry žalované nejpozději do 6. 9. 2023. Až dnem následujícím po uplynutí třídenní lhůty stanovené žalobcem se žalovaná vůči žalobci ocitla v prodlení se splněním peněžitého dluhu a žalobci dle § 1968 a § 1970 občanského zákoníku vzniklo právo na zaplacení úroků z prodlení vedle plnění. Žalobcem požadovaná výše úroků z prodlení přitom odpovídá ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. v platném znění zvýšené o repo sazbu ČNB platnou k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí. Soud proto žalobě v části týkající se příslušenství pohledávky vyhověl pouze v části týkající se zákonných úroků z prodlení od 10. 9. 2023 do zaplacení a ve zbývající části žalobu jako nedůvodnou zamítl.7. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť každý z účastníků měl ve věci úspěch pouze částečný. Převážně úspěšný byl ve věci žalobce a soud mu proto přiznal odpovídající část nákladů řízení. Náklady řízení vzniklé žalobci představují soudní poplatek ve výši 400 Kč, odměnu advokáta ve výši 600 Kč za tři hlavní úkony (převzetí a příprava zastoupení, zaslání výzvy žalované před zahájením řízení obsahující skutkový i právní rozbor věci a podání žaloby) po 200 Kč dle § 14 b/ odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. , neboť se jedná o řízení zahájené žalobou podanou na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech a tarifní hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč, tři paušální náhrady po 100 Kč dle § 14 b/ odst. 5 téže vyhlášky a 21 % DPH z odměny a náhrad ve výši 189 Kč, celkem 1 489 Kč. Žalobce byl v řízení neúspěšný z 23 % a přísluší mu tak právo na náhradu nákladů řízení ve výši 54 % (100-23-23), což ve finančním vyjádření odpovídá částce 804 Kč. Právě v této výši proto soud žalobci právo na náhradu nákladů řízení přiznal.