12 C 28/2026-12 — Okresní soud v Třebíči

Podanou žalobou domáhala se žalobkyně stanovení povinnosti žalované zaplatit jí částku ve výši 17 520 Kč s dalším příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru, uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou jako smluvními stranami.Soud za splnění předpokladů ustanovení § 115a občanského soudního řádu ve věci rozhodoval bez nařízení jednání.Soud, vycházeje ze skutkových tvrzení žaloby, provedl ve věci dokazování zejména smlouvou o postoupení pohledávek, dodatkem č. , hodnota, ke smlouvě o postoupení pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky, dodatkem č. , hodnota, ke smlouvě o úvěru, smlouvou o úvěru, výpisy z běžného účtu, výzvou k úhradě před podáním žaloby, poslední možností dohody na úhradě, potvrzením o podání doporučené zásilky.Po jejich zhodnocení učinil následující závěry o skutkovém stavu věci:V řízení zůstalo nesporným, že žalovaná jako dlužník uzavřela dne 12. 12. 2024 se , právnická osoba, jako věřitelem smlouvu o úvěru na částku 12 000 Kč při úrokové sazbě 279,83 % ročně, za sjednaný úrok 5 520 Kč a následně však žalovaná i přes výzvy neplnila své smluvní povinnosti ze smlouvy vyplývající, tedy především řádně čerpaný úvěr sjednaným způsobem splatit. Byť žalobkyně uvádí, že jí žalovaná neuhradila celou jistinu ve výši 12 000 Kč, tak z výzvy k úhradě ze dne 9. 4. 2025, obsahující oznámení o zesplatnění úvěru vyplývá, že dluh na jistině činil 1 200 Kč, smluvní úrok 5 520 Kč, smluvní pokuta 20 Kč, poplatky za upomínku 50 Kč, celkem 6 790 Kč.Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná.S ohledem na sjednanou výši úrokové sazby 279,83 % je zřejmé, že tato je dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku v rozporu s dobrými mravy, neboť podstatně převyšuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů. Následkem jednání, které se příčí dobrým mravům, je pak absolutní neplatnost tohoto právního jednání, v důsledku čehož se právní vztah mezi účastníky řídí ust. § 2991 odst. 1 občanského zákoníku.V projednávané věci je tedy nepochybné, že se v souvislosti s poskytnutou částkou bez právního důvodu žalovaná na úkor žalobkyně ve smyslu ust. § 2991 a násl. zák. 89/2012 bezdůvodně obohatila. Žalovaná pak doposud bezdůvodné obohacení žalobkyni ve výši 1 200 Kč nevydala a soud proto rozhodl ve znění výroku I. rozsudku s tím, že požadovaný úrok z prodlení dle § 1968 a § 1970 občanského zákoníku ve výši odpovídající § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. pak soud žalobkyni přiznal v návaznosti lhůtu uvedenou v předžalobní výzvě.O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť každý z účastníků měl ve věci úspěch pouze částečný. Převážně úspěšná byla v řízení žalovaná a obecně by jí tak příslušelo právo na náhradu části nákladů řízení. Protože však žalované žádné náklady řízení nevznikly, rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.