5 C 286/2025-27 — Okresní soud v Třebíči

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 12. 6. 2025 domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 243 983,66 Kč s příslušenstvím z titulu splnění závazku ze smluv uzavřených mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným. Žalobu odůvodnil tím, že mezi právním předchůdcem žalobce , právnická osoba, a žalovaným byly dne 25. 3. 2019 a 15. 8. 2022 uzavřeny smlouvy o úvěru č. , hodnota, (dále jen první smlouva) a , Anonymizováno, (dále jen druhá smlouva), na základě kterých poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému úvěr ve výši úvěrového rámce ve výši 45 000 Kč u první ze smluv a ve výši 200 000 Kč u druhé ze smluv. Žalovaný svoje závazky vyplývající z obou smluv řádně neplnil a žalobce proto v případě první smlouvy prohlásil úvěr za splatný ke dni 31. 8. 2023 a v případě druhé smlouvy jej prohlásil za splatný rovněž ke dni 31. 8. 2023. Obě předmětné pohledávky byly nejprve postoupeny ke dni 1. 11. 2023 na základě smlouvy o postoupení portfolia , právnická osoba, ., a ta je následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 23. 10. 2024 postoupila s účinností od 1. 11. 2024 žalobci. Ke dni zahájení řízení činil dluh žalovaného vůči žalobci u první smlouvy na jistině úvěru 44 957,23 Kč, na smluvních poplatcích 1 462,50 Kč a na kapitalizovaném úroku ke dni zesplatnění úvěru 5 726,80 Kč. U druhé smlouvy činil ke dni zahájení řízení dluh žalovaného na jistině úvěru 194 153,48 Kč, na smluvních poplatcích 3 410,45 Kč a na kapitalizovaném úroku ke dni zesplatnění úvěru 9 540,84 Kč. Dále pak žalobci v případě obou smluv vzniká právo na zaplacení smluvního úroku ve výši 15 % ročně u první smlouvy a ve výši 9,98 % ročně u druhé smlouvy a zaplacení zákonných úroků z prodlení.2. Žalovaný se k jednání soudu nařízenému na 18. 11. 2025 nedostavil, přestože k němu byl řádně předvolán, předvolání mu bylo doručeno do datové schránky dne 21. 10. 2025, a nepožádal z důležitého důvodu o odročení jednání. Soud proto dle § 101 odst. 3 o.s.ř. věc projednal v jeho nepřítomnosti. Žalobce, který se k jednání prostřednictvím svého právního zástupce dostavil, navrhl vydání rozsudku pro zmeškání.3. Podle § 153b/ odst. 1 o.s.ř. zmešká-li žalovaný, kterému byly řádně doručeny do jeho vlastních rukou žaloba a předvolání k jednání nejméně 10 dnů přede dnem, kdy se jednání má konat, a který byl o následcích nedostavení se poučen, bez důvodné a včasné omluvy první jednání, které se ve věci konalo, a navrhne-li to žalobce, který se dostavil k jednání, pokládají se tvrzení žalobce obsažená v žalobě o skutkových okolnostech, týkajících se sporu, za nesporná, a na tomto základě může soud rozhodnout o žalobě rozsudkem pro zmeškání.4. Všechny shora uvedené zákonné důvody pro rozhodnutí o žalobě rozsudkem pro zmeškání byly splněny, neboť žalovanému byly řádně doručeny do vlastních rukou žaloba i předvolání k jednání, byla dodržena 10denní lhůta mezi doručením a termínem jednání a žalobce navrhl vydání rozsudku pro zmeškání. Soud proto pokládal skutková tvrzení žalobce v žalobě za mezi účastníky nesporná. Na základě těchto nesporných skutkových tvrzení pak dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Ze skutkových tvrzení žalobce vyplývá, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byly uzavřeny shora uvedené dvě smlouvy, které jsou posouzeno dle obsahu smlouvami o spotřebitelském úvěru. Obě smlouvy byly řádně postoupeny žalobci a o postoupení pohledávek byl žalovaný informován. V rozsahu tvrzeném žalobcem žalovaný nesplnil svoje povinnosti vyplývající z obou smluv, přičemž o správnosti tvrzení žalobce opírajících se o údaje uvedené v certifikovaném bankovním softwaru nemá soud pochyb. Se žalobcem je rovněž třeba souhlasit v tom, že až do splnění závazků žalovaného vyplývajících z obou smluv náleží žalobci rovněž právo na placení smluvních úroků sjednaných v obou smlouvách a právo na zaplacení zákonných úroků z prodlení ode dne následujícího po prohlášení obou úvěrů za splatné, neboť žalovaný se vůči žalobci u obou smluv ocitl v prodlení se splněním peněžitého dluhu a žalobci tak vzniklo dle § 1968 a § 1970 občanského zákoníku právo na zaplacení úroků z prodlení vedle plnění. Žalobcem požadovaná výše úroků z prodlení přitom odpovídá ustanovení § 2 nařízení vlády č. 354/2013 Sb. i repo sazbě ČNB platné k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí. Soud proto žalobě ve věci samé jako důvodné rozsudkem pro zmeškání vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci přiznanou částku s příslušenstvím v obecné třídenní lhůtě k plnění dle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť neshledal důvody pro případné výjimečné stanovení lhůty delší nebo umožnění plnění žalovanému ve splátkách.5. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého ve věci plně úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení, a to zaplaceného soudního poplatku ve výši 9 760 Kč a nákladů právního zastoupení advokátem, a to odměny ve výši 37 200 Kč za čtyři hlavní úkony po 9 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, zaslání výzvy žalovanému před zahájením řízení obsahující skutkový i právní rozbor věci, podání žaloby a účast na jednání soudu dne 18. 11. 2025) dle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění platném ke dni zahájení řízení, čtyři paušální náhrady po 450 Kč dle § 13 odst. 4 téže vyhlášky, náhrady za zmeškaný čas advokáta za účast při jednání soudu ve výši 900 Kč za šest půlhodin po 150 Kč dle § 14 odst. 3 téže vyhlášky, cestovného advokáta k jednání soudu , adresa, a zpět osobním vozidlem ve výši 1 126 Kč (133 km při paušální náhradě 5,80 Kč za 1 km dle § 1 písm. b/ vyhl. č. 475/2024 Sb., průměrné normované spotřebě použitého vozidla 7,7 l na 100 km a použitém palivu nafta v ceně 34,70 Kč za 1 litr dle § 4 písm. c/ téže vyhlášky) a 21 % DPH z odměny a náhrad ve výši 8 615 Kč. Naproti tomuto soud nepřiznal žalobci požadované právo na zaplacení další poloviny hlavního úkonu a paušální náhrady včetně DPH za úkon spočívající v pouhém oznámení, že žalobce nesouhlasí s projednáním věci v jeho nepřítomnosti, neboť se dle názoru soudu nejedná o úkon právní služby dle § 11 odst. 2 vyhl. č. 177/1996 Sb. Ze všech důvodů uvedených shora proto soud přiznal žalobci právo na náhradu nákladů řízení právě ve výši 59 401 Kč a z důvodů uvedených již shora uložil žalovanému povinnost tyto náklady žalobci uhradit v obecné třídenní lhůtě k plnění.