4 C 40/2025-27 — Okresní soud v Třebíči

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 9. 6. 2025 domáhá vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 41 481,10 Kč s příslušenstvím z titulu splnění závazku ze smlouvy o revolvingovém úvěru uzavřené mezi účastníky. Žalobu odůvodnila tím, že mezi účastníky byla dne 25. 5. 2023 uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru, na základě které žalobkyně umožnila žalovanému čerpat úvěr až do výše sjednaného úvěrového limitu 40 000 Kč, který byl žalovaný oprávněn opakovaně čerpat až do výše splacené části úvěru. Žalovaný se zavázal dlužnou částku splácet prostřednictvím pravidelných měsíčních splátek ve výši 1 200 Kč, splatných vždy v 20. den každého kalendářního měsíce. Úvěr byl splácen na základě souhlasu žalovaného s inkasem z jím určeného bankovního účtu. Žalovaný se zavázal až do úplného splacení všech pohledávek žalobkyně ze smlouvy udržovat dostatečný disponibilní zůstatek. Úrok byl sjednán ve výši 16,9 % ročně, dále pak žalobkyní snížen na 12,75 % ročně. Žalovaný nedodržel svůj závazek splácet poskytnutý úvěr řádně a včas a dostával se opakovaně do prodlení s plněním splátek. Žalobkyně žalovaného opakovaně vyzývala k úhradě dlužné částku po splatnosti, avšak tyto výzvy zůstávaly ze strany žalovaného bez reakce. Vzhledem k tomu, že žalovaný dlužné splátky neuhradil a žalovaný byl v prodlení s více než dvěma splátkami, žalobkyně v souladu s čl. 72 b) smlouvy prohlásila ke dni 31. 8. 2024 celý úvěr za okamžitě splatný a vyzvala žalovaného k okamžité úhradě celé dlužné částky ve výši 44 384 Kč. Následně zaslala prostřednictvím svého právního zástupce žalovanému předžalobní výzvu dne 15. 4. 2025. Úvěruschopnost žalovaného byla individuálně zkoumána z potvrzení o výši příjmů žalovaného porovnaného s jeho měsíčními náklady, dále byly prověřovány údaje dostupné ve veřejných rejstřících, přičemž z těchto zjištění nevyplývaly takové skutečnosti, které by odůvodňovaly neposkytnutí úvěru. Ke dni podání žaloby činil dluh žalovaného na jistině 39 381,10 Kč, na smluvních poplatcích 2 100 Kč, na kapitalizovaném úroku z nesplacené jistiny úvěru 6 213,90 Kč, za období od 1. 9. 2024 do 30. 4. 2025, na kapitalizovaném zákonném úroku z prodlení z neuhrazených částek po splatnosti 3 438,31 Kč, za období od 1. 9. 2024 do 30. 4. 2025, dále žalobkyně požaduje smluvní úrok ve výši 12,75 % ročně z částky 39 381,10 Kč od 1. 5. 2025 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z částky 41 481,10 Kč od 1. 5. 2025 do zaplacení.2. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (žalobkyně), resp. ohledně tohoto postupu neměli námitky, přestože byli vyzváni k vyjádření – žalovaný (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).3. Soud provedl dokazování smlouvou o revolvingovém úvěru uzavřenou mezi účastníky dne 25. 5. 2023, všeobecnými obchodními podmínkami a ceníkem pro soukromou klientelu žalobkyně, výpisy z úvěrového účtu žalovaného u žalobkyně, výpisy z obchodních knih žalobkyně – „podklady pre súdne konanie“, výzvou žalobkyně k úhradě dlužné částky ze dne 31. 8. 2024 a ze dne 30. 7. 2024 a předžalobní výzvou ze dne 14. 4. 2025 včetně podacího archu.4. Po právní stránce posoudil soud nárok žalobkyně podle § 2395 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., v platném znění, a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, zejména ustanovení § 3 odst. 1 písm. c), § 84 odst. 2, a § 86 odst. 1 a 2.5. Z těchto důkazů a skutkových tvrzení žalobkyně, jejichž správnost žalovaný v průběhu řízení nezpochybnil, vzal soud za prokázané, že mezi účastníky byla dne 25. 5. 2023 uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému neúčelový spotřebitelský úvěr ve výši sjednaného úvěrového limitu 40 000 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky a ceník žalobce. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v měsíčních splátkách stanovených ve smlouvě a platit žalobkyni úroky ve výši 16,9 % ročně, které byly žalobkyní sníženy na 12,75 % ročně. Úvěruschopnost žalovaného byla individuálně zkoumána z potvrzení o výši příjmů žalovaného porovnaného s jeho měsíčními náklady, dále byly zkoumány informace dostupné ve veřejných rejstřících. Žalovaným deklarovaný příjem ve výši 54 856 Kč byl žalobkyní porovnáván příchozími transakcemi na účet žalovaného vedený u , právnická osoba, . Žalobkyně porovnala výši příjmů a životních výdajů žalovaného s interními informacemi banky, včetně využití statistických údajů a normativních nákladů na bydlení. I přes to, že žalovaný měl již sjednán kontokorentní a spotřební úvěr u , právnická osoba, ., se splátkou celkem 12 968 Kč/měsíčně, měla za to, že i se zohledněním splátky nového úvěru ve výši 1 200 Kč/měsíčně je žalovaný schopen s ohledem na svůj příjem pokrýt nejen splátky, ale i životní výdaje, když z uvedeného příjmu mělo žalovanému zbýt 40 688 Kč na pokrytí životních nákladů. Uvedený způsob a rozsah ověření úvěruschopnosti žalovaného považuje soud vzhledem k výši sjednaného limitu revolvingového úvěru za dostačující. Žalovaný však svoje povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně neplnil a žalobkyně proto v souladu se smlouvou prohlásila úvěr za splatný ke dni 31. 8. 2024. Ke dni podání žaloby činil dluh žalovaného na jistině 39 381,10 Kč a na poplatcích 2 100 Kč. Dále žalobkyni dle konstantní soudní judikatury i po prohlášení úvěru za splatný vzniká právo na zaplacení úroku z úvěru v požadované výši 12,75 % ročně a zaplacení zákonných úroků z prodlení. Co do výše vychází žalobou uplatněný nárok z obchodních knih žalobkyně vedených certifikovaným bankovním softwarem, o jejichž správnosti nemá soud pochyb. Žalovaný se rovněž vůči žalobkyni ocitl ohledně jistiny dluhu ode dne následujícího po prohlášení úvěru za splatný v prodlení se splněním peněžitého závazku a žalobkyni dle § 1968 a § 1970 občanského zákoníku ve znění platném ke dni uzavření smlouvy o úvěru vzniklo právo na zaplacení zákonných úroků z prodlení, přičemž žalobkyní požadovaná výše úroků z prodlení odpovídá ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění platném k prvnímu dni prodlení i repo sazbě ČNB platné k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí. Soud proto žalobě ve věci samé vyhověl včetně žalobkyní požadovaného příslušenství pohledávky a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni žalovanou částku s příslušenstvím v obecné třídenní lhůtě k plnění dle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť neshledal důvody k výjimečnému umožnění delší lhůty k plnění nebo umožnění plnění ve splátkách.6. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého ve věci plně úspěšné žalobkyni přiznal právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 4 564 Kč, představující zaplacený soudní poplatek ve výši 1 660 Kč a náklady právního zastoupení advokátem, a to odměnu za tři hlavní úkony (převzetí a příprava zastoupení, zaslání výzvy žalovanému obsahující skutkový i právní rozbor věci před zahájením řízení a podání žaloby) po 700 Kč dle § 14b odst. 1 písm. c) budu 3. vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění, neboť se jedná o řízení zahájené žalobou podanou na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech a tarifní hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč, tři paušální náhrady po 100 Kč dle § 14b odst. 5 téže vyhlášky a 21 % DPH z odměny a náhrad ve výši 504 Kč, neboť zástupce žalobkyně osvědčením o registraci plátce DPH prokázal, že je plátcem této daně.