7 C 57/2024-35 — Okresní soud v Třebíči

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou zdejšímu soudu dne 9. 10. 2023 se žalobkyně domáhá, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku v celkové výši 25 352,32 Kč s příslušenstvím v podobě smluvního úroku z úvěru a zákonného úroku z prodlení, a to z titulu žalovanou nesplněných povinností vyplývajících z obsahu smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, uzavřené dne 9. 2. 2019 mezi žalobkyní a žalovanou. Sjednaný úvěrový rámec činil 27 000 Kč. Výše pravidelné měsíční splátky byla stanovena jako procentuální část z výše sjednaného úvěrového rámce. V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaná vyčerpala celkem částku 78 416,79 Kč a na poskytnutý úvěr uhradila celkem 70 076,42 Kč.2. K výzvě soudu žalobkyně doplnila žalobu písemným podáním ze dne 25. 4. 2024, které se týkalo posouzení úvěruschopnosti žalované s tím, že žalobkyně prověřila bonitu žalované jako spotřebitele zjišťováním jejího kreditního skóre, v jehož rámci je oddělením úvěrových rizik posuzována příjmová a výdajová stránka a dále jsou přezkoumávány informace od klienta o proměnných jako např. věk, vzdělání, zdroj příjmů, způsob bydlení, počet dětí apod. Pro tento účel je využíván statistický model, jehož výstupem je pravděpodobnost dodržení úvěrových závazků ze strany klienta. Žalobkyně dále lustrovala žalovanou v registrech SOLUS (žádný závazek po splatnosti), NRKI (pozitivní vyhodnocení) a CEE (bez záznamu).3. V souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (žalobkyně), resp. ohledně tohoto postupu soudu neměli námitky, přestože byli vyzváni k vyjádření (§ 101 odst. 4 o. s. ř.) – žalovaná.4. Z obsahu samotné žaloby a z listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k následujícím skutkovým závěrům:5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru a revolvingovém úvěru ze dne 9. 2. 2019 soud zjistil, že úvěrový rámec byl sjednán ve výši 15 000 Kč s roční úrokovou sazbou ve výši 26,28 %. Výše minimální měsíční splátky činila 4 % z úvěrového rámce. Ze záhlaví smlouvy vyplývá, že žalovaná je svobodná, bydlí v podnájmu, má 1 vyživovací povinnost k dítěti, je vyučena, je na mateřské dovolené a její čistý měsíční příjem činí 9 830 Kč (příjem ostatních členů domácnosti činí 18 000 Kč).6. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad vyplývá, že žalovaná na jistině vyčerpala celkem částku 78 416,79 Kč a na svůj dluh uhradila celkem 70 076,42 Kč.7. Z úvěrové zprávy bylo zjištěno, že žalovaná v roce 2019 čerpala spotřebitelský úvěr s měsíční splátkou 589 Kč, kde neměla žádné nesplacené splátky po splatnosti. Jednalo se úvěr ze stejné smlouvy, která je předmětem tohoto řízení.8. Z potvrzení o provedení ověření bonity klienta vyplývá, že se jednalo o revolvingový úvěr č. , hodnota, ze dne 9. 2. 2019 ve výši 27 000 Kč (částka neodpovídá údajům na smlouvě), jako zdroj příjmu žalované je uvedena mateřská dovolená, výše příjmu žalované 9 830 Kč měsíčně, příjem ostatních členů domácnosti ve výši 18 000 Kč a měsíční výdaje domácnosti uvedené v žádosti o úvěr v částce 6 000 Kč. Dne 9. 2. 2019 byla žalovaná lustrována v systémech SOLU, NRKI, O2 CBL, O2 NCBL, T mobile, MVCR, JAP PUJCKA, CEE, TMOBILE – ve všech s výsledkem OK.9. Žalobkyně žalované dne 11. 7. 2023 odeslala výzvu ke splacení celého úvěru v částce 31 076,46 Kč. Následně pak dne 28. 7. 2023 žalované zaslala též předžalobní výzvu k plnění.10. Po právní stránce soud žalobou uplatněný nárok posoudil podle zákona č. 89/2012, občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 (dále též jen o. z.), a to zejména podle ust. § 2395 o. z. upravující smlouvu o úvěru, podle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok.11. Po právní stránce soud žalobou uplatněný nárok posoudil následujících ustanovení zákona č. 89/2012, občanského zákoníku (dále též jen „o. z.“) účinného od 1. 1. 2014.12. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 (dále též jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.13. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.14. Podle § 1970 o. z. věta první po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný.15. Podle ust. § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.16. Podle ust. § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.17. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též jen „ZoSÚ“), je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.18. Podle § 84 odst. 2 ZoSÚ spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.19. Dle § 86 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.20. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.21. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je zčásti důvodná a zčásti nedůvodná.22. Mezi žalobkyní a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru, a to jako smlouvy spotřebitelské ve smyslu § 1810 o. z. Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut revolvingový úvěr (ve smyslu § 1 ZoSÚ) s úvěrovým rámcem ve výši 15 000 Kč za výše specifikovaných smluvních podmínek.23. Soud však dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je ve smyslu citovaného § 87 odst. 1 ZoSÚ neplatná, neboť právní předchůdkyně žalobkyně neposoudila s odbornou péčí schopnost žalované jako spotřebitele splácet úvěr, resp. poskytla žalované úvěr za okolností, z nichž nebylo možno dovodit, že žalovaný bude schopna jej splácet. Soud přitom vycházel nejen ze znění výše citovaných právních předpisů, ale i z relevantní judikatury Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) a Ústavního soudu ČR (např. nález ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Byť se uvedená judikatura vztahovala k zákonu č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinnému do 30. 11. 2016, je s ohledem na téměř totožné znění dotčených ustanovení plně použitelná i při aplikaci zákona o spotřebitelském úvěru z roku 2016. Co se týče dílčího rozdílu, a to věty druhé a třetí § 87 odst. 1 ZoSÚ, dle nichž spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy; spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, k tomu se vyjádřil Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020, ve věci C-679/18, OPR-, právnická osoba, . v. GK. Soudní dvůr se v uvedené věci zabýval výkladem článků 8 a 23 směrnice