4 C 64/2025-33 — Okresní soud v Třebíči

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou zdejšímu soudu dne 5. 8. 2025 se žalobkyně domáhá, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku v celkové výši 44 264 Kč s příslušenstvím představující nesplacenou jistinu úvěru, poplatek za poskytnutí úvěru, poplatek ze bezpečnou splátku, poplatek za prodloužení splatnosti, účelně vynaložené náklady na vymáhání, smluvní pokutu a smluvní úrok, a to z titulu žalovaným nesplněných povinností vyplývajících z obsahu smlouvy o úvěru uzavřené dne 14. 12. 2024 mezi žalobkyní a žalovaným. Žalovanému byla poskytnuta částka v celkové výši 30 000 Kč. Žalovaný se současně zavázal k úhradě poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 990 Kč. Poskytnutá částka včetně poplatku byla splatná do 24 měsíců od poskytnutí úvěru. V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaný uhradil celkem částku 2 Kč. Vedle dlužné jistiny ve výši 29 998 Kč, žalobkyně požaduje poplatek za bezpečnou splátku ve výši 396 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 990 Kč, poplatek za prodloužení splatnosti „korunovým odkladem“ ve výši 5 940 Kč, úroky v celkové výši 4 410 Kč, účelně vynaložené náklady ve výši 1 030 Kč a smluvní pokutu ve výši 1 500 Kč, celkem tedy 44 264 Kč. Dále žalobkyně požaduje zákonné úroky v kapitalizované podobě ve výši 251,04 Kč za období od 19. 7. 2025 do 5. 8. 2025 a dále plynoucí ve výši 11,5 % ročně z částky 44 264 Kč od 6. 8. 2025 do zaplacení.2. K výzvě soudu žalobkyně doplnila žalobu písemným podáním ze dne 10. 11. 2025, které se týkalo posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyní s tím, že žalobkyně prověřila bonitu žalovaného jako spotřebitele prostřednictvím metodiky posouzení úvěruschopnosti klienta MLS, v jehož rámci je oddělením úvěrových rizik posuzována příjmová a výdajová stránka a dále jsou přezkoumávány informace od klienta o proměnných jako např. věk, vzdělání, zdroj příjmů, způsob bydlení, počet dětí apod. Žalovaný uvedl, že je zaměstnanec s příjmem 60 000 Kč měsíčně čistého, s měsíčními splátkami závazků 10 000 Kč, přičemž žalobkyní byly zjištěny i další splátky jiným společnostem z Nrki mimo HC ve výši 18 504 Kč a splátky pro HC představovaly částku 5 564 Kč. Žalovanému tak podle metodiky mělo zbývat 28 543 Kč. Podle uvedené metodiky mělo též domácnosti žalovaného zbývat z celkových příjmů 16 256 Kč. Pro tento účel je podle žalobkyně využíván statistický model, jehož výstupem je pravděpodobnost dodržení úvěrových závazků ze strany klienta. Žalobkyně dále lustrovala žalovaného v registrech SOLUS, NRKI (pozitivní vyhodnocení) a CEE a ISIR. Na základě uvedených zjištění žalobkyně shledala žalovaného schopným splácet předmětný bezúčelový úvěr. Žalovaný též předložil doklad o příjmu, z něhož vyplynulo, že je zaměstnán u spol. Van Delft Biscuits sídlící v Nizozemí, a jeho čistý příjem byl v měsíci srpnu 2024 - 2 806,38 EUR a v měsíci říjen 2024 – 2 851,54 EUR. Z výpisu z účtu žalovaného pro období od 1. 9. 2023 do 30. 9. 2023 vyplývá, že konečný zůstatek na tomto účtu byl minus 19 530,68 Kč.3. Žalovaný se na výzvu soudu k žalobě nevyjádřil.4. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (žalobkyně), resp. ohledně tohoto postupu neměli námitky, přestože byli vyzváni k vyjádření – žalovaný (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).5. Soud při posouzení důvodnosti žaloby vycházel z listin předložených žalobkyní, na základě nichž vzal za prokázané, že mezi žalobkyní jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným byla dne 14. 12. 2024, prostředky komunikace na dálku – internet, uzavřena smlouva o úvěru, na základě níž žalobkyně poskytla žalovanému bezúčelový úvěr ve výši 30 000 Kč, když tato částka byla téhož dne připsána na účet žalovaného. Uvedenou částku měl žalovaný včetně poplatku ve výši 990 Kč splatit žalobkyni do 24 měsíců od jeho poskytnutí. Konečná celková částka, kterou měl žalovaný žalobkyni vrátit, činila 41 280 Kč, představující vedle jistiny úvěru, úroky a náklady související s tímto úvěrem. Vedle uvedené částky byl sjednán též poplatek za bezpečnou splátku 99 Kč/měsíčně, poplatek za prodloužení doby splatnosti o měsíc – 2 970 Kč. Žalobkyně při hodnocení bonity klienta vycházela z údajů, které jí měl žalovaný poskytnout před uzavřením smlouvy. Ve smlouvě byly sjednány pro případ prodlení s úhradou splátek - poplatek nákladů vynaložených v souvislosti s upomínáním, smluvní pokuta, a to pevnou částkou 500 Kč a zákonný úrok z prodlení.6. Z výpisu čerpání úhrad a splátek vyplývá, že žalovaný na jistině vyčerpal celkem částku 30 000 Kč a na svůj dluh uhradil celkem 2 Kč.7. Žalobkyně žalovaného výzvou ze dne 6. 6. 2025 vyzvala ke splacení celého úvěru v částce 44 264 Kč ve lhůtě do 14 dnů od sepsání výzvy s tím, že pokud dlužnou částku neuhradí, může být zahájeno soudní řízení.8. Po právní stránce soud žalobou uplatněný nárok posoudil následujících ustanovení zákona č. 89/2012, občanského zákoníku (dále též jen „o. z.“) účinného od 1. 1. 2014.9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.10. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.11. Podle § 2001 o. z. od smlouvy lze odstoupit, ujednají-li si to strany, nebo stanoví-li tak zákon.12. Podle § 2002 o. z. poruší-li strana smlouvu podstatným způsobem, může druhá strana bez zbytečného odkladu od smlouvy odstoupit. Podstatné je takové porušení povinnosti, o němž strana porušující smlouvu již při uzavření smlouvy věděla nebo musela vědět, že by druhá strana smlouvu neuzavřela, pokud by toto porušení předvídala; v ostatních případech se má za to, že porušení podstatné není.13. Podle § 1970 o. z. věta první po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný.14. Podle ust. § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.15. Podle ust. § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.16. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále též jen „ZoSÚ“), je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.17. Podle § 84 odst. 2 ZoSÚ spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, včetně možnosti využití automatizovaných modelů, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.18. Dle § 86 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a další údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů.19. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.20. Po provedeném dokazování soud dospě