4 C 45/2026-16 — Okresní soud v Třebíči

Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 17 200 Kč s příslušenstvím, představující zákonný úrok z prodlení, z titulu dlužného zákonného příspěvku nepojištěného vozidla ve výši 16 900 Kč a nákladů souvisejících s jeho uplatněním ve výši 300 Kč.V souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Žalobkyně souhlasila výslovně, žalovaný tím, že ohledně tohoto postupu soudu neměl žádné námitky, přestože byl vyzván k vyjádření (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).V rámci zjišťovaného skutkového stavu věci soud po provedeném řízení učinil závěr, že žalovaný v období od 7. 8. 2024 do 23. 4. 2025 (tj. celkem 260 dní) provozoval osobní automobil reg. zn. , SPZ, bez pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. Zákonná denní sazba za toto vozidlo přitom činila 65 Kč. Zákonný příspěvek příslušející žalobkyni ve výši 16 900 Kč (260 dní x 65 Kč) a náklady související s uplatněním a vymáháním tohoto příspěvku ve výši 300 Kč však žalovaný přes výzvu žalobkyně ze dne 15. 5. 2025 ve lhůtě 60 dnů neuhradil, a proto byla žalovanému právním zástupcem žalobkyně zaslána předžalobní upomínka ze dne 12. 11. 2025.Po právní stránce soud věc posoudil podle § 6 odst. 1 a 2, § 45, § 46 zákona č. 30/2024 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, a prováděcí vyhlášky Ministerstva financí č. 69/2024 Sb.Po provedeném řízení a právním zhodnocení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jak co do dlužného příspěvku, který odpovídá součinu zákonné denní sazby a počtu dní, za něž nebylo pojištění odpovědnosti uhrazeno, tak i co do příslušenství žalované částky, představující zákonný úrok z prodlení. Dnem následujícím po splatnosti příspěvku a nákladů na jejich uplatnění se žalovaný vůči žalobkyni ocitl v prodlení se splněním peněžitého závazku a žalobkyni podle § 1970 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., vzniklo právo na zaplacení úroků z prodlení, přičemž žalobkyní požadovaná výše úroků z prodlení odpovídá ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění platném k prvnímu dni prodlení.O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci obsažené v ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Důvody hodné zvláštního zřetele opodstatňující mimořádnou aplikaci ustanovení § 150 o. s. ř. soud v projednávaném případě neshledal, tedy ve věci plně úspěšné žalobkyni přiznal proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení, vyčíslenou jako součet následujících položek:1. soudní poplatek ve výši 800 Kč,2. odměna advokáta ve smyslu ustanovení § 14b odst. 1 písm. c) advokátního tarifu, ve výši 3 x 400 Kč za tři poskytnuté úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva a podání žaloby),3. 3 x 100 Kč jako paušální částky náhrady výdajů podle ustanovení § 14b odst. 6 písm. a) advokátního tarifu příslušející jednotlivě za shora uvedené úkony právní služby.Shora přiznané náklady řízení (s výjimkou zaplaceného soudního poplatku jako hotového výdaje) jsou dále navýšeny o 21 % jako částku odpovídající sazbě daně z přidané hodnoty, neboť právní zástupce žalobkyně je coby registrovaný plátce daně z přidané hodnoty povinen tuto daň odvést dle zvláštního právního předpisu.Způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř.; lhůta k jejich úhradě vychází z ustanovení § 160 odst. 1 téhož právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení.