19 C 1/2026-29 — Okresní soud v Třebíči

Podanou žalobou domáhal se žalobce stanovení povinnosti žalovanému zaplatit mu částku ve výši 62 920 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení jako úhradu za služby poskytnuté žalovanému dne 28.6.2024 a vyúčtované fakturou žalobce č. , hodnota, se splatností dne 11.7.2024.Nadepsaný soud ve věci rozhodl platebním rozkazem, přičemž usnesením jako součástí jeho výrokové části byl žalovaný podle ustanovení § 114b) odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v platném znění vyzván, aby se ve věci nejpozději do třiceti dnů od uplynutí lhůty k podání odporu proti platebnímu rozkazu písemně vyjádřil a aby v případě, že nárok uplatněný v žalobě zcela neuzná, ve vyjádření vylíčil rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu, a k vyjádření připojil listinné důkazy, jichž se dovolává, popřípadě označil důkazy k prokázání svých tvrzení. Současně byl poučen, že pokud se ve stanovené lhůtě bez vážného důvodu nevyjádří a ani soudu nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání, má se za to, že nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznává (ustanovení § 114b) odst. 5 občanského soudního řádu). Dále byl rovněž soudem poučen, že v takovém případě může být rozhodnuto rozsudkem pro uznání bez nařízení jednání (ustanovení § 153a) odst. 3, 4 občanského soudního řádu).Proti shora uvedenému platebnímu rozkazu žalovaný včas a jako oprávněná osoba podal tzv. „blanketní“ odpor postrádající odůvodnění, čímž došlo ke zrušení platebního rozkazu v plném rozsahu ve smyslu ustanovení § 174 odst. 2 občanského soudního řádu.Ani následně ve stanovené třicetidenní lhůtě, jež počala běžet dnem následujícím po uplynutí lhůty k podání odporu, se žalovaný k žalobě blíže nevyjádřil, přitom ani soudu nesdělil, jaký vážný důvod mu v tom brání. Dle shora citovaného ustanovení § 114b) odst. 5 občanského soudního řádu se tak má za to, že nárok, který je proti němu žalobou uplatněný uznává a soud proto ve věci rozhodl ve smyslu ustanovení § 153a) odst. 1, 3 občanského soudního řádu rozsudkem pro uznání tak, že žalobě ve znění závěrečného návrhu žalobce plně vyhověl, aniž ve věci nařídil jednání (ustanovení § 153a) odst. 4 občanského soudního řádu).O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci obsažené v ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Důvody hodné zvláštního zřetele opodstatňující mimořádnou aplikaci ustanovení § 150 občanského soudního řádu soud v projednávaném případě neshledal, tedy ve věci plně úspěšnému žalobci přiznal proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení, vyčíslenou jako součet následujících položek:1. soudní poplatek ve výši 3 146 Kč,2. odměna advokáta ve smyslu ustanovení § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ve výši 3x 3 620 Kč za tři poskytnuté úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání soudu týkající se věci samé, předžalobní výzva),3. 3x 450 Kč jako paušální částky náhrady výdajů podle ustanovení § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, příslušející jednotlivě za shora uvedené úkony právní služby.Shora přiznané náklady řízení (s výjimkou zaplaceného soudního poplatku jako hotového výdaje) jsou dále navýšeny o 21% jako částku odpovídající sazbě daně z přidané hodnoty, neboť právní zástupce žalobce je coby registrovaný plátce daně z přidané hodnoty povinen tuto daň odvést dle zvláštního právního předpisu.Způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalobce nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu; lhůta k jejich úhradě vychází z ustanovení § 160 odst. 1 téhož právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení.