12 C 26/2026-11 — Okresní soud v Třebíči

Podanou žalobou domáhala se žalobkyně stanovení povinnosti žalovanému zaplatit jí částku ve výši 76 418,73 Kč s dalším příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru, uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným jako smluvními stranami.Soud za splnění předpokladů ustanovení § 115a občanského soudního řádu ve věci rozhodoval bez nařízení jednání.Soud, vycházeje ze skutkových tvrzení žaloby, provedl ve věci dokazování zejména smlouvou o postoupení pohledávek, dodatkem č. , hodnota, ke smlouvě o postoupení pohledávek, podacím lístkem, oznámením o postoupení pohledávky, výzvou k úhradě před podáním žaloby, smlouvou o úvěru splatném ve splátkách, výpisy z běžného účtu, předžalobní výzvou k okamžité úhradě dluhu.Po jejich zhodnocení učinil následující závěry o skutkovém stavu věci:V řízení zůstalo nesporným, že žalovaný jako dlužník uzavřel dne 12. 12. 2024 se , právnická osoba, jako věřitelem smlouvu o úvěru na částku 55 000 Kč při úrokové sazbě 112 % ročně a smluveném úroku 21 418,73 Kč, následně však žalovaný i přes výzvy neplnil své smluvní povinnosti ze smlouvy vyplývající, tedy především řádně čerpaný úvěr sjednaným způsobem splatit.Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná.S ohledem na sjednanou výši úrokové sazby 112 % je zřejmé, že tato je dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku v rozporu s dobrými mravy, neboť podstatně převyšuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů. Následkem jednání, které se příčí dobrým mravům, je pak absolutní neplatnost tohoto právního jednání, v důsledku čehož se právní vztah mezi účastníky řídí ust. § 2991 odst. 1 občanského zákoníku.V projednávané věci je tedy nepochybné, že se v souvislosti s poskytnutou částkou 55 000 Kč bez právního důvodu žalovaný na úkor žalobkyně ve smyslu ust. § 2991 a násl. zák. 89/2012 bezdůvodně obohatil. Žalovaný pak doposud bezdůvodné obohacení žalobkyni nevydal a soud proto rozhodl ve znění výroku I. rozsudku s tím, že požadovaný úrok z prodlení dle § 1968 a § 1970 občanského zákoníku ve výši odpovídající § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. pak soud žalobkyni přiznal v návaznosti lhůtu uvedenou v předžalobní výzvě.O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř., podle kterého soud ve věci převážně úspěšné žalobkyni přiznal náklady řízení, spočívající v zaplaceném soudním poplatku ve výši 2 200 Kč, o 21 % DPH navýšené odměně advokáta ve výši 3 x 4 180 Kč za tři hlavní úkony dle vyhl. č. 177/1996 Sb. a tři paušální náhrady po 450 Kč dle cit. vyhlášky. Žalobce byl v řízení úspěšný ze 68 % a přísluší mu tak právo na náhradu 36 % nákladů, což ve finančním vyjádření odpovídá částce 6 100 Kč.