12 C 372/2025-13 — Okresní soud v Třebíči

Podanou žalobou domáhala se žalobkyně stanovení povinnosti žalovaného zaplatit jí částku ve výši 36 276,41 Kč s dalším příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru, uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným jako smluvními stranami.Soud za splnění předpokladů ustanovení § 115a občanského soudního řádu ve věci rozhodoval bez nařízení jednání.Soud, vycházeje ze skutkových tvrzení žaloby, provedl ve věci dokazování zejména oznámením o postoupení pohledávky, výzvou k úhradě před podáním žaloby, výpisem z běžného účtu, smlouvou o úvěru splatném ve splátkách č. , hodnota, , předžalobní výzvou k okamžité úhradě dluhu, dodatkem č. , hodnota, ke smlouvě o postoupení pohledávek, podacím lístkem, smlouvou o postoupení pohledávek.Po jejich zhodnocení učinil následující závěry o skutkovém stavu věci:V řízení zůstalo nesporným, že žalovaný jako dlužník uzavřel dne 6. 10. 2024 se , právnická osoba, jako věřitelem smlouvu o úvěru na částku 30 000 Kč při úrokové sazbě 112 % ročně, za sjednaný úrok 13 968,43 Kč a následně však žalovaný i přes výzvy neplnil své smluvní povinnosti ze smlouvy vyplývající, tedy především řádně čerpaný úvěr sjednaným způsobem splatit. Byť žalobkyně uvádí, že jí žalovaný neuhradil celou jistinu ve výši 30 000 Kč, tak z předžalobní výzvy, jež žalobkyně předložila k důkazu vyplývá, že jí žalovaný uhradil celkem 8 838,61 Kč.Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná.S ohledem na sjednanou výši úrokové sazby 112 % je zřejmé, že tato je dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku v rozporu s dobrými mravy, neboť podstatně převyšuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů. Následkem jednání, které se příčí dobrým mravům, je pak absolutní neplatnost tohoto právního jednání, v důsledku čehož se právní vztah mezi účastníky řídí ust. § 2991 odst. 1 občanského zákoníku.V projednávané věci je tedy nepochybné, že se v souvislosti s poskytnutou nesplacenou částkou 21 161,39 Kč bez právního důvodu žalovaný na úkor žalobkyně ve smyslu ust. § 2991 a násl. zák. 89/2012 bezdůvodně obohatil. Žalovaný pak doposud bezdůvodné obohacení žalobkyni nevydal a soud proto rozhodl ve znění výroku I. rozsudku s tím, že požadovaný úrok z prodlení dle § 1968 a § 1970 občanského zákoníku ve výši odpovídající § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. pak soud žalobkyni přiznal v návaznosti lhůtu uvedenou v předžalobní výzvě.O nákladech řízení soud rozhodl s ohledem na výsledek řízení dle § 142 odst. 2 o.s.ř. výrokem. III. rozsudku.