5 C 213/2024-109 — Okresní soud v Třebíči

1. Žalobci se žalobou doručenou soudu dne 20. 9. 2024 domáhali vydání rozhodnutí, kterým bude zrušeno a vypořádáno podílové spoluvlastnictví účastníků k nemovitostem zapsaným u , právnická osoba, pro Vysočinu, katastrální pracoviště , adresa, na LV č. , hodnota, pro obec a katastrální území , adresa, (dále jen předmětné nemovitosti). Žalobu odůvodnili tím, že účastníci jsou podílovými spoluvlastníky předmětných nemovitostí, přičemž podíl žalobce , Jméno žalobce A, činí id. ½, podíl žalobkyně , Jméno žalobce B, id. 1/6 a podíl žalované id. 1/3. Žalobci si nadále nepřejí setrvávat ve spoluvlastnictví se žalovanou, neboť pozemek p.č. , Anonymizováno, náležející do předmětných nemovitostí neoprávněně bez právního důvodu užívají obyvatelé sousedního domu č.p. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, jako zahrady a stavby na pozemcích p.č. , hodnota, a p.č. , hodnota, náležejících do předmětných nemovitostí ve výlučném vlastnictví pana , tituly před jménem, , jméno FO, jsou rovněž užívány obyvateli tohoto domu. Vlastnická práva žalobců k předmětným nemovitostem jsou tak významně omezena. K dohodě účastníků o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k předmětným nemovitostem přes snahu žalobců nedošlo. Navrhli, aby bylo podílové spoluvlastnictví účastníků zrušeno a předmětné nemovitosti byly přikázány za přiměřenou náhradu do výlučného vlastnictví žalované. Vzhledem k nesouhlasu žalované s tímto způsobem vypořádání v průběhu řízení svoje stanovisko změnili tak, že navrhli, aby byly předmětné nemovitosti prodány ve veřejné dražbě a její výtěžek byl rozdělen dle spoluvlastnických podílů účastníků.2. Žalovaná souhlasila se zrušením spoluvlastnictví k předmětným nemovitostem, nesouhlasila však způsobem vypořádání navrženým žalobci. Odmítla přikázání předmětných nemovitostí do jejího výlučného vlastnictví a navrhla, aby byly reálně rozděleny dle spoluvlastnických podílů účastníků s tím, že toto rozdělení je bez podstatného snížení jejich hodnoty možné, což ve svém znaleckém posudku potvrdil i ustanovený znalec , tituly před jménem, , jméno FO, , s tím, že akceptuje způsob rozdělení navržený znalcem.3. Z výpisu z katastru nemovitostí z LV č. , hodnota, pro obec a katastrální území , adresa, soud zjistil, že účastníci jsou spoluvlastníky předmětných nemovitostí s podíly uvedenými v odstavci 1. rozsudku. Mezi účastníky není sporu ani o tom, že mezi nimi nedošlo k dohodě o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví a nejsou dány žádné důvody, pro které by spoluvlastnictví nemohlo být zrušeno. Sporným zůstal pouze způsob vypořádání spoluvlastnictví.4. Podle § 1140 odst. 1 občanského zákoníku nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat. Podle § 1140 odst. 2 věta první občanského zákoníku může každý ze spoluvlastníků kdykoli žádat o své oddělení ze spoluvlastnictví, lze-li předmět spoluvlastnictví rozdělit, nebo o zrušení spoluvlastnictví. Podle § 1143 občanského zákoníku nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků. Podle § 1144 odst. 1 občanského zákoníku je-li to možné, rozhodne soud o rozdělení společné věci; věc ale nemůže rozdělit, snížila-li by se tím podstatně její hodnota. Podle § 1147 občanského zákoníku není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě., právnická osoba, možnosti reálného rozdělení předmětných nemovitostí byl znalcem , tituly před jménem, , jméno FO, vypracován znalecký posudek. V tomto posudku a jeho dodatku dospěl znalec k závěru, že reálné rozdělení předmětných nemovitostí dle spoluvlastnických podílů účastníků je možné způsobem navrženým v příloze posudku. Při jednání soudu znalec doplnil, že předmětné pozemky využívají zřejmě nájemníci bytového domu v sousedství jako zahradu. při místním šetření v únoru žádné známky užívání neviděl. Na pozemcích jsou dvě velké hospodářské budovy ve vlastnictví jiného subjektu a dále něm viděl studnu a zřejmě vodárnu ke studni. Na žádný z pozemků není přístup z veřejné komunikace a současní uživatelé se na ně dostávají bez právního důvodu. Přístup z veřejné komunikace je vzdálen asi 60 metrů přes pozemky otce žalované , tituly před jménem, , jméno FO, . K přístupu žalobců by byl nutný souhlas , tituly před jménem, , jméno FO, ke zřízení komunikace nebo dohoda žalobců s ním o zřízení věcného břemene či nezbytné cesty. Jiná přístupové cesta ze sousedního pole by vyžadovala změnu územního plánu. Výše náhrady za zřízení věcného břemene či nezbytné cesty by dle jeho zkušenosti činila nižší desítky tisíc korun. O správnosti zjištění znalce nemá soud pochyb a při rozhodování z nich proto vycházel.6. Dospěl přitom k závěru, že reálné rozdělení předmětných nemovitostí dle spoluvlastnických podílů účastníků je sice možné, ale nelze je považovat za vhodný způsob vypořádání. Jednak by toto rozdělení nebylo možné bez vyhotovení příslušného geometrického plánu, který nebyl žádným z účastníků předložen, a soud z důvodů, které budou uvedeny dále, jeho předložení nepožadoval. Nelze totiž přehlédnout, že by v případě akceptace návrhu znalce na způsob reálného rozdělení neměli žalobci bez dalšího na své pozemky zajištěn přístup z veřejné komunikace. K zajištění přístupu by museli žalobci získat součinnost vlastníka sousedního pozemku, kterým je otec žalované, jenž by musel souhlasit se zřízením přístupové cesty přes jeho pozemek či se zřízením věcného břemene práva průjezdu žalobců za náhradu v řádu desetitisíců korun. Tuto součinnost nelze předem předpokládat, a to tím spíše, že účastníci nebyli schopni se na způsobu vypořádání spoluvlastnictví dohodnout, a mohlo by to vést k dalším sporům a nákladům s nimi spojeným. Vzhledem k těmto skutečnostem nepovažuje soud rozdělení předmětných nemovitostí dle spoluvlastnických podílů účastníků za dobře možné dle § 1144 odst. 1 občanského zákoníku a k tomuto způsobu vypořádání proto nepřistoupil.7. Další zákonem předpokládaný způsob vypořádání přikázáním předmětných nemovitostí za přiměřenou náhradu jednomu či více spoluvlastníkům není možný již proto, že žalobci je do svého vlastnictví nechtějí, a ani žalovaná neprojevila o spoluvlastnické podíly žalobců zájem. Za této situace soudu nezbývá, než přistoupit k dalšímu zákonem předpokládanému způsobu vypořádání spoluvlastnictví, kterým je prodej nemovitostí ve veřejné dražbě. Ze všech důvodů uvedených shora proto soud podílové spoluvlastnictví účastníků k předmětným nemovitostem zrušil a rozhodl o jejich prodeji ve veřejné dražbě s tím, že výtěžek prodeje bude rozdělen dle spoluvlastnických podílů účastníků.8. O nákladech řízení mezi účastníky rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V projednávané věci měl oproti původnímu stanovisku úspěch pouze částečný, a navíc se jedná o řízení iudicium duplex, ve kterém obecně dle novější judikatury obecně nemá žádný účastník v řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví právo na náhradu nákladů řízení. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.9. O nákladech řízení vzniklých státu v souvislosti s vyplacením znalečného znalci , tituly před jménem, , jméno FO, v celkové výši 15 018 Kč rozhodl soud podle § 148 odst. 1 o.s.ř., podle kterého má stát podle výsledku řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Tyto předpoklady u žádného z účastníků splněny nejsou, a soud jim proto uložil dle výsledku věci povinnost zaplatit tyto náklady napůl tak, že žalobci jsou povinni polovinu nákladů ve výši 7 509 Kč zaplatit společně a nerozdílně a žalovaná sama na účet Okresního soudu v Třebíči.