12 C 301/2025-14 — Okresní soud v Třebíči

Podanou žalobou domáhala se žalobkyně stanovení povinnosti žalované zaplatit jí částku ve výši 17 966 Kč s dalším příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru, uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou jako smluvními stranami.Soud za splnění předpokladů ustanovení § 115a občanského soudního řádu ve věci rozhodoval bez nařízení jednání, přičemž při právním hodnocení věci vycházel toliko z předložených listin – smlouvy o postoupení pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky, podacího lístku, obchodních podmínek, smlouvy o revolvingovém úvěru KIMBI č. , hodnota, , výpisů z běžného účtu, poslední možnosti dohody na úhradě, dodatku č. , hodnota, ke smlouvě o postoupení pohledávek, výzvy k úhradě před podáním žaloby.Po jejich zhodnocení učinil následující závěry o skutkovém stavu věci:V řízení zůstalo nesporným, že žalovaná jako dlužník uzavřela dne 20. 8. 2024 se , právnická osoba, jako věřitelem smlouvu o úvěru na částku 12 000 Kč při úrokové sazbě 150 % ročně a RPSN 311,30 %, následně však žalovaná i přes výzvy neplnila své smluvní povinnosti ze smlouvy vyplývající, tedy především řádně čerpaný úvěr sjednaným způsobem splatit.Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná.S ohledem na sjednanou výši úrokové sazby 150 % je zřejmé, že tato je dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku v rozporu s dobrými mravy, neboť podstatně převyšuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů. Následkem jednání, které se příčí dobrým mravům, je pak absolutní neplatnost tohoto právního jednání, v důsledku čehož se právní vztah mezi účastníky řídí ust. § 2991 odst. 1 občanského zákoníku.V projednávané věci je tedy nepochybné, že se v souvislosti s poskytnutou částkou 5 000 Kč bez právního důvodu žalovaná na úkor žalobkyně ve smyslu ust. § 2991 a násl. zák. 89/2012 bezdůvodně obohatila. Žalovaná pak doposud bezdůvodné obohacení žalobkyni nevydala a soud proto rozhodl ve znění výroku I. rozsudku s tím, že požadovaný úrok z prodlení dle § 1968 a § 1970 občanského zákoníku ve výši odpovídající § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. pak soud žalobkyni přiznal v návaznosti lhůtu uvedenou ve výzvě k úhradě ze dne 18. 1. 2025.O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř., podle kterého ve věci částečně úspěšné žalobkyni přiznal právo na náhradu nákladů řízení ve výši 34 % (žalobkyně byla úspěšná z 67 %, neúspěšná z 33 %), vycházející ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, odměny advokáta za 3 úkony právní služby ve výši 3 x 500 Kč podle § 14b) vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění platném ke dni zahájení řízení, třech paušálních náhradách po 100 Kč dle § 13 téže vyhlášky a 21 % DPH z odměny a náhrad, neboť zástupce žalobkyně osvědčením o registraci plátce DPH prokázal, že je plátcem této daně.