12 C 393/2025-17 — Okresní soud v Třebíči

1. Podanou žalobou domáhala se žalobkyně stanovení povinnosti žalované zaplatit jí částku celkem 53 423,66 Kč s příslušenstvím z titulu splnění obsahu smluv o úvěru, uzavřených mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou.2. Se souhlasem obou procesních stran soud ve věci jednal a rozhodoval bez nařízení jednání. Žalovaná zůstala ve věci bez vyjádření.3. Soud, vycházeje ze znění podané žaloby, provedl dále dokazování smlouvami o spotřebitelských úvěrech, smluvními podmínkami Smluv o spotřebitelských úvěrech (otištěné na zadní straně Smlouvy o spotřebitelském úvěru), zákaznickými kartami, přehledem plateb (případně tabulkami umoření), smlouvami o postoupení pohledávek, přílohou č. , hodnota, Smlouvy o postoupení pohledávek – strana č. , hodnota, ze Seznamu postoupených pohledávek, potvrzeními o zaplacení úplat, oznámeními o postoupení pohledávek vč. dokladů o odeslání, předžalobními výzvami se základním skutkovým a právním rozborem vč. dokladů o odeslání.4. Mezi právním předchůdcem žalobkyně spol. , právnická osoba, jako věřitelem a žalovanou jako dlužníkem došlo:1) dne 30. 5. 2023 k uzavření smlouvy o úvěru, jejímž předmětem byla finanční částka ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se podpisem této smlouvy mimo jiné zavázala žalobkyni vrátit tuto částku do 26. 11. 2024 spolu s navýšením o dalších 19 594 Kč, představujících úroky ve výši 11 770 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru ve výši 1 500 Kč a náklady za hotovostní inkaso ve výši 3 438 Kč2) dne 17. 2. 2023 uzavření smlouvy o úvěru, jejímž předmětem byla finanční částka ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se podpisem této smlouvy mimo jiné zavázala žalobkyni vrátit tuto částku do 17. 5. 2024 spolu s navýšením o dalších 12 464 Kč, představujících úroky ve výši 6 375 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru ve výši 1 500 Kč a náklady za hotovostní inkaso ve výši 2 184 Kč.5. Žalovaná, přestože předmět úvěrů řádně převzala při podpisu smlouvy, ke dni podání žaloby uhradila 1 900 Kč a 6 460 Kč.6. Po právní stránce soud posuzoval věc podle ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku, ohledně úroku z prodlení bylo rozhodováno podle § 1970 cit. zákona.7. Otázku postoupení pohledávky a s ní související aktivní věcnou legitimaci žalobkyně k podání žaloby soud hodnotil v návaznosti na ustanovení § 1881 a násl. občanského zákoníku.8. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.9. S ohledem na sjednanou výši úrokové sazby 86 % je zřejmé, že tato je dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku v rozporu s dobrými mravy, neboť podstatně převyšuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů. Následkem jednání, které se příčí dobrým mravům, je pak absolutní neplatnost tohoto právního jednání, v důsledku čehož se právní vztah mezi účastníky řídí ust. § 2991 odst. 1 občanského zákoníku.10. V projednávané věci je tedy nepochybné, že se v souvislosti s poskytnutými částkami bez právního důvodu (v jejich nesplacené zbylé výši 13 100 Kč a 3 540 Kč) žalovaná na úkor žalobkyně ve smyslu ust. § 2991 a násl. zák. 89/2012 bezdůvodně obohatila. Žalovaná pak doposud bezdůvodné obohacení žalobkyni v části nevydala a soud proto rozhodl ve znění výroku I. rozsudku s tím, že požadovaný úrok z prodlení dle § 1968 a § 1970 občanského zákoníku ve výši odpovídající § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. pak soud žalobkyni přiznal v návaznosti lhůtu uvedenou v předžalobní výzvě. Výrokem II. pak soud zbylou část žalobou uplatněného nároku jako zcela nedůvodnou zamítnul.11. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť každý z účastníků měl ve věci úspěch pouze částečný. Převážně úspěšná byla v řízení žalovaná a obecně by jí tak příslušelo právo na náhradu části nákladů řízení. Protože však žalované žádné náklady řízení nevznikly, rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.